Naprosto jednoduchý dort, kterým všechny uchvátíte
Mám pro vás recept na slavnostní a přesto jednoduchý dort, který se skládá ze tří (slovy tří!) levných a snadno dostupných surovin. Ukážu vám dort, který je nádherný za všech okolností, dokonce bez ohledu na to, kolik rukou máte momentálně levých. Klidně si je mějte levé všechny. Představte si, že i postup má tenhle dort směšně snadný.
Ptáte se, proč to všechno a proč jsem tenhle zázrak před vámi tak dlouho schovávala? Dneska totiž společně slavíme. Já s vámi a vy se mnou.
E-mailový klub Kuchařky pro dceru má přesně jeden rok. Před rokem, 25. dubna 2014, jsem odeslala úplně první pravidelný čtvrteční e-mail.
Odeslala jsem ho na dvě e-mailové adresy: na tu svoji a na jednu, která patřila mně úplně neznámé Lucii. Ta se totiž zaregistrovala jako historicky první členka. O týden později už bylo příjemců šestnáct. Týden na to 38. Za měsíc nás byla skoro stovka. Dnes jsou nás tři tisíce, čili taková vesnice střední velikosti.
Už rok odchází mé e-maily s kuchařskou inspirací všem členům E-mailového klubu každý čtvrtek dopoledne v 10 hodin, na vteřinu přesně. Takže jednoduchý dort, který vám nezabere moc času a nezamotá ruce, je myslím zcela na místě. Pevně věřím, že si ho upečete se mnou a že se nenecháte připravit o tohle sladké sousto, lehké jako vánek.
Omáčky k masu aneb jak zachránit náš národní kulinární poklad
Omáčky k hovězímu masu patří do základní kuchařské výbavy, ať se vám to líbí, nebo ne. Pokud se v omáčkách nevyznáte, bojíte se jich, cítíte se v nich nejistě, jste houby kuchař(ka). Rajská omáčka, křenová omáčka, koprová omáčka, houbová omáčka světlá i tmavá, česneková omáčka, švestková omáčka, majoránková omáčka a spol. by měli být vaši milí a vyhledávaní společníci, nikoli obávané noční můry.
Jak se vyznat v omáčkách
Dnes vám otevřu dveře do zázračného omáčkového světa. Dám vám k němu mapu a základní pokyny, jak se v něm pohybovat. Je jen na vás, co v něm objevíte, jaké omáčky vyzkoušíte, jak si je podle sebe upravíte a jaké pak ještě sami vymyslíte.
Po dnešku můžete mít pocit zásadního procitnutí. Upozorňuju, že se vám při čtení může stát, že začnete děsit své okolí hlasitým vykřikováním slov jako aha!, heuréka!, halelujá! nebo kde je ten papír do tiskárny?, ale stejně tak si můžete zoufat, že jste pořád ztraceni. Pak vám doporučuju začít číst znovu a pozorněji, protože podrobněji už vám to nikdo nenapíše (kdo by se s tím taky dělal, že).
Možná si říkáte, co mě to napadlo, vždyť je jaro, všude se to zelená, tak proč raději nepřijdu s nějakou elegantní a výživnou špenátovou polívkou? Ono se to má s omáčkami tak, že jsou nadčasové. Na jaře si klidně uvařte pažitkovou omáčku, v létě rajskou omáčku z čerstvých rajčat, na podzim si udělejte omáčku hříbkovou a v zimě třeba křenovou. Zjistíte, že na ně používáte pořád stejná pravidla, postupuje stále stejným směrem, jen si libovolně volíte chuť podle toho, co vám roste v květináči či na záhoně nebo co jste si vyprosili na půlnočním zasedání dvanácti měsíčků nebo u Pauluse v Lidlu.
Takže se na ta omáčková pravidla pojďme podívat, ať můžete konečně začít vykřikovat a vařit.
Jak uvařit vejce
Jak obarvit vejce?
Jak spotřebovat vejce poté, co proběhne výměna uvařených a obarvených vajec mezi domácnostmi, zapojenými do tradiční rituální bojovky zvané koleda?
Tahle posloupnost témat je během velikonočního týdne v médiích tak spolehlivá jako bankovní poplatky na výpisu z účtu. Najdete je tam vždycky. A pokud ne, tak to znamená, že se někdo spletl a odskáče si to.
Teď už je tomu pár dní, co doznělo poslední Hody hody do Provody odněkud z příkopu, kde se k pondělnímu večeru probral z alkoholického opojení jeden z nebohých koledníků.
V mé domácnosti je obvyklým výsledkem Velikonočního pondělí pár nežádaných jelit a pár vykoledovaných vajec. Vajec uvařených natvrdo, takže s nimi už žádná kouzla v kuchyni dělat nelze. Kromě vaječných pomazánek, tam se samozřejmě čarovat dá, především s ingrediencemi. Něco jako čáry máry, ukaž co ledničko máš, já to nechám zmizet v pomazánce.
O vaječných pomazánkách píšou tento týden pochopitelně úplně všichni, takže si dovedu představit, kolik inspirace máte a kolik jí ještě unesete.
Symbolem počínajícího jara ale naštěstí vařená vajíčka nejsou, zato syrová ano. Tudíž vás dnes raději vyzbrojím spoustou rad, co si s nimi v kuchyni počít, když je nedostanete vařená od koledníků, ale pěkně syrová od slepiček.
Možná si myslíte, že uvařit vejce zvládnete. Co když ale ne? Co když vás ještě překvapím něčím, co nevíte? To se nedozvíte, když dnešní článek nedočtete.
Následující triky a fígle byste měli mít v rukávu, protože vajíčko je natolik základní surovinou v kuchyni, že si naši úctu, lásku a dobrou péči právem zaslouží. To díky němu pořídíte velkou spoustu rychlých, snadných, výživných a chutných večeří.
Jehněčí kotlety, které zvládne každý
Takže je jasné, že kdo je ještě nikdy v životě nepřipravoval, chce mít záruku, že se mu to povede hned napoprvé. Že se investice vložená do masa několikanásobně vrátí v podobě hlasitých pochval a pomlaskávání u stolu. Sice se jedná o návratnost značně pomíjivou, ale i tak ten okamžik triumfu nad jehněčími kotletkami a úžas nad jejich dokonalou chutí za to stojí.
Jehněčí maso patří na velikonoční stůl už docela dlouho, neboť ovce se v našich krajinách chovaly v mnohem větších počtech, než jak to známe dnes. Chudší rodiny, které si nemohly jehněčí dovolit, začaly péct beránky z těsta a tak vznikla další velikonoční tradice.
Jehněčí kotlety v kuchyni: zásady, na které byste měli pokaždé pamatovat
Pojďme si sjednotit kuchařská fakta o jehněčích kotletkách.
- Nejjemnější z celého jehněčího je maso podél hřbetu, tedy téměř nenamáhané svaly z obou stran páteře. Říká se jim kotlety. A jak už víte z předchozích článků, nenamáhané maso se hodí hlavně na minutkovou úpravu a nejvíc mu sluší úprava dorůžova. (Poznámka pro rýpavé: Výjimkou je kuřecí maso, kde musíme brát ohled na bezpečnou, zdravotně nezávadnou teplotu, která úpravu dorůžova vylučuje.)
- Jehněčí kotleta se prodává obvykle nerozdělená, s ponechanými kousky žeberních kostí, takže to dohromady vypadá jako hřebínek a taky se tomu tak říká.
- Tyhle vyčnívající žeberní kosti jsou při minutkové úpravě dost k ničemu a navíc se musí předem pořádně očistit od všech zbytků masa, což dá trochu námahy. Jenomže na talíři to pak vypadá tak fantasticky, že nikdo se nad tou hromadou přípravné práce vůbec nepozastavuje. Když budete mít štěstí, seženete jehněčí hřebínek už očištěný. Když ne, vezměte ostrý nožík, vyžízněte mezižeberní kousky masa, a pak ještě z kostí oškrábejte blánu, která je obepíná (myslím, že se jí říká okostice). Musíte se dostat doslova až na kost, jinak to nebude vypadat hezky.
- Nemá smysl hřebínek rozřezávat na jednotlivé kotletky a ty pak opékat samostatně na pánvi. Jehněčí kotletky jsou totiž tak maličkaté, že při opečení po obou stranách by vám uvnitř nezůstalo skoro žádné růžové maso. Proto mějte na paměti, že nejdokonalejší kotlety připravíte, když hřebínek necháte v celku, takto ho upečete nebo opečete a na kotlety ho nařežete až po tepelné úpravě, tedy těsně před podáváním.
Velikonoční mazanec zvláčněný tvarohem
Však víte, jak se to říká v té známé koledě:
Hody, hody, doprovody
dejte vejce malovaný…
Když se nad tím zamyslíte, hody jsou jasné, v neděli se hodovalo, a co dál? Zdálo by se, že někdo někoho někam doprovází. Ale ono houby.
Správně by se totiž říkanka měla psát takhle:
Hody, hody, do Provody,
dejte vejce malovaný…
A Provoda, prosím pěkně, je starý název pro Velikonoční neděli. Neděli, kdy se poprvé po dlouhé době zase mohlo pořádně jíst, kdy po půstu přichází hodování, kdy si konečně do kuchyně můžeme pustit spoustu vajec.
Takže se nelze divit, že i těsto na mazanec mělo být pro takový hodovací den bohaté, plné žloutků a smetany. Baculatý symbol konce odříkání a radosti z nového života. Žloutky samozřejmě dodávají krásnou barvu a křížek na bochánku symbolizuje ukřižování.
Tvarohové těsto na velikonoční mazanec
Tento článek bych mohla v klidu skončit s tím, že mazancové těsto si uděláte stejně jako vánočku, kterou už jsem vám podrobně představila koncem loňského roku. Ale to bych nesměla najít v literatuře zmínku, že kdysi se do těsta na mazance přidával i tvaroh, aby byly mazance kypřejší a vláčnější.
Velikonoční nádivka
Takže tady ho máte. Napsala jsem vám sem všechno, co o ní vím. Vysvětlila jsem vám zde důležité principy, abyste pochopili, co dělá dobrou nádivku dobrou nádivkou, a abyste na tom mohli stavět a upravit si ji podle svých chutí.
Co byste měli vědět o velikonoční nádivce
Svou povahou patří nádivka mezi nákypy. To znamená, že do ní přijde máslo se žloutky utřené společně do pěny, sníh z bílků a taky nějaká moučná výplň. V dnešní době se tahle výplň připravuje z pečiva nakrájeného na kostky, zvlhčeného mlékem. Ale nebylo tomu tak vždycky, nádivka se mohla dělat i z něčeho podobného jako krupičná kaše.
Chuť nádivce dává vařené maso a samozřejmě něco zeleného.
Protože je těsto řídké, peče se v pekáčku. A protože je těsto nadnášené vzduchem z utřeného másla a ušlehaných bílků, trochu se při pečení nafoukne a to pak dá nádivce jemost a zvláštní půvab.
Na nádivku najdete spoustu receptů, které si tyhle principy zjednodušily a ne zcela je respektují. Tak například namísto utřeného másla ho nechají rozpustit a vmíchat do směsi. Nebo obejdou rozdělení vajec na bílky a žloutky a místo toho použijí prášek do pečiva. To neznamená, že takové recepty nemají své místo v kuchyni, jen je horší chuť vyážená menší pracností.
Ale až si budete chtít opravdu pochutnat, je na čase uznávat pravidla.
Medvědí česnek a základní recepty z něj
Jakmile se na trzích a v obchodech objeví medvědí česnek, vím, že jaro je tady. Takže pokud jste si toho ještě nevšimli — už je to tu!
Medvědí česnek již roste, prodává se a tak mám nejvyšší čas ukázat vám základní recepty, jak ho použít v kuchyni a užít si ho na talíři, než vykvete a bude po kulinárních zážitcích.
Pochopitelně jsem předtím, než jsem začala psát tento článek, slavnostně vysadila do venkovních květináčů narcisy, tulipány, krokusy, petrklíče, macešky a další právě vykvétající posly jara, na které mi nestačí botanická slovní zásoba.
A pokud se ptáte, zda mám někde na zahrádce i medvědí česnek, když už se mi tak líbí hrátky se zahradními cibulovinami, pak vězte, že mám a že na jeho pěstování nic není. Nemusíte mu poskytnout lužní les, stačí aspoň polostín a dostatek vláhy hlavně v létě, kdy už toho z něj nad zemí není moc vidět.
Jo a taky je lepší, když vám v záhoně nehrabe pes. U nás momentálně zvíře vyhrává s poměrně značnou převahou nad rašícími cibulkami, takže soběstačnost co do vlastní sklizně medvědího česneku zatím nemůžu deklarovat.
Před několika lety jsem kupovala cibulky medvědího česneku na webu cesnekmedvedi.blog.cz. Nevím, zda ještě jeho majitel cibulky zasílá, ale najdete tam aspoň mnoho užitečných informací k pěstování. V polovině března nastává čas na jarní výsadbu, ale lepší je to samozřejmě spíš na podzim.
Kde si obstarat sklizeň medvědího česneku
Na talíř patří medvědí česnek už jen pro svůj půvabný název. Jeho zelené listy sice vypadají, jakoby patřily konvalinkám, jejich vůně vás však snadno přesvědčí, že s touto jedovatou kráskou nemají nic společného. Pokud už se vám někdy stalo, že jste vešli do lesa a přivítala vás jemná česneková vůně a zelené koberce medvědího česneku, víte, kde ho hledat. A pokud ne, pospěšte třeba na farmářské trhy, protože tam už se začal prodávat, i když zatím jen velmi nenápadně.
Svíčková na smetaně — recept krok za krokem
Svíčková omáčka čili svíčková na smetaně jsou pojmy, které by v gastronomii vlastně vůbec neměly existovat. Pouze pletou hlavu začínajícím kuchařkám. Svíčková vůbec není ze svíčkové, protože tenhle nejjemnější a nejdražší kousek hovězího masa se pro dlouhé dušení v troubě vůbec nehodí.
Stejně tak nevěřím tomu, že by název svíčková omáčka měl co do činění s jídlem při svíčkách, protože pokud se vztahuje k neelektrizované době, měli bychom určitě i nějakou petrolejkovou nebo loučňovou omáčku. A tu jsem opravdu nedohledala. Našla jsem jen úsměvný pojem candle sauce v anglické verzi několika pražských restauračních menu, určených pro nebohé turisty.
Dnes proto budu psát o hovězí pečeni na smetaně a vy se přesto můžete těšit na perfektní svíčkovou omáčku, jak ji znáte. S jemnou, přesto však kořenitou zeleninovu chutí, podávanou zásadně s dobrým houskovým knedlíkem.
Hovězí pečeně na smetaně alias svíčková na smetaně představuje obrovskou výzvu, i když na ní skoro nic není. Má statut národního pokrmu a obestírá ji tolik tajemství, že leckoho už jen název odradí od vaření. Nejde tedy ani tak o to, zdolat maso a omáčku, ale hlavně překonat sám sebe a pustit se do toho.
Svíčková na smetaně: tři tajemství úspěchu
Pokud jste ještě nikdy hovězí pečeni na smetaně nevařili, jde v receptu zhruba o tohle: nachystáte si maso a základ z kořenové zeleniny a koření a to vše společně zakryté dusíte v troubě, až je maso měkké. Poté vypečenou šťávu zahustíte jíškou, přidáte propasírovanou použitou zeleninu, zjemníte smetanou a máte hotovo.
Když budete v každém kroku vědět, co přesně máte dělat a jak to má vypadat, zjistíte, že na svíčkové vlastně kromě pár umazaných kastrůlků vůbec nic není a že ji můžete opakovat třeba každých čtrnáct dní. Stačí to jednou zkusit a hned budete vědět.
Co k večeři: jeden recept na tisíc různých jídel
Neznám člověka, který by si nikdy nepoložil otázku: co mám zase dělat k večeři? Kde mám pořád brát inspiraci, aby to bylo zdravé, rychlé a všem to chutnalo?
Čím víc večeří jsem připravila, tím víc si myslím, že na to znám odpověď. I když za vás ve vaší kuchyni neuvařím, můžu vám pomoct dát si dohromady základní souvislosti a vybavit vás pár užitečnými radami, abyste už nikdy s prvním úderem večerního klekání nepropadali panice, že nemáte vymyšleno, co k večeři.
Rada číslo jedna:
Už ráno byste měli vědět, co uvaříte k večeři.
Jestli něco usnadňuje večerní život v kuchyni, pak je to ranní rozhodnutí, co se večer bude vařit.
Díky tomu pak nepřistupujete k ledničce napjatí, co z ní vypadne a čím vás v časové tísni inspiruje. Učiňte rozhodnutí včas, s čerstvou hlavou, třeba u hrnku ranní kávy.
Má to ještě jednu výhodu: po cestě z práce můžete dokoupit, co vám k večeři chybí.
Rada číslo dvě:
Každá zdravá večeře má stejný scénář.
Chtěla bych použít slovo algoritmus, ale nerada bych vás vylekala.
Jednou o večeřích a o tom, jak si je usnadnit a jak je pochopit napíšu celou knihu, ale na tu si ještě musíte chvíli počkat.
Teď je podstatné, abyste si uvědomili, že v každé zdravé večeři najdete tři složky: sacharidy, bílkoviny a zeleninu.
Vtip je v tom, jak vyberete konkrétní potraviny do těchto tří skupin.
Zadání totiž vyhovuje nejen vepřo-knedlo-zelo, ale taky Caesar salát.
Nicméně co se týká předjaří, tady je pár mých doporučení, jak to tedy udělat, aby večeře byla zdravá, rychlá a odpovídala uvedenému třídílnému vzorci.
Pučálka neboli pálenec
Pučálka, naklíčený a opečený hrách, je věc natolik tradiční, postní, výživná a zajímavá, že jí věnuju spoustu dnešních řádek.
Až budete hledat něco k večernímu křoupání u televize, vzpomeňte si, že už je tu doba postní, doba odříkání, že se sluší něčeho se vzdát a uvolnit tím místo něčemu dost možná mnohem hodnotnějšímu.
Začnu sentimentálně.
Pučala má milá pučálku,
nesla ji milému na šálku:
„Od lesa k lesu
pučálku nesu,
pu – pu – pu – pu – pu – pu – pučálku,
nesu ji milému na šálku.“Karel Jaromír Erben, Prostonárodní české písně a říkadla (vydáno r. 1864, str. 428)
Trocha historie
(a národní gastronomické hrdosti)
nikoho nezabije
Rituály a tradice dělají náš život jistějším a pevnějším. Těžko se proto dá věřit tomu, kolik síly se skrývá v pár zrnkách naklíčeného hrachu. Je to skoro neuvěřitelné, co všechno pučálka dokáže.
Sacher dort – recept pro všechny zamilované dny
Když se řekne Sacher dort, každý se chce dostat co nejblíž originálnímu receptu.
I já.
Když jsem ještě bydlela ve Vídni, kavárna hotelu Sacher na rohu u Opery byla mou oblíbenou destinací. Kafe tam stojí tolik, co kdekoli jinde ve Vídni, a můžete si odtud odnést nejen celý dort v půvabné dřevěné krabičce v několika velikostech podle vašich choutek, ale taky si na místě můžete dopřát jednu porci Sacher dortu se šlehačkou, tak jak to má být.
Balený celý dort leze do peněz, za průměrnou velikost dortu zaplatíte v přepočtu kolem 1000 Kč, takže jsem si celkem brzy pořídila i Sachrovu kuchařku plnou zajímavých receptů, včetně receptu na Sacher dort. Ostatně kdo má ty krásné dřevěné krabičky od dortu pořád někde skladovat, protože vyhodit se pro svůj půvab nedají, že.
V knize se píše, že recept, který v ní zveřejňují, je tak blízko originálu, co to jen jde, aby si ještě jedno malé tajemství ponechali pouze pro sebe. Údajně to skryté tajemství spočívá v potírání rozkrojeného upečeného korpusu meruňkovicí nebo jakýmsi sirupem, říkají zasvědcené hlasy, které však v Sachrově velkovýrobně nejspíš nikdy nebyly.
Blíží se vrchol masopustu a taky máme za pár dní na krku svátek svatého Valentýna, patrona všech zamilovaných, milujících, vášni oddaných lidí. Ať už ho slavíte jen jednou za rok nebo máte doma Valentýna každý den, upečení čokoládového dortu je snad tím nejzásadnějším projevem lásky, hned po žehlení spodků a píglování koupelny.
Takže si myslím, že se vám takový čokoládový recept může hodit. Akutně i do zásoby.
Masopustní koblihy — recept do každé rodiny
Když se přiblíží konec masopustního období, německé i rakouské pekárny a obchody s potravinami zaplaví koblihy. Velké, zcela nepřehlédnutelné množství koblih. Jsou to koblihy nadýchané jako vánek a když se do nich pořádně zakousnete, můžete se spolehnout, že vám na tváři skončí poprašek vanilkového cukru.
Koblihy a masopust
Trochu mě mrzí, že v Česku tohle koblihové veselí tak trochu chybí. Koblihy si můžeme kdekoli koupit celý rok a jejich masopustní kampaň vlastně neexistuje. Přitom koblihy dřív patřily k masopustu stejně jako koláče k posvícení, tak moc, že se — jak píše Marie Úlehlová-Tilschová — masopustu přezdívalo karneval z Koblihovic a slovo kobližný znamenalo labužnický až prostopášný. Včetně kobližné ženy.
A tak si říkám: pojďte se mnou obsadit aspoň kousek Česka masopustními koblihami. Vím, že vás sem chodí strašně moc (občas sleduji statistiky návštěvnosti, takže se přede mnou neschováte) a že to vydá na hodně koblih, když se do nich pustíme. Pojďme společně masopustu vrátit koblihy. Zaplavme své blízké a známé touhle sladkou dobrotou a ukažme zbývajícímu světu, který se už nevejde k našim stolům, aspoň fotku.
Stačí k tomu půl kila mouky, tři vajíčka, trocha droždí a několik málo dalších surovin. Můžete si u toho notovat Já koblížek, koblížek, na másle smažený, protože potom kynuté těsto podstatně lépe kyne.
Jak udělat dobré koblihy
Dobrá kobliha by měla být nadýchaná jako pírko, zlatá na povrchu a se světlým kroužkem kolem dokola, sladká a třeba i naplněná zavařeninou. Aby to nebyly jen čáry máry, abyste se nemuseli spoléhat na správnou fázi měsíce a na básničku o koblížku, ukážu vám, jak na koblihy, aby se zaručeně povedly kdykoliv.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
