Malinové stromečky – moje nové cukroví pro rok 2021
Tyhlety jednoduché malinové stromečky jsem stvořila do letošní kolekce našeho vánočního cukroví, abych do ní vnesla něco nového, nečekaného a neokoukaného. Vkládám do nich nejen spoustu lásky a bílé čokolády, ale i jistou naději, že se u nás novinka zabydlí a v příštích letech se s ní ještě mnohokrát potkáme.
Každý rok se pokouším objevit něco nového, co se nedá nalézt ani v sešitech po babičce, ani ve starých kuchařkách. Prostě něco, co může přijít na svět jen díky pokrokovosti naší doby.
Letos jsem tedy zkusila péct s lyofilizovanými malinami. To jsou maliny sušené nikoli v teplém vzduchu, ale mrazem, takže mají výraznější chuť, sytější a přírodnější barvu a hmotnost prachového peří.
Kakaové rohlíčky – žádaný druh ve sbírce cukroví
Kakaové rohlíčky v mnoha směrech předčí své vanilkové sourozence. Anebo je hezky doplní.
Pro mě to je cukroví doslova terapeutické, protože z těsta se line hebký a poslušný dojem, z trouby čokoládová vůně a z mé duše uspokojení nad dalším snadno zdolaným druhem cukroví, přestože je samozřejmě nepočítám a už vůbec s nikým nesoutěžím.
Vlastně ani netuším, že letos mám zatím napečeno pět druhů a těsto na šestý čeká v lednici.
Pokud mám srovnat těsto na kakaové rohlíčky s těstem na rohlíčky vanilkové, to kakaové je poslušnější, jednodušší na přípravu a méně rozpadavé. Po upečení se totiž rohlíčky tolik nelámou při obalování v cukru. Jsou skvělé pro ty, kdo s vánočními rohlíčky teprve začínají – na těch kakaových se skvěle naučí správnou přípravu těsta pro o něco náročnější vanilkové. A samozřejmě taky ruční tvarování.
Zázvorky – cukroví s příchutí zázvoru a tradice
Vykrajovátko na zázvorky, které by svým tvarem nepřipomínalo ohlodanou kost, jsem před dvěma lety objevila v jednom olomouckém bazaru. Udělalo mi obrovskou radost. Zázvorky totiž mají nejen chutnat, ale taky vypadat jako zázvor. Když už, tak už.
Cukroví je to velmi svérázné a ne pro každého. Proti oblibě zázvorek mluví snad všechno. Musí se dlouho odležet, protože měkké zůstanou jen asi tak dvacet vteřin po dopečení.
Mají pikantní chuť po zázvoru, miluje je opravdu jen málokdo a často na talíři s cukrovím zůstávají jako poslední.
Případná náklonnost, nebo dokonce láska k zázvorkám je však velmi intenzivní, nemluvě o vůni, která se při pečení line do všech zákoutí v domě. Pokud se mnou souzníte, pak pokračování tohoto článku jsem psala přesně pro vás.
Zelňačka s klobásou
Zelňačka z kysaného zelí je u nás doma velkým podzimním hitem, takže na ni máme velký hrnec, aby se měl tenhle hit kam vejít.
Každý sníme dvě pořádné porce hned poté, co je její příprava prohlášena za ukončenou, a taky moc dobře víme, že na druhý den bude polévka ještě lepší. Počet porcí, který z toho dohromady vyplývá, vůbec nehodlám zveřejňovat, natož komentovat.
Tyčky k vínu a dobré společnosti
Domácí tyčky k vínu rozlišuji na měkké a křupavé. Tyhle patří k těm měkkým. A taky patří k tmavší polovině roku, která fandí dlouhým večerním sešlostem. Víc tmy, víc tyček.
Zanedlouho se bude všechno točit kolem sladkého pečení, takže než to přijde, nabízím vám recept zcela jednoduchý, přímočarý, snadno pozměnitelný pro jiné příchutě. Jediné, co je na něm opravdu těžké, je vydržet pracovat s docela řídkým těstem a neztratit přitom víru v dobrý výsledek.
Pečená husí stehna jako obdoba pečené husy
Loni se tu sešlo mnoho dotazů na pečená husí stehna. Stalo se to hned poté, co jsem zveřejnila recept, jak upéct husu v celku.
Tehdy jsem v článku vysvětlovala, proč husu péct jinak než kachnu. Kachně sluší pomalé pečení klidně i přes noc, zatímco u husy vede stejný postup k poněkud rozpačitějším výsledkům. Husa má tužší maso a víc sádla a je třeba to vzít v úvahu při pečení.
Husí stehna se chovají navlas stejně. Jedno skromné váží kolem půl kila, ale přesto vydá pouze na jednu porci. Kromě masa totiž obsahuje i kosti a sádlo, přičemž obojí jmenované dovede zabránit dokonalému požitku z jídla.
Během pečení se má uvolnit sádlo z masa a zároveň maso od kosti. A je také záhodno vytvořit křupavou, papírově tenkou, nepopsatelně zezlátlou kůži, jež může být některými strávníky nárokována s podobnou urputností, jako by se hlásili k rodinnému dědictví.
Dušené zelí na několik způsobů
Jaké dušené zelí máte nejraději? Bílé, nebo červené? Kysané, sterilované, nebo čerstvé? Zahušťované, nebo bez zahuštění? České, anebo moravské? Na cibulce? Na slanině? Na víně? S jablkem? S bramborou? S brusinkami? A není to náhodou příliš mnoho otázek na jednu snadnou přílohu?
Co se dá dělat; nabídnu vám několik různých pohledů na dušené zelí a vezmu v úvahu všechny zmíněné možnosti. Ale nenechte se vyvést z rovnováhy, pokud po jejich pečlivém prostudování dospějete nakonec k názoru, že se jedná o různá provedení jednoho a toho samého receptu.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
