Foodstyling na doma
Foodstyling je umění udělat jídlo na talíři pěkné. Pokud se říká, že jíme i očima, tak přesně o to tu jde.
Budu vám dnes vyprávět o tom, jak si udělat estetično na talíři v domácích podmínkách, každý den při večerním kalupu i během víkendového hodování, bez nějaké velké vědy, bez desítek let praxe v restaurační kuchyni a bez nároků na přílišnou zručnost.
Co to je foodstyling
Pokud už jste někdy zkoušeli najít nějaké rady o tom, jak pěkně upravit a naaranžovat jídlo na talíř, asi jste byli zklamaní, protože dostupné foodstylingové poučky jsou buď příliš profesionální, nebo příliš fotograficky zaměřené, nebo vyžadují speciální náčiní a nejedlé suroviny.
Třeba jste se už dozvěděli, že pečené kuře vypadá nejlíp, když ho upečete jen asi tak z poloviny a pak mu trochu opálíte kůži dozlatova, aby získala barvu. Pak se kůže nescvrkne, maso se neodtáhne od konců kostí, ale bude pěkně naducané a šťavnaté. Prostě rada, která se do domácích podmínek moc nehodí, protože v první řadě jde o jídlo k jídlu, ne na billboard nebo do časopisu.
Nebo jste si třeba všimli, že když profi kuchař nalévá na talíř omáčku, není u toho jedno, jak drží lžíci, protože jiný úchop vede k jinému aranžmá omáčky.
Domácí kuchaři a kuchařky jsou nadále ponecháni na pospas tomu, co kde na internetu pěkného zahlídnou, tak si říkám, že je možná čas pro pár základních pravidel, která vám můžou usnadnit váš kuchařsko-estetický život.
To, co vám teď předám, jsem si kdysi vytvořila sama pro sebe. Nemá to žádné vědecké opodstatnění, ani to nevychází z žádného výzkumu. Jsou to však pravidla, která podle mě dávají víc než dobrý smysl, protože jsou snadno použitelná, pochopitelná a nestaví vaření na hlavu. Nechávají jídlo, aby bylo opravdu k jídlu.
Sekaná pečeně vyladěná k dokonalosti
Když se řekne sekaná pečeně, rozhodně vám doporučuju, abyste si její přípravu spojili s víkendem. I když je ze zdánlivě poddajného mletého masa, má v názvu slovo pečeně a to vždycky zavání nedělním obědem.
Pokud se do sekané pečeně pustíte, měli byste mít na paměti aspoň dva kvalitativní požadavky. Jako každá pečeně, i tahle by měla být nehorázně šťavnatá, nikoli suchá nebo dokonce drobivá. A jako každý dobrý výrobek z mletého masa, neměla by při pečení popraskat nebo jinak nekontrolovaně měnit tvar.
Věřte mi, že když jen smícháte suroviny potřebné na sekanou, stane se přesný opak toho, co jsem popisovala. Ač se to nezdá, i v mletém masu je pěkná věda. Naštěstí ne zas taková, abyste zahodili pekáč do kouta a utekli vyplakat se na rameno kamarádce nebo skočili pro sekanou do obchodu.
Vepřové v mrkvi, o jakém se vám bude zdát
Na jedné straně tu máme popelku školních jídelen, která jedním výdejním oknem odejde ven, aby se zase druhým vrátila dovnitř, na druhé straně jídlo, za které se vám může dostat zasloužených ovací ve stoje.
Obě dvě jídla ovšem vychází ze stejných surovin a stejných poměrů. To první je dělané z povinnosti, to druhé s láskou a šarmem a s vědomím jedné malé kuchařské finty.
O pátém vydání Kuchařky pro dceru
Víte, jak se říká, že změna je život? Tak právě jednu takovou zásadní změnu momentálně zažívá moje první kniha, Kuchařka pro dceru.
S knihami je to jako s dětmi. Nejdřív je musíte počít, donosit, porodit, opatrovat a teprve potom sledovat první samostatné krůčky. Nakonec se stane, že si potomek začne žít svůj vlastní život, a v některých ojednělých případech dokonce můžete uvažovat nad tím, že s ním už nechcete mít nic společného.
Tohle bude příběh jedné takové knihy.
Křehké těsto na koláč
Křehké těsto na koláč volá k vyzkoušení v této roční době víc než kdy jindy.
Hned po přečtení seznamu surovin nejspíš zajásáte: to zvládne i dítě! Tohle těsto totiž obsahuje pouze tři položky: mouku, máslo a vodu. No dobře, ještě špetku soli. Vyrobit z toho těsto, rozválet ho do koláčové formy, upéct společně s libovolnou náplní a podávat jako slaný nebo sladký koláč opravdu dokáže každý.
Jenomže ne každému se povede těsto, které je opravdu křehké, jak praví jeho název. Těsto, které bez vynaložení velkého tlaku ukrojíte dezertní vidličkou a které na řezu nevypadá sraženě, nýbrž nadýchaně a vrstevnatě. Zdvihněte ruku, komu už se při pokusu o uklovnutí tuhého koláče na talířku stalo, že část koláče odlétla pryč a div že netrefila mezi oči někoho pobaveně přihlížejícího.
Ráda bych vás uklidnila, že za to nemohla špatná práce příborem, nýbrž špatná práce s těstem při přípravě koláče. A ráda bych vás vyzbrojila takovými vědomostmi a znalostmi, abyste už nemuseli malovat po každé návštěvě, kterou k sobě domů pozvete na koláč.
Brownies: recept na čokoládový moučník pro hříšné duše
Historie brownies se začala psát v Americe před sto lety a za tu dobu se tenhle čokoládový moučník stačil napevno uhnízdit v americké povaze. Vysvětlení je naprosto jednoduché: všechno, co obsahuje hodně čokolády, je hříšné a svůdné a návykové a snadno nakažlivé.
Tak trochu si myslím, že se na popularitě brownies dost zasloužili i tehdejší výrobci čokolády, protože to pro ně byl jeden z prvních čokoládových moučníků, do kterého přišla rozpuštěná čokoláda, nikoli práškové kakao. A takový recept je pochopitelně třeba podporovat, protože se pak prodá mnohem víc čokolády.
Ráda bych za sebe dodala, že mě to těší a že by bez něj nebylo moje vaření kompletní. Brownies už se staly nedílnou součástí mé kuchyně a kdo znáte moji Vánoční kuchařku pro dceru, tak víte, že kousky tohoto dezertu ochotně schovávám do dospěláckého adventního kalendáře.
Kdyby se mě někdo nějakým nedopatřením zeptal, v jaké podobě mám čokoládu nejradši, nebudu muset dlouho přemýšlet o odpovědi. Samozřejmě se vždycky hodí mít po ruce nějakou mimořádně úžasnou bonboniéru. Láska prochází žaludkem za všech okolností, ale opentlené a s kyticí růží poblíž jí to tam klouže trochu líp.
Pak bych pokračovala pečenou čokoládou, kterou už ode mě znáte, Sacher dortem, který jsem tu taky vychválila, a do třetice je mojí pekařskou čokoládovou láskou tohle dnešní brownies.
Příprava brownies
Než v kastrůlku rozpustíte první tabulku čokolády, měli byste vědět, že existují dva druhy brownies. Vlhké a vláčné a temně čokoládové, a pak suché a jakoby dortové. Rozdíl mezi nimi je hlavně v množství mouky a v poměru ostatních surovin. A protože receptů na dorty a čokoládové řezy se v našich končinách pohybuje dost, budu dnes psát o těch prvních, vláčných a šťavnatých.
Na brownies je hříšné už jen to, jak snadno se připravují. Vlastně se jedná o pokušení, sotva na ně pomyslíte, protože k realizaci toho opravdu moc nepotřebujete — ani co do surovin, ani co se času nebo práce týká.
Jak solit: návod pro použití soli v kuchyni
V kuchyni je otázka jak solit jedna z těch nejdůležitějších. Dere se ke slovu při každém vaření.
Kolik soli je potřeba na kilo masa? Kdy se sůl přidává? Solí se předem, nebo až ke konci vaření? Proč je ve všech receptech nakonec napsáno dosolte podle chuti a proč je tak těžké trefit tu správnou chuť?
Často od svých čtenářů slýchávám, že jejich jídlo nemá žádnou pořádnou chuť. Že by ho nazvali slovem fádní. Že se trápí s dochucením a že kvůli tomu čelí kritice svých blízkých. Že je jídlo buď nedosolené nebo přesolené, ale nikdy to není ono.
Zatímco koření a bylinky přidávají do jídla novou chuť, sůl má za úkol pouze posílit chuť jiných surovin. V každém pořádném jídle se sluší, aby se její chuť spojila s ostatními chutěmi. Jinými slovy, aby slanost sama o sobě nijak nevyčnívala, ale byla přirozenou součástí jídla.
Jak solit a trefit to
A tak tu ode mě máte kompletního průvodce solí do vaší kuchyně. Ukážu vám:
- čím solit
- kolik solit
- kdy solit.
Začnu tím, že vám vysvětlím, proč je rozdíl mezi různými druhy soli, naučím vás těmto druhům rozumět a nakonec vás naučím používat sůl během vaření a k dochucení.
Jak vařím kokosové kari
Kuře na kari a jiná indická jídla mě z nějakého důvodu poslední dobou přitahují jako magnet. Snad proto, že už jsem gulášů pár uvařila a hledám změnu, snad pouze proto, že se mi cizokrajné suroviny a koření čím dál tím víc pletou do cesty, těžko říct.
Nechci si hrát na autentickou indickou kuchyni, chraň mě svatý Vavřinec a nejbdělejší čtenáři k tomu. Nadále zastávám názor, že na indickou kuchyni je třeba stavit se v Indii, kde se na chuti jídla podepíší místní suroviny, místní koření, místní zkušené ruce a místní podmínky pro vaření.
Přestože jsem už nohu v Indickém oceánu smočila a kurz o místní kuchyni jsem tam taky absolvovala, stejně nadále vůbec nerozumím slovům jako je korma, tikka masala, garam masala, biryani nebo papadum. Jen mi pěkně znějí a ráda si je opakuju pořád dokola. Je to jako kdyby člověk při vaření pronášel tajemné čarodějnické formule a přivolával vyšší mocnosti, aby tohle jídlo zajistilo nehynoucí obdiv všech, kdo ho ochutnají.
Co to je kari
Asi by se ale slušelo vysvětlit, co se doopravdy skrývá pod slůvkem kari. Pokud myslíte, že ten sáček z regálu s kořením, který má tohle slovo napsané na obalu, tak ten to opravdu není. Jestliže už ho máte doma, možná je právě teď čas udělat mu pápá a nenechat se jím dál omezovat v rozletu. Kari je totiž cokoli dušeného, aromatického, plného zajímavých svěžích chutí a taky koření, pocházejícího hlavně z indické kuchyně. Může to být zelenina, luštěniny, ale taky maso nebo ryby.