Obatzda – neodolatelná pomazánka z Bavorska
Obatzda je na první pohled docela obyčejná pomazánka, která, když se jí podíváte blíže na zoubek, odhalí svou neobyčejnost a své kouzlo.
Abych vás trochu nalákala k ochutnání, je třeba, abyste se se mnou aspoň v myšlenkách přenesli do sousedního Bavorska. Obatzda se tam narodila jako levoboček zhruba před sto lety. Byla míněna jako východisko pro spotřebování zbytků přezrálého sýra Camembert.
Poprvé spatřila světlo světa v mnichovské pivovarské krčmě Weihenstephan ve městě Freising kousek od Mnichova někdy po roce 1920, kde byla naservírována dopoledním hostům jako svačina. Oblibu si získala okamžitě. Od té doby si ji zamilovali nejen hosté, ale i majitelé spousty dalších pivovarů.
Když dnes usednete na jakoukoli pivní zahrádku v Bavorsku, Obatzdu na jídelním lístku velmi pravděpodobně najdete. Někdy se nazývá Obazda nebo Obatzter, ale pořád jde o to samé. Podává se k preclíkům nebo slaným tyčinkám jakožto chuťovka k pivu a často ji doprovází nejen cibule nakrájená na kolečka, ale i ředkvičky.
A proč o ní dnes píšu? Přece proto, že zrovna skončil Oktoberfest, největší svátek piva na světě. No a pak taky proto, že mám v lednici dva pěkně vyzrálé kousky sýra, které škemraly o okamžitou pozornost. Protože ač se jedná o recept ryze bavorský, českým chutím se líbí a suroviny na něj seženete v prvním obchodě s potravinami.
Červená řepa: snadné recepty, které potěší
Když se mi do kuchyně dostane červená řepa, recepty skoro nepotřebuju Je to tak inspirativní surovina, že se s ní vaří skoro samo. Ale to neznamená, že pro vás pár nápadů nemám.
Určitě ji znáte, tuhle znovu uznávanou celebritu. Objevuje se s velkou slávou v televizi, dost se o ní poslední dobou mluví, potkáte ji tam, kde byste ji dřív nečekali – v sendvičích, salátech, hamburgerech, v těstovinách, ba i ve sladkém pečivu. Ano, opravdu jde o červenou řepu.
Kdyby sterilovaná, kyselá červená řepa byla jediná podoba červené řepy, kterou jste kdy ochutnali, o mnoho přijdete. S řepou se dá provádět ledacos, však dnes můžete posoudit sami. I to nakládání do kyselého nálevu lze udělat podstatně lépe, než to umí v konzervárnách.
Co s červenou řepou v kuchyni
Pokud je řepa syrová, je velmi tvrdá. Takže když už ji chcete nutně sníst zasyrova, buď ji musíte nastrouhat velmi najemno, nakrájet velmi natenko anebo odšťavnit.
V ostatních případech chce řepa tepelnou úpravu a žadoní přitom o spoustu času.
Jíška – všechno, co jste o ní chtěli vědět, ale báli jste se zeptat
Jíška vypadá jako kuchařský úkrok stranou. Když chcete něco zahustit jíškou, musíte vytáhnout čistý kastrůlek, nechat do něj vklouznout trochu másla, zpěnit v něm mouku a teprve když vznikne jíška, můžete ji použít do vaší hlavní kuchařské tvorby.
Takže se logicky nabízí otázka, jestli by to nešlo nějak jednodušeji. Bez míchání, hlídání, zašpiněného kastrůlku a metličky.
Už se objevilo mnoho zlepšováků, jak dostat mouku do jídla jinak. Jenomže všechny tyhle zlepšováky jídlo spíš kazí a následně vyvolávají dojem, že zahuštění moukou je něco nedobrého, špuntózního, nežádoucího a nedietního.
Dnes vám proto řeknu úplně všechno, co o jíšce vím, a věřím, že ji nejenže vezmete na milost, ale dokonce se před ní začnete sklánět v hluboké kuchařské úctě. Jíška totiž opravdu není bezduché přidávání kalorií, tuku a bílé mouky do jídla.
Jíška posune vaše vaření na úroveň, kdy budete vědět, že to, co dáváte na talíř, je dokonalé a žádá si velmi hlasitou pochvalu.
Znáte amarant? Tady jsou mé nápady, co s ním pro začátek v kuchyni
Když se řekne amarant, zní to jako zaříkávadlo ze zdravé kuchyně. A ono taky ano. Moderní člověk shledal, že se jedná o superpotravinu nabitou bílkovinami, vlákninou, vápníkem a železem, přirozeně bezlepkovou. A tahle zázračná surovina přesto vypadá jako ta nejprťavější semínka, která se vám kdy v kuchyni můžou objevit.
Jedná se o semínka laskavce, která se už před mnoha tisíciletími používala pro obživu člověka. Dávní Aztékové a Mayové si ho nesmírně cenili a používali jako zdroj síly pro své bojovníky, panovníky i vytrvalce.
Ze všech existujicích šedesáti druhů laskavce jsou jedlé tři, ty ostatní možná znáte jako okrasnou zahradní květinu s působivými květenstvími. Jedlé druhy se dají zpracovat včetně listí, já se však dnes zaměřím pouze na semena.
Salsiccia – italská klobása na cibuli a další nápady
Salsiccia je syrová italská klobása, která vám zpříjemní mnoho chvil v kuchyni podobně nápaditě jako špagety. Navíc se vyznačuje všestranností podobnou mletému masu. Je to prostě velmi inspirativní surovina a stojí za malé kuchařské zastavení.
Její jméno vyslovujte salsičča. Po celé Itálii existuje mnoho druhů těchto klobás, dalo by se říct, že co region, to několik variant s chráněným původem. Nejznámější vám nejspíš bude syrová klobása z Toskánska, která ve střívku obsahuje směs nahrubo pokrájeného vepřového masa, špeku, soli, vína, koření a bylinek. Na rozdíl od sušených klobás se musí uchovávat v chladu a rychle spotřebovat.
Jakkoli exoticky nebo vzdáleně vám tenhle popis může znít, salsiccia se dá koupit i u nás, aniž by bylo třeba si nejprve opatřit zpáteční letenku do Říma. Já ji mám ve své kuchyni velmi ráda, a to nejen v té letní, prázdninové. Vždyť i Italové si na ní raději smlsnou ve studenější polovině roku, protože syrová klobása vyžaduje tepelnou úpravu – a to ne zrovna na grilu, ale raději v pánvi nebo v troubě.
Jak se dělá bylinková sůl
Má ve vaší kuchyni místo bylinková sůl? A co teprve domácí bylinková sůl? Nemá? Tak to musíme rychle napravit.
Argumenty jsou pádné, takže to bude stručné povídání. Do bylinkové soli byste se měli pustit, protože:
- Přetvoříte velkou hromadu bylinek do malého příručního množství, což se hodí hlavně v době sklizně
- Výroba bylinkové soli je rychlá a na dva dny vám provoní kuchyň líp než osvěžovač vzduchu z reklamy
- Bylinky si tímto způsobem zachovají svěžest, pěknou barvu i aroma až do zimy a určitě ještě dál
Ovšem na druhou stranu – pokud si myslíte, že stačí bylinky naházet do mixéru a rozmixovat s trochou soli, ráda vás uvedu z omylu. Jde to lépe.
Bylo by mi velkou ctí, pokud vás dnes dokážu strhnout k tomu, že si se mnou připravíte několik druhů bylinkových solí. Abyste pak s nimi mohli frajeřit v kuchyni, sypat je na maso před opékáním a pečením, na zeleninu, do luštěnin, do polévek, na vajíčka, abyste je podávali k obyčejným bramborám na loupačku a dělali z nich brambory neobyčejné, anebo si s nimi třeba ochutili domácí bramborové čipsy, sýr nebo popcorn.
Lečo aneb vymazlený recept na rychlé zeleninové jídlo
Až se vám omrzí lečo s vejci, uvařte si lečo s vejci. Opravuji: uvařte si dokonalé lečo s vejci.
Troufám si tvrdit, že víc vypiplat lečo už snad ani nejde. Pevně věřím, že po přečtení tohoto receptu si třeba uvědomíte některé své dosavadní chyby a přestanete jednou pro vždy za lečo považovat letní zeleninovou směs se sraženými vajíčky. Směs plnou slupek ze zeleniny a uvolněné tekutiny, která pak putuje napříč talířem a schovává se pod brambory. Opravdové lečo je krémové, hebké, husté, jemné, nepouští tekutinu, hladí na jazyku a párátka nechává neužitečně stát na stole.
Je dost možné, že vaši blízcí se vás budou nechápavě ptát, jak že se jídlo, které se ocitlo na jejich talířích. Možná nic takového ještě neviděli. Následně nebudou ochotni uvěřit, že se jedná o něco tak známého, jako je lečo.
Abych to shrnula: víc vyladit už snad ani recept na lečo nejde. Rozdíl oproti běžnému postupu je, mám-li ho kvantifikovat, pět minut práce navíc. Veskrze je budete muset investovat do dokonalejší přípravy surovin.
Kuřecí nudličky na sedm základních způsobů
Kuřecí nudličky, nebo obecně jakékoli maso pokrájené na nudličky, působí jednoduše na pohled a často na nich spočine zrak i veškerá naděje kuchaře – začátečníka. Je to malé, tak to musí být jednoduché, že?
Jenomže občas se stane, že i nevinně vypadající kuřecí nudličky skončí vysušené, tuhé, nepříliš šťavnaté. Někdy se k tomu všemu honosí i mdlou chutí a nevýraznou barvou. Kde pak hledat chybu? V sobě? V receptu? Ve špatných surovinách? Po kom hodit vařečku?
Kde se vzala záplava receptů na kuřecí nudličky
Když se podíváte do starých kuchařek, moc receptů na kuřecí maso pokrájené na nudličky v nich nenajdete. Pokud už se drůbeží maso dostalo na stůl, tak spíš v podobě vysloužilé slepice, leč ta se nehodila na pánev, ale raději do polívky. Ani domlouvání Chucka Norrise, ani křik Zdeňka Pohlreicha by ji neobměkčil, čtyři hodiny ve vývaru už snad ano.
Postupně s tím, jak se svět zmenšuje, letadel přibývá, vzdálenosti se zkracují a kuchyně jednotlivých národů se propojují, se v Evropě objevila rychlá příprava masových nudliček v pánvi, které se říká wok.
Hbití Asiaté to s ní umí tak mrštně, že nudličky na první pohled vypadají jako něco proklatě jednoduchého. Něco, co se i doma dá připravit za tři a půl vteřiny, tedy značka ideál na všednodenní večeři. Na druhý pohled navíc člověk zjistí, že se dá do woku kromě masa vhodit kde co, čili značka ideál na zbavení se zbytků z lednice.
Pokud jste to někdy zkusili napodobit, tak určitě souhlasně přikyvujete na souhlas, že značka ideál to rozhodně není. Bez woku, bez příslušných krájecích grifů, bez výkonného plynového hořáku a bez nehorázně mrštných rukou se sice dá připravit jídlo, které však nepůsobí ani křehce, ani nadýchaně, ani šťavnatě; ale spíš utrápeně a unaveně a pouze se zlomkem očekávané chuti.
Kynuté buchty pro úplné začátečníky
Kdyby se skládala domácí kuchařská maturita, kynuté buchty by do ní určitě patřily. Tyhle plněné kynuté buchty jsou známé též jako Honzovy buchty, neboť je naše česká pohádková postava měla v ranečku na počátku své cesty do světa.
Pro mnoho domácích kuchařek maličkost, ale pro spoustu dalších panika, nejistota a obavy. Pokud též občas toužíte po nadýchaném, vanilkou vonícím, křehkém a měkkém pekáči buchet, jen jste ještě nenašli odvahu se do pečení pustit, v dnešním článku vám ukážu, jak kynuté buchty zvládnout napoprvé a bez zbytečných otázek co, jak a proč.
Kynuté těsto
O tom, jak kynuté těsto funguje a jak ho nějakým nedopatřením nezabít jsem tu už několikrát psala, takže si klidně k dnešnímu článku přečtěte, jak se dělá kynutý táč na plech, lívance, vánočka, mazanec nebo koblihy, pomůže vám to doplnit znalosti a vysvětlit rozdíly.
Koprová omáčka krok za krokem
Je mi jasné, že tahle koprová omáčka strhne vlnu příznivců i vlnu odpůrců. Nejen, že recept obsahuje kopr, bylinku, ke které se někdy dost těžko hledá vztah. Navíc se dostávám do kategorie omáček, což prý není dobré pro tělesnou linii.
„Nechci vařit těžkou českou kuchyni, chci vařit jinak, moderněji,“ slyším kolem sebe stále dokola. Je to taková odrhovačka, nad kterou se už nikdo nepozastaví. Ale přitom je to vlastně na pováženou. Když jako národ říkáme, že nemáme rádi národní kuchyni, tak tu něco nesedí.
Zásadně s takovým názorem nesouhlasím. Vždyť přece česká kuchyně není nic podřadného. Je to ta nejlepší kuchyně na světě, protože je naše.
Především typické české omáčky k masu jsou velmi snadným terčem zastánců zdravé výživy. A víte proč? Nesprávným postupem se z nich opravdu často stává lepidlo do žaludku, příčina funění a důvod rozeptutých knoflíků u kalhot na vyvaleném pupku.
Ale když víte, co v kuchyni děláte, není na jediné české omáčce vůbec nic špatného. Omáčky mohou být lehké, svůdné, hebké a jistojistě ne těžkopádné.
Věřím, že jedna dobře uvařená omáčka dovede napravit reputaci mnoha jiným. Takže dnes to zkusím na téma koprová omáčka a vezmu to pěkně krok za krokem.
Fašírky na přírodní způsob
Miluju fašírky. Líbí se mi, jak to slovo zní, líbí se mi, jak tohle jídlo chutná, a hlavně: kdykoli fašírky vařím, mám pocit, že se zuby nehty držím naší kuchařské tradice a ještě ke všemu si ji nehorázně vychutnávám.
Když zazní slovo fašírka, co vás napadne? Myslím, že to není těžké uhodnout. Jestliže fašírovaný znamená mletý čiliže sekaný, pak fašírka logicky znamená sekanou. Tak a nejinak.
Fašírky jsou potom malé sekané řízky, ovšem nikoli řízky obalované a smažené, ale připravené na přírodní způsob, pěkně se zlatavou šťávou, která se tak neuvěřitelně svůdně umí přitulit k bramborové kaši nebo ke šťouchaným bramborám. Spoléhám na vás, že si to dovedete představit.
Než přikročím k barvitému popisu příprav a k jiným zákeřnostem, které se nedají číst před obědem na prázdný žaludek, mám pro vás ještě jednu hádanku. Vypůjčila jsem si ji z časopisu Český rozhlas z roku 1941.
Víte, co je důležité při přípravě fašírky z mamuta? Směs masa musíte zbavit přimíšených kamenů…
Jak plánovat jídlo a nákup potravin
Často se mě ptáte, jak plánovat jídlo. Jak si dopředu rozvrhnout, co budete vařit, aby se vám lépe nakupovalo a lépe hospodařilo se surovinami. Abyste nemuseli nic vyhazovat a abyste se nedostávali do bezradné situace, že není z čeho vařit.
Vezmu to úplně od základů, moje rady dnes budou velmi jednoduché a velmi praktické, takže pokud jste v kuchyni jako doma a tyhle rozhodovací a plánovací problémy nemáte, asi tu nic překvapivého nenajdete. Přesto zůstávám v pevné víře, že má doporučení mohou být užitečná těm, kdo teprve stojí na prahu své domácí kuchařské kariéry.
Jak a kdy se vaří u mě doma
Nejdřív vás zasvětím do toho, jak často a kdy se vaří u mě doma, ať jsou vám jasné souvislosti a omezení mého systému.
Držím se názoru, že když už nemám pod kontrolou školní obědy a obědy v kantýně, musím se postarat o to, že aspoň večeře bude plnohodnotná, zdravá a poskytne dostatek živin pro všechny mé blízké. Nemám žádnou jistotu, že jim oběd dal, co bylo třeba. Natož že ho snědli.
Chleba s něčím tedy k večeři nepřipadá v úvahu. Ten je dobrý tak na svačinu.
Doma všichni snídáme, z domova si odnášíme svačiny. Během odpoledne se zase postupně doma scházíme, svačíme a nejpozději v době večeře jsme komplet.
Víkendové vaření je pochopitelně trochu jiné a závisí hlavně na tom, jestli jsme vůbec přítomni nebo ne. Místo večeře vařím raději pořádný oběd a večer si můžu dát pohov. Jedno kompletní jídlo denně podle mě stačí, na poli nepracujeme a po horách nelezeme. Večeře u nás může být o víkendu jednodušší a prostší.
Suma sumárum to dává sedm příležitostí k vaření týdně plus nějaké drobnosti navrch.