Kedlubna na chlebu, kedlubnové zelí a podobné jarní zázraky
Čerstvá kedlubna je plná kontrastů. Na svou zelenou barvu je sladká až příliš, v jednom exempláři se často najde cosi heboučce křehkého i suše dřevnatého, a kromě máslové konejšivosti z ní čiší i špetka překvapivé pikantnosti. A pak je taky nenáviděnou i zbožňovanou zeleninou mého dětství (čímž se jen potvrzuje, jak blízko má láska k opačnému citu).
Milovala jsem čerstvý chléb s máslem a kedlubnou, ideálně konzumovaný při dětské honičce nebo při vášnivé diskusi o včerejším večerníčku. Nenáviděla jsem kedlubnové polévky a kedlubnové zelí a zvláštní strach jsem měla z podzimních gigantů, obřích verzí kedluben, které dokázaly na záhoně přečkat i první mráz a pak se záhadně dostat až na můj talíř s večeří.
Zatímco chutí se kedlubna blíží spíš k zelí nebo košťálu květáku, vzezřením připomíná řepu. Za peprností až kořenitostí prý stojí síra a dusík a do salátu se kvůli obsahu vápníku a vitamínu C hodí více mladé listy kedlubny než bulva samotná. Pomáhá při neprůchodnosti střev a neudělá dobře při podrážděném žaludku a dvanáctníku. Zlepšuje kvalitu pokožky a vlasů, podpoří imunitní systém a dokonce obsahuje protisklerotický inositol.
Květákový bulgur
Květákový bulgur oceníte tím víc, čím výš stoupá venku teplota. Jde o rychlou přílohu nebo dokonce samostatné jídlo, které snese podávání za tepla i za studena a které je lehké do žaludku. A navíc to vypadá na talíři hezky a vyvolá u vás doma pocit, že jdete s dobou.
Na květákový bulgur budete potřebovat necelou hlávku květáku, který se letos už začíná objevovat na pultech v dobré kvalitě a parádní bělostné podobě, a pochopitelně taky trochu bulguru. Chuť vytvoří trocha koření a másla a celé se to odehraje pouze v jednom hrnci a s minimem práce. Dokonce i míchání najdete v receptu jen poskrovnu.
Kuřecí játra bez bázně a strachu
Pokud si teprve hledáte cestu k vnitřnostem (na talíři i při vaření), nejlepší východisko vám poskytnou kuřecí játra: levná, dostupná, snadná a rychlá na přípravu.
Jak ušetřit při nákupu masa
Zatímco dřív bylo jídlo s masem vzácností hodnou svátečního stolu, dnes se situace otočila a mezi vyhledávané pokrmy patří nesladká jídla bez masa. Podle hesla, že co je vzácné, to musí být logicky dobré pro tělo, se maso dostalo do jídel všedního dne, aniž by to mělo nějaké opodstatnění ve výživě kancelářsky nebo lehce pracujících lidí.
Takže pokud nepočítám těžce pracující a děti v rychlém vývinu, maso jednou za týden bohatě stačí. Moderní populace trpí přebytkem všeho: nejen sacharidů a tuků, ale taky bílkovin. Jenomže i přes doporučovanou frekvenci jednou týdně jsou tací, kterým je každý druh masa v obchodě příliš drahý a peníze na maso nemají. Ne každý je schopen, ochoten nebo připraven platit jednou týdně poměrně vysokou cenu za kvalitní druhy masa.
Existuje vůbec nějaká jiná možnost, jak neutrácet za prvotřídní maso a nekupovat přitom šizené suroviny? Jistě. Vždycky se dají pořídit méně žádané kousky masa s nižší cenou. A pokud i tam je cena stále vysoká, jsou v nabídce ještě vnitřnosti. Těch je přebytek, leckdy si je řezníci ani neberou z jatek. A najíte se z nich stejně dobře jako z masa, pokud víte, jak na ně.
Cesta k vnitřnostem sice začíná kuřecími játry, jak už jsem v úvodu naznačila, ale i tak může být dlouhá, spletitá, s mnoha ostrými zatáčkami připomínajícími leckdy spíš zpátečku. Chcete-li v kuchyni pořádnou výzvu, tahle kategorie masa vám ji poskytne na mnoho dalších let. Až vyzkoušíte běžné kousky jako játra a žaludky a ledvinky a bude chtít pokračovat dál, stačí se zeptat řezníka. Uvidíte, že vám rád a za pár peněz sežene i méně běžné záležitosti.
Baby špenát – ani syrový, ani vařený
Víte, proč je pro mě baby špenát symbolem jara na talíři? Protože je zelený a protože je mladý, sotva v rozpuku. A nepochybně taky proto, že je hotový za deset vteřin, což mi dává víc času, abych mohla být konečně venku.
Každý milovník špenátu ví, že křehký a mladý jarní baby špenát patří spíš zasyrova do salátu, zatímco tužší dospělá letní verze špenátových listů se hodí hlavně na tepelnou úpravu.
S ohledem na datum v kalendáři vám proto ukážu, jak si užít tu mladší verzi špenátu a jak ji nenechat sedět v koutě (protože bejby, jak známo, nemá v koutě co dělat). Když vám slíbím, že přidám i kousek masa, třeba si tím zajistím audienci taky u vyznavačů jiného než zeleninového směru.
Hrachová polévka pro chvíle pohody
Hrachová polévka patří k těm jídlům, kterými za málo peněz zasytíte davy. Vlastně by se to dalo vztáhnout na spoustu dalších luštěninových jídel. Teď však ode mě neočekávejte recept na tradiční hladkou pasírovanou hrachovku, ale něco trochu zajímavějšího na talíři, barevnějšího a se svou vlastní strukturou.
Luštěninové polévky mají obrovskou výhodu: díky zajímavé chuti luštěnin nemusíte pro výraznou chuť hotového jídla používat žádný předem uvařený a pečlivě uschovaný vývar. Vystačíte si s obyčejnou vodou, případně pár dalšími surovinami.
Když navíc uvážíte, že volbou luštěnin loupaných a půlených nebudete muset den předem nic namáčet a nečeká vás ani několikahodinové vaření, máte zaděláno na fajn zimní rychlou a přitom sytou večeři. Ona tedy v loupané a půlené podobě existuje jen červená čočka a žlutý nebo zelený hrách, ale to nevadí, tenhle recept funguje úplně stejně na obě zmíněné suroviny.
Kapustový nákyp, jenž si rozumí s hladem i dietou
Kapustový nákyp je recept, do kterého schováte spoustu čerstvé kapusty. Už si ani nevzpomínám, kde jsem k tomuto receptu přišla, doprovází mě hezkou řádku let a nyní je čas, aby udělal radost i vám.
Zaděláváná přílohová kapusta béžové barvy pro mě byla vždycky strašák číslo jedna, když došlo na obědy ve školní jídelně, takže moje cesta ke kapustě opravdu nebyla dlážděná veselými zážitky u stolu.
To až tenhle kapustový nákyp dovedl všechno změnit, takže se nebojte, že vám chci naservírovat jídlo, u kterého vám ruce samovolně vylítnou do odmítavého postoje a ústa pronesou něco ve smyslu: „ani do huby, holoubečku.“
Pokud jsem vás dostatečně nenalákala, přidám ještě trochu reklamy na tenhle kapustový nákyp. Obsahuje velký podíl zeleniny, jen malý podíl mouky a má tak akorát sytících bílkovin, takže pro lehké večeře se hodí zcela báječně. Chutnat vám bude horký rovnou z pekáčku, vlažný jako přídavek, až zjistíte, že jedna porce nestačí, a skvěle se jí i studený, takže odpadají starosti s ohříváním doneseného jídla do práce.
Hovězí Stroganov krok za krokem
Hovězí Stroganov (nebo též Stroganoff) už svým názvem napovídá, že jde o něco s dost významným původem. Uznejte sami: kolik jídel má v názvu nějaké příjmení?
Tento pokrm nese jméno ruského rodu Stroganovů (nebo Stroganovovů, jak chcete) a rozšířilo se do celého světa z ruské kuchyně pravděpodobně při příležitosti Velké říjnové socialistické revoluce, kvůli které příslušníci šlechtického rodu ve vlastním zájmu emigrovali z vznikajícího Sovětského svazu.
Tudíž hovězí Stroganov doprovází mnoho legend, jak vlastně přišlo na svět, tudíž má mnoho kuchařských verzí, tudíž není jasné, která je vlastně ta jediná správná a tudíž jakákoli diskuze na téma, kdo do něj co dává, se může nést pouze v duchu slastného mručení.
Možná už nějaké ochutnávání hovězího Stroganov máte za sebou a proto vám třeba v mém postupu budou chybět kyselé okurky nebo rajčata. Možná budete postrádat narůžovělou barvu způsobenou sladkou paprikou. Možná se vám budou zdát houby přebytečné a možná je vaše jediná verze přípustná s bílým vínem. Dokonce možná maso flambujete vodkou nebo koňakem. Tohle všechno se dá snadno přidat nebo ubrat podle chuti a podle výsledků inventury ve spíži. Jeden parametr však zůstává společný: hovězí Stroganov má minutkovou povahu a přesto chutná jako něco, co se dlouho dusilo v pánvi.
Růžičková kapusta na tři svůdné způsoby
Růžičková kapusta snese v kuchyni ledacos, jen ne dlouhé vaření, během kterého bledne, bledne a bředne. Klidně ji zprudka a krátce pečte, nebo letmo blanšírujte či osmahněte na pávni, ale příliš ji netrapte. Platí to pro růžičkovou kapustu stejně jako pro běžnou hlávkovou kapustu.
Celá zahradní kapustová rodina miluje chladnější až ledové počasí, a tak se do kuchyně dostává hlavně na podzim a v zimě. Chladno kapustám zlepšuje chuť, ostatně nejeden majitel zahrádky ví, že růžičkovou kapustu může sklízet celou zimu.
Nejlepší růžičková kapusta je ta o velikosti vlašského ořechu. Je jemnější a stravitelnější než kapusta, a stejně jako ona obsahuje železo, vitamíny A a C a vápník.
Při nákupu se vyhněte kapustičkám, které jsou měkké, zavadlé, nažloutlé anebo snad dokonce pootevřené. Důkladně je umyjte ve studené vodě, odřízněte konec stonku, nařízněte jim košťálek do kříže a zbavte poškozených lístků. Můžete je podusit na másle nebo ve zbytku masové omáčky, anebo zprudka upéct v troubě. Další nápady samozřejmě najdete níže.
Pečená zelenina, na kterou nepotřebujete recept, a 10 nápadů, co s ní druhý den
Zelenina má mnoho chutných podob. Naprosto nepřekonatelná je ovšem upečená velmi zprudka a s trochou oleje a soli, což je zejména pro kuchařské novice a elévy objev na úrovni Kolumbovy Ameriky.
Prostě jen vezmete pár kousků zeleniny, vhodíte do pekáčku a zavřete do trouby rozehřáté na 220 stupňů. O půl hodiny a jedno až dvě promíchání později máte nebezpečně návykovou přílohu pro všednodenní večeře. Zelenina na povrchu vlivem prudkého žáru zkaramelizuje, změkne, zezlátne a zesládne. Chutě se zkoncentrují a vylepší, syrová křupavost se ztratí. To vše tak nějak bezpracně a samovolně.
Protože je tento postup tak přímočarý, že v podstatě vylučuje všechna zbytečná slova, takže jsem už všechny řekla, raději ještě jednou zopakuji to podstatné, na co si dát v začátečnické úrovni pozor.
Zelňáky, zelníky a zelné placky
Taky patříte mezi tu větší skupinu lidí, kteří milují zelné placky, zelňáky a zelníky ve všech podobách? Ani mé city nebyly této náklonnosti ušetřeny. Co se dá dělat; takovému nutkání je třeba občas podlehnout, stoupnout si do kuchyně a příslušnou vášeň náležitě zkonzumovat.
Možná si říkáte, proč píšu o zelí už teď, když je na krouhání a nakládání ještě čas. Inu, jak se to vezme. Pozdnější odrůdy zelí jsou skutečně lepší na kysání, neboť neobsahují tolik vody, jako odrůdy letní. A proto je lepší si čerstvé zelí na talíři užít už nyní, zatímco pozdější sklizeň přijde naložit do soli, kmínu a kameninového hrnce nebo soudku, aby bylo přes zimu dostatek vitamínů.
Quesadilla se sýrem a dalšími slastmi
Už jste slyšeli slovo quesadilla? Přestože zní až moc cizokrajně, není to nic, čeho by se bylo třeba v naší malé, hezké české kuchyni obávat. Skládá se z pár tortillových placek, hromady nastrouhaného sýra, hřejivého tepla pánve nebo trouby a pár minut času.
Než se pustím do bližšího popisu přípravy, nedá mi to a vytáhnu na vás důležité upozornění. Až se quesadilla mihne vaší kuchyní, hrozí, že se na nějakou dobu stane vaším oblíbeným jídlem a zabydlí se u vás na stole. Je návyková.
A pak jsou tu další tři pádné důvody, proč si základní recept na quesadilly ochočit:
- Snadno si odvodíte další a další varianty nápní, takže zjistíte, že quesadilla je asi tak univerzální, jako rohlík nebo krajíc chleba.
- Co se zapéká se sýrem, to vždycky chutná dobře, takže pokud potřebujete do jídla vpašovat nenápadnou porci zeleniny a neřešit protesty vybíravých strávníků, tímhle jim nedáte šanci reptat
- A co je ze všeho nejlepší: quesadilly se parádně hodí na spotřebování malých zbytků masa a příloh ze včerejška, pro které už nemáte žádné další využití.
Finská lišková polévka
Když se řekne lišková polévka, opravdu tím nemyslím vývar z malých zrzavých psovitých šelem, nýbrž z hub. V českých lesích už letos rostou a až do září jich obvykle i na trzích bývá k vidění dost (opět myslím hub).
Recept pochází z Finska, kde takovou polévku údajně vaří v každé rodině. Tím spíš vás možná překvapí, že se v polévce vyskytuje něco jako tavený sýr. Můžu vás ale ubezpečit, že se nejedná o příspěvek do taveňákové receptové hitparády.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
