Fazolkový salát: letní, křupavý, šťavnatý a překvapivě sytý
Tento můj dnešní fazolkový salát je ten nejlepší důkaz, že když máte v malíčku základní kuchařské techniky, zvládnete udělat skvostné jídlo za deset minut a bez receptu.
Navíc je to malá ochutnávka z mé nové kuchařky o rychlých a snadných večeřích, ale o tom se víc rozepíšu až příště, ať se máte na co těšit.
V tomto salátu se ukázkově sešlo několik věcí najednou:
- Umění uvařit zeleninu tak, aby se nerozblemcala. Zejména u zelených druhů je třeba mít se na pozoru, neboť po pár minutách v teple šednou, měknou a blemcají se. Pardon za ten výraz. Zelené fazolky do této kategorie zcela jasně spadají.
- Umění uvařit vejce tak, aby se zůstalo tekuté uvnitř a pevné po okrajích. A samozřejmě taky vědět, jak ho v tomto ne zcela pevném stavu dostat v jednom kuse ven ze skořápky. Takové vejce nesmí vytéct dřív, než do něj zakrojí hladoví strávníci.
- Umění opéct slaninu dokřupava. Pěkně pomalu, trpělivě, sotva na středním plameni, aby dostala šanci pustit tuk, pak se v něm opéct. Nakonec slanina musí malou chvíli vychladnout na papírové kuchyňské utěrce, načež je dokonalá a nechá se rozdrobit nejen na fazolkový salát.
- Všechno to smíchat a spojit základní salátovou zálivkou dohromady, aby jídlo bylo dobře ochucené a přitom se zálivka nenaředila špatně okapanou vodou ze zeleniny.
Kisir – snadný recept s bulgurem
Dnes vás naučím další snadný letní kuchařský hmat. Jmenuje se kisir, má původ v Turecku, ale při přípravě si plně vystačíte s tuzemskými surovinami. Kromě toho využijete surovinu, která je nyní v kurzu: bulgur.
Mám ostříží reflex na cizokrajně znějící názvy jídel. Jakmile se přede mnou něco takového mihne, zbystřím a zamyslím se, zda by to mohlo být užitečné a k snědku i pro běžného středoevropana. Obvykle se rozhoduju velmi rychle: pokud na seznamu surovin nenajdu nic podezřelého nebo nesehnatelného, vrhám se do vaření střemhlav.
Právě při jednom takovém poletování mezi recepty jsem jednoho dne narazila na tureckou úpravu bulguru, které se říká kisir. Uchvátila mne už při čtení postupu, a jakmile jsem kisir zkusila uvařit, už si bez něj nedovedu představit svou letní kuchyň.
Co to je kisir
Kisir pochází z horkého Turecka, kde funguje především jako skvělá odpolední svačina. U nás, mírně přizpůsobený českým chutím, se hodí jako zajímavá příloha ke grilování nebo lehká letní večeře. Použité suroviny jsou vděčné a snesou se v nejrůznějších kombinacích a poměrech, včetně posunu k pálivému.
Domácí čerstvý krémový sýr čili labneh
Co byste řekli na domácí čerstvý krémový sýr? Zkusíte si ho doma vyrobit se mnou? Pokud máte rádi lučinu, tak tohle je recept právě pro vás. Nemusíte se bát, že by k tomu bylo třeba speciální vybavení, speciální pomůcky nebo sýrařské suroviny. Bude vám stačit jen a pouze jogurt.
Pokud o výrobě sýrů jen letecky něco tušíte, tak víte, že se nejdřív vezme mléko a musí se s ním něco udělat, obvykle vysrážet syřidlem. Mléko je příliš tekuté, vysrážením se oddělí pevnější bílkovina od vody, vysrážený základ se scedí a teprve potom se může přistoupit k druhému kroku, tedy k tvorbě sýra samotného.
V dnešním receptu je ale malý úskok. Jako vstupní surovina nebude sloužit mléko, nýbrž jogurt. Ten už tak tekutý není, cedníkem neproteče, takže nám dá možnost neřešit srážení mléka, vybalit nádobí a pustit se do hry zvané Malý sýrař.
Krémový sýr z jogurtu čili labneh
Výsledku dnešního počínání klidně můžete říkat domácí lučina. Ale protože jistě stojíte o rozšíření obzorů daleko za hranice vašeho pozemku, vaší obce, vašeho kraje a dost možná i naší vlasti, seznámím vás s něčím, co se jmenuje labneh.
Čtenářka týdne: Martina Mazalová
„Nikdy jsem netoužila mít svůj blog. Prostě jsem jen ráda vařila a pekla. Ale když jsem kamarádkám pořád dokola e-mailem posílala recepty, napadlo mě, že bych jim to mohla nafotit a sepsat na stránky a byla by to i taková mobilní kuchařka pro mě. Tím to vlastně všechno začalo.
Za pár měsíců stránky sledovalo víc než tisíc čtenářů. Krásné komentáře mě povzbuzovaly, a tak vznikl blog V kuchyni obyčejné ženy. Jsem totiž úplně obyčejná ženská, která miluje svoji rodinu, ráda peče a vaří.
Slanorožec – 5 snadných receptů na první seznámení
Slanorožec je velmi zvláštní slaná rostlinka. Pokud se občas necháte unést novinkou na talíři a nebojíte se vyzkoušet něco netradičního, tak si na dnešním článku s chutí smlsnete. Slanorožec se právě začíná objevovat na českém trhu a přichází jeho sezóna.
Já jsem tu od toho, aby se vám takové první seznámení povedlo.
Zatímco v přímořských státech Evropy je slanorožec (taky se mu říká salicorne, mořský chřest, mořská fazole či slanomil) vcelku oblíbenou letní rostlinkou, kterou pořídíte na farmářském trhu, u nás se teprve dostává do obchodů, takže je možné, že vám ještě nepřišel do cesty.
Tak tedy zbystřete, protože je o co stát.
Co to je slanorožec
Slanorožec roste ve slaných pobřežních půdách na samém kraji moře, obvykle v deltách řek. Na rozdíl od jiných rostlin mu nevadí, když půdu zaplaví mořská voda, zvykl si na to a je takové zálivce odolný. Díky tomu má pochopitelně slanou chuť.
Možná překvapivou, ale jakmile si na ni jednou zvyknete, jakmile víte, že při ukousnutí křupne jako čerstvý chřest a po ústech se vám zaplaví podobně slaná chuť jako s kaviárem, jste ztraceni.
Čtenářka týdne: Jitka Sůsová
„Ani si nepamatuju dobu, kdy bych rukama něco nevytvářela. Někdy v 11-12 letech jsem propadla drhání – macramé. Dokonce jsem si udrhala i svetr. Pak se přidalo pletení, práce s kůží. Na vysoké moc času nebylo, další tvořivý boom přišel na mateřské, kdy se tu začaly objevovat úplně nové pomůcky k tvorbě, hlavně barvy na sklo a porcelán. Pomalovala jsem kdekterý volný hrnek, talířek, skleničku… Potom přišlo období malby na textil a nakonec mě dostaly korálky. Absolutně.
Jsou u mě doma všude, ve spoustě krabic a krabiček čekají na to, až přijde inspirace a já odpluju do svého tvořivého světa a něco z nich vznikne. Ať už z korálků samotných, nebo v kombinaci s klubíčky, polymerovými hmotami, látkou. V hlavě mám milion nápadů a pořád se objevují další. O korálkování jsem napsala tři knížky – Šité korálky, Šité korálky II a Šité válečky. Ráda vedu výtvarné kursy v kulturním domě.
Grilovaná zelenina na tři způsoby
Grilovaná zelenina pro mě představuje snadný způsob, jak se kolem rozžhaveného grilu mihnout, jak si užít práci s grilovacími kleštěmi, aniž bych u něj vystála důlek a celá se v tom horku roztekla.
Maso přenechávám mužům, protože těm to u grilu přece jen sluší víc. Ale popořadě.
Grilovaná zelenina, grilované maso a ugrilovaná žena
Kdo chce být jen trochu moderní, už je hrdým majitelem grilu. Ti největší borci z něj každý rok na jaře ometou pavučiny, pořádně ho rozpálí, usuší si na něm pár plátků kuřecího masa, opečou dočerna dvě klobásky nebo Pepu v alobalu a po zbytek sezóny na něj ochotně zapomenou – tedy pokud není v dosahu někdo, komu by bylo záhodno demonstrovat míru moderní vybavenosti této domácnosti a zběhlost pána domu v disciplíně grilování.
Pokus o ohromení hostů tímto způsobem nemám na mysli a už vůbec nemůžu začínající kuchařce doporučit, aby se o něco takového pokoušela sama. Nechám stranou make-up, který se nad žárem grilu roztéká přímo ukázkově a hosty sice přivede do němého úžasu, ale vás zase do řečí.
Hovězí steak – nejjednodušší recept se zaručeným výsledkem
Hovězí steak je příčinou mnoha nešťastných výroků typu “nikdy se nenaučím vařit, zase je to jako podešev!” Přitom je tohle jídlo naprosto snadné, obnáší pouhých pět minut práce a jediným předpokladem úspěchu je dobře vybrané maso.
V případě hovězího steaku je v 99 procentech případů zcestné hledat chybu v sobě a ve svých kuchařských schopnostech. Hodit hovězí maso na pánev se dokáže naučit úplně každý, ostatně vám to dnes ukážu.
Začít ovšem musíme už při nákupu.
Jak vybrat hovězí maso na steak
Ano, pochopili jste to dobře. Jestliže si vaše rodina oblíbila šťavnaté hovězí stejky, musíte někde adoptovat dobrého řezníka, abyste si je mohli dopřát, až na ně zase dostanete chuť.
Zatímco u jiných jídel může nakupování surovin začínat a končit v supermarketu, u hovězích steaků pouze výjimečně a spíš nahodile. Naštěstí se ale časy postupně mění a v běžných řetězcích se nabídka steakového masa začíná sebevědomě objevovat. Na dnešní recept jsem maso koupila v nedalekém malém supermarketu a nemůžu si vůbec stěžovat.
Čtenářka týdne: Petra Oringle Řehová
„Každý se pro něco narodí. Já se narodila pro pastelky. Jenom jsem si to dlouho bála přiznat.
Od malička mi pořád někdo tvrdil, že nemám žádný talent a že bych měla dělat něco pořádného. Tak jsem se rozhodla studovat učitelinu a pět let jsem také učila. Neskromně musím říci, že mi to šlo. Byla jsem fakt dobrá úča. Jenže jsem začala chřadnout a trápit se.
Po nocích jsem tvořila a třásla se na každé prázdniny, abych mohla zase něco patlat. Učení je práce náročná a vyžaduje plné nasazení, takže nápady přicházely méně a méně. Ruce bez nápadů z hlavy po papíru tancovat neumí. A já neumím být bez rukou tančících po papíru… Takže se mi úplně rozstonala duše.
Jak na kosmatice – smažené květy černého bezu
Kosmatice je dle jazykových příruček lidový název pro smažené květy černého bezu. Květy namáčené v těstíčku a smažené pěkně na másle dozlatova a dokřupava.
Zdá se to jednoduché, ale i přes veškerou snadnost stojí kosmatice za malé kuchařské vyprávění. Povím vám, jak si je udělat předpisově vzorně, jaké na ně vzít těstíčko a jak se pozná, že je opravdu umíte udělat.
Kosmatice, abyste za ně mohli chtít jedničku s hvězdičkou, musí být křupavé. Nejen hned po usmažení, ale klidně o hodinu později. A hlavně a především musí vypadat načechraně až rozčepýřeně. Nikoli jako jedna velká placka nebo lívanec se stopkou. To by byl jen smutný důkaz, že nevíte, co s těmi nádhernými voňavými květy černého bezu děláte.
Kosmatice je od slova kosmatý
Pokud ještě nemáte recept na vzorné kosmatice ve své výbavě, ráda vám pomůžu, a stejně tak vám rozšířím slovní zásobu o slovo kosmatý.
Čtenářka týdne: Andrea Hynes
„Před mateřskou jsem pracovala jako účetní. Když se nám narodil syn, dostali jsme pro něj jako dárek anglickou dětskou knížku – Come Here, Cleo! od nakladatelství Barefoot Books. Syn si ji velmi oblíbil, četli jsme ji stále dokola, až mě manžel požádal, ať seženu další.
Bohužel, nakladatelství nedoručovalo knihy do České republiky, takže jsme museli zapojit anglickou část naší rodiny. Na webu jsem si všimla ikony – Become an Ambassador. Tou dobou bylo synovi přes rok a já už jsem dumala, jak bych se mohla realizovat. Najednou to do sebe začalo zapadat – děti, angličtina, knížky, účetnictví…
Tvarohové knedlíky s ovocem – nadýchané, snadné a půvabné
Tvarohové knedlíky s ovocem byly dlouho můj kuchařský majstrštyk. Jenomže pak si recept vypůjčil můj drahý, znásobil ho neznámou konstantou a neváhá jich vytvářet kvanta.
Překonává v tom i babičku, která nikdy nedělala méně než stovku ovocných knedlíků v jedné dávce. V různých stavech rozpracovanosti jich mívala plnou kuchyň.
Klidím se z dohledu vždy, když se jeho dva metry živé výšky počnou vytahovat z lednice tvaroh. Nechci vidět tu spoušť a navíc se tam se všemi těmi tvarohovými knedlíky nevejdu. Kdyby mi v nějaké nerozvážnosti vypadlo z úst byť jediné dobře míněné slovo, jsem si jistá, že by ho neznámé síly uchopily dřív, než by dopadlo na manželova záda, zformovaly do koule a vymrštily mě s ním zpět do chodby.
Ne každý má doma tak výkonného pomocníka. Která žena dokáže po příchodu z práce zabalit do těsta víc než deset meruněk a nepřipadat si přitom vyčerpaná a nedoceněná?
Naštěstí mám řešení pro sebe i pro vás.
Když se nedá vítězit množstvím, je třeba docílit triumfu novou úrovní požitku.
Nadchází čas na recept lepší než dobrý, recept opěvovaný a přitom snadný. Do té doby, než mi ho doma opět někdo zcizí a použije proti mně. Pro jistotu dodávám, že kdybyste o mně teď náhodou nějakou dobu neslyšeli, tak je to pro to, že se nedostanu do své vlastní kuchyně.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
