O pátém vydání Kuchařky pro dceru

Víte, jak se říká, že změna je život? Tak právě jednu takovou zásadní změnu momentálně zažívá moje první kniha, Kuchařka pro dceru.

S knihami je to jako s dětmi. Nejdřív je musíte počít, donosit, porodit, opatrovat a teprve potom sledovat první samostatné krůčky. Nakonec se stane, že si potomek začne žít svůj vlastní život, a v některých ojednělých případech dokonce můžete uvažovat nad tím, že s ním už nechcete mít nic společného.

Tohle bude příběh jedné takové knihy.

Kuchařku pro dceru jsem počala před třinácti lety.

Stála jsem právě u sporáku a dodělávala vepřový guláš. Dokonalý guláš, který voněl po uzeném špeku, majoránce a česneku, guláš, ve kterém stála lžíce a ze kterého zvědavě vykukovaly kousky brambor a šťavnatého masa. Byla jsem na sebe pyšná asi jako ptáče, které poprvé ve svém životě zamává křídly, vykrouží ve vzduchu trojitého rittbergera a ladně se snese zpátky do hnízda. Nestačilo mi podělit se o svou velkou radost a obrovský hrnec guláše s rodinou.

Potřebovala jsem vykřičet do světa: koukejte, naučila jsem se vařit! Nejsem takové dřevo, jak jsem si myslela! Sice mám plný počet absencí z vaření v mámině kuchyni, ale to mi nemůže zabránit v tom, abych vařila po svém – a hlavně dobře! Pojďte se honem, holky, podívat, jak se ten guláš dělá!

Ano. Pýcha nad vylízaným hrncem od guláše byla tak silná, že jsem si o pár okamžiků později sedla k počítači (stejně jako to dělá devět z deseti matek na mateřské) a začala rychle zapisovat všechny finty, nástrahy a úskoky, kterými jsou obyčejné recepty prolezlé. Sepsala jsem začátečnický návod na několik jídel, kterými může každá nezkušená kuchařinka naplnit žaludky svých blízkých, prázdné talíře ve své kuchyni a koneckonců i svoji touhu stát se dokonalou a vychvalovanou partnerkou pro život. Šla jsem spát se spokojeným vědomím, že jsem právě učinila zárodečný krok pro šťastný a spokojený rodinný život miliónů jiných lidí.

Napíšu pro ně knížku, jak se mají vyznat ve své kuchyni.

Jsem si docela jistá, že další den mě napadla zase jiná spásná myšlenka, kterak změnit a zlepšit životy jiných. Tak to šlo den za dnem, týden za týdnem, až do dne D. Toho dne vyřkla jistá paní doktorka dvě slova — diagnózu, která nezměnila životy jiných lidí, ale životy naše. Označila jimi nemoc, kvůli které to malé, sotva desetiměsíční stvoření, batolící se u našich nohou, poslední dobou chřadlo před očima.

Prokleli jsme osud a začali bojovat s něčím, co má všechny trumfy ve svých rukou a ještě k tomu švindluje. A tak jsem aspoň při dlouhých nemocničních večerech dopsala další začátečnické recepty do mé započaté sbírky.

Zatímco některé bitvy v životě prohrajete bez nároku na reklamaci, výsledek jiných přece jenom můžete svým přičiněním ovlivnit. A tak jsem, hodně dlouho po posledním opuštění zdí motolské nemocnice, v odvážném duševním rozpoložení posbírala všechny sepsané recepty, přidala pár vysvětlujících vět, zabalila do emailu a poslala do prvního sympatického vydavatelství, které se mi na internetu připletlo do cesty.

Sic v domácí obuvi, ale i tak jsem vykroužila dalšího trojitého rittbergera, když jsem si přečetla odpověď: „Bereme to. Jak rychle to zvládnete dopsat?“

A tak jsem po večerech a namísto odpolední kávy, když náhodou všichni nezbední miláčkové po obědě synchronizovaně usnuli, dopsala knížku, která sice měla změnit životy jiných lidí, ale nakonec změnila hlavně ten můj.

Nazvala jsem ji Kuchařka pro dceru, protože takové pojmenování obejme úplně všechno, co pro mě knížka znamená. Vidím za ním sebe, jak tápu kuchyní, protože mě máma nenaučila ani jednomu základnímu chvatu, vidím za ním jiné, stejně bezradné dívky a vidím za ním dceru, kterou jsem sice ztratila, ale díky které se teď o své vaření můžu podělit s jinými.

Takže – pokud zrovna neměníte životy někomu jinému a spíš vás zajímá, čím změníte svůj kuchařský stereotyp, zkuste si prolistovat Kuchařku pro dceru. Možná tam na vás čeká trocha inspirace. Jak jsem totiž v knížce napsala:

Sny máme od toho, abychom se je aspoň jednou za život pokusili naplnit. A ze stejného důvodu máme my, domácí kuchařky (a pochopitelně i kuchaři), doma také hrnce.

Zdálo by se, že dopsání a vydání kuchařky je konec příběhu, ale není tomu tak. Od svého narození Kuchařka pro dceru vyrostla v samostatnou bytost. Žije si svým vlastním životem, občas se u mě doma objeví a připomene, občas o ní dlouhé dny neslyším.

Člověka ze všeho nejvíc ovlivní lidé, které za svého života potká. Stejně tak jste Kuchařku pro dceru na její cestě proměnili vy, její čtenáři. Během posledních osmi let se dočkala čtyř vydání a v rámci nich několika dotisků. Když pak jednoho dne přišel čas na vydání páté, mohla díky vám vyrůst zase v něco nového a jiného. Zasloužila si nejen nový kabát.

V pátém vydání, které se oficiálně v knihkupectvích začne prodávat přesně za týden, ve čtvrtek 22. října (anebo už nyní v předprodeji zde na webu Kuchařky pro dceru), přibylo víc fotek včetně fotek postupů, vypustila jsem zbytečné recepty, doplnila, co působilo nejasně. Dokonce jste ovlivnili, jak bude vypadat nová obálka. Takže bez vás by tahle knížka opravdu nebyla taková, jaká je. Pomohli jste mi ji vychovat.

Co všechno se změnilo?

Největší rozdíl určitě uvidíte ve vizuální stránce. Když jsem loni připravovala knížku Snídaně u Florentýny, už tehdy jsem chystala malé překvapení, které na jedné knížce zatím patrné nebylo, ale nyní už to tajit nejde. Až si vezmete obě dvě knížky do ruky, poznáte, že patří k sobě. Obě dvě mají na hřbetě nenápadné srdíčko. Budou se na vás skrz něj smát z knihovny každý den, bez ohledu na počasí. Samozřejmě, že ho budou mít i další moje knihy.

Nové fotky mají opět na svědomí Michal Ureš a Niki Štrbian, které stačí jeden člověk jakožto objekt focení, pět minut a libovolná rekvizita, aby vymyslela a udělala fotku jako ze žurnálu.

Všechno je to vytištěno na hebkém a mazlivém bezdřevém papíru, který se neleskne za žádných světelných podmínek, zejména když si ho položíte na kuchyňskou linku. Recepty se vám z něj budou dobře číst i v největším zápalu boje. V knížce najdete i dvě stužkové záložky (papírové záložky a nálepky už si ale musíte obstarat sami).

A recepty? Ty nepoužívané a zbytečné jsem vypustila, ty oblíbené a zásadní jsem doplnila dalšími podrobnostmi. V druhé polovině knížky jsem trochu zpřehlednila řazení a rozdělení do kapitol a občas, sem tam, jsem doplnila i nový recept. Jeden z nich tu teď ode mě máte, protože pokud už Kuchařku pro dceru vlastníte, nové vydání k ní nepotřebujete. Tak ať máte se mnou dnes taky trochu radosti.

Všechny další potřebné informace o knížce najdete zde, včetně obsahu a ukázek.

Další příběh

Co bude dál? Je to jen na vás.

Já jsem svoji lásku k vaření do světa poslala prostřednictvím knížky a budu ji posílat dál. Ale jen vy máte v rukou sílu rozšiřovat ji i tam, kam moje písmenka nedosáhnou. Jen vy můžete ukazovat své rodině, svým blízkým a známým, co pro vás znamená dobré jídlo a jakou radost to přináší, když se něco v kuchyni povede. Jak to dělá domov domovem a pochválenou ženu šťastnou. Jen vy můžete učit své děti vařit a rozumět tomu, co je na talíři správné.

Jenom vy máte veškerou sílu šířit a sdílet tuhle lásku, která prochází žaludkem, dál.

Díky za to.