Dušený špenát
Což takhle dát si dušený špenát? Už několik týdnů si říkám, že je na něj nejvyšší čas. Na farmářských trzích už se prodává a i kdyby ne, v obchodech se dá celoročně sehnat mladičký, sotva narozený baby špenát.
Špenát je zelená zelenina. A u zelené zeleniny by se vám vždycky měly rozsvítit červené vykřičníky v hlavě.
Zelená zelenina, pokud má zůstat i po tepelné úpravě zelená a nerozblemcaná, musí dostat jen rozumnou dávku tepla. U špenátu jde doslova o minuty, což se moc neslučuje se slovem dušení. Dušení totiž vždycky chce o něco víc času, aby vznikla omáčka, která je chuťově výrazná, nese chuť použitých surovin a která je zahuštěná tak akorát.
Takže když v kuchyni padne rozhodnutí udělat dušený špenát, musí hned poté dojít na vzetí rozumu do hrsti.
Plněné pečené brambory, ochucené, jak je libo
Plněné pečené brambory mají všechno, co od nich můžete chtít: skoro křupavou slupku a měkký, nadýchaný a dobře ochucený vnitřek. Ten chutná skoro jako bramborová kaše smíchaná s vtipně zvolenými surovinami.
Brambory se v tomto případě pečou nejdřív celé, a to až úplně doměkka, načež se po upečení rozpůlí, vydlabou, vnitřek se rozšťouchá a smíchá s dodatky. Poté se náplň vrátí zpět do slupek a znovu krátce zapeče.
Vzniknou tak plněné pečené brambory, které uspokojí nejedny hřejivé podzimní choutky – bez ohledu na to, zda je tepve čas na teplou svačinu nebo všednodenní večeři. Obstojí dokonce jako impozantní příloha k pečeným masům, pokud se v neděli v poledne potřebujete pořádně vytáhnout.
Co nesníte teplé, dá se dobře spořádat i zastudena. Aby to však nebyla jen samá pozitiva a kuchařské jistoty, jednu nevýhodu tento recept přece jenom má: i přes surovinovou a finanční nenáročnost počítejte s tím, že časová investice je tu poměrně vysoká. Pečení obnáší hodinu v troubě v první fázi a pak ještě dalších 15 minut ve druhé fázi po naplnění. Pracnost receptu je v pořádku, to slibuju, ale čekání za doprovodu vůně pečených brambormůže být dost náročné.
Květákový bulgur
Květákový bulgur oceníte tím víc, čím výš stoupá venku teplota. Jde o rychlou přílohu nebo dokonce samostatné jídlo, které snese podávání za tepla i za studena a které je lehké do žaludku. A navíc to vypadá na talíři hezky a vyvolá u vás doma pocit, že jdete s dobou.
Na květákový bulgur budete potřebovat necelou hlávku květáku, který se letos už začíná objevovat na pultech v dobré kvalitě a parádní bělostné podobě, a pochopitelně taky trochu bulguru. Chuť vytvoří trocha koření a másla a celé se to odehraje pouze v jednom hrnci a s minimem práce. Dokonce i míchání najdete v receptu jen poskrovnu.
Brambory v kožíšku
Miluju brambory. Vařené, pečené, v podobě kaše, bramboráku (ty nejvíc!), halušek, salátu, knedlíku, šťouchané, gratinované, francouzské, prostě jakékoli. Miluju je v jakékoli podobě a tajně po nocích toužím po domácích bramborových lupíncích a hranolkách.
Pokud jsou brambory na talíři, jsem šťastná víc než obvykle. V této raně podzimní době, kdy mají brambory zatím jen papírově tenkou slupku, si je však užívám ještě radši.
Jenomže když něco milujete, zároveň to také nenávidíte. Možná o tom nevíte a nenávist se zatím jen skrývá kdesi v temném a zastrčeném zákoutí vaší duše, možná o ní naopak dobře víte a necháte ji občas se projevit a zaskotačit si s vámi na tomto světě; anebo je vám to dost možná úplně fuk. Mně to ale fuk není, a proto už hezky dlouho chovám k bramborám dvojaký vztah.
Zhluboka nenávidím jejich slupku, která dost často musí před vařením pryč. Čím víc lidí se mi sejde u stolu a čím větší bramborová vášeň se má rozvonět v mé kuchyni, tím víc škrábání brambor proklínám.
Grilovaná příloha na pět způsobů
S grilem se dá kouzlit, a to doslova. Stačí si k tomu uvědomit naprosto jednoduchou a přitom jedinečnou věc: když má gril poklop, chová se v podstatě jako rozpálená trouba. Tudíž se v něm dá upéct buchta, pizza i zeleninová nebo jiná grilovaná příloha, kterou zrovna potřebujete k masu a klobáskám.
Proto než nás teplo pro letošek definitivně opustí a uděláme grilu na nějakou dobu pá-pá (což vlastně není až tak třeba, neboť grilovat se dá i v zimě, jen to má zase jiné kouzlo), dovoluji si vám naservírovat pár mých letošních venkovních oblíbenců, kteří se ochotně stali hitem spřátelených posezení.
Polenta krok za krokem
Polenta je slaná kaše z kukuřičné krupice, nedílná součást italské kuchyně, která si vás omotá kolem prstu hned, jakmile ho vystrčíte ze dveří své kuchyně. Podobně jako jezinkám v pohádce o Smolíčkovi stačil malíček, aby nebohé dítko lapily, i vám hrozí takový osud, pokud zaslechnete její hlásek o pozornost.
Nutno ovšem dodat, že zatímco v pohádce to se Smolíčkem jednu chvíli vypadalo dost bledě, vám se podobně krušné okamžiky mohou zcela vyhnout. Ani k tomu nebudete potřebovat pomoc statného jelena, stačí se držet několika velmi jednoduchých rad, jak uvařit polentu správně.
Souvislost s pohádkou je tu ještě jedna. Jezinky předcházely hrůzné zvěsti a stejné kolují taky o polentě. Možná jste zaslechli, že tu jedinou správnou polentu uvaříte pouze v měděném rendlíčku, ovšem za předpokladu, že ji budete nepřetržitě hodinu míchat dřevěnou vařečkou a navíc ještě pouze jedním směrem. Ideálně nad otevřeným ohněm. Další zvěsti vypouští přímo výrobci polenty, kteří na obalech ne vždy uvádí správný návod na její přípravu a mystifikují jak časem, tak uváděným poměrem polenty a vody.
Ráda bych proto učinila přítrž kuchařským hororům, strašení nebohých dítek nepovedeným jídlem a ukázala vám, jak si polentu užít, vychutnat a ochočit, a to hned v několika podobách. Přece nebudeme troškařit.
Rychlý knedlík z mikrovlnky neboli desetiminutový vyprošťovák
Pokud je pro vás pomyšlení na domácí knedlík žánrem z kategorie hororů, thrillerů, sci-fi nebo utopistických románů, pevně věřím, že vám tento recept ukáže cestu zpátky do pohádky. Naučím vás vyprošťovací hrníčkový knedlík z mikrovlnky.
Vzniknul tak, že jsem recept na knedlík tak dlouho minimalizovala a upravovala a zjednodušovala, až z něj vzniklo něco zcela bezpečného, rychlého a spolehlivého. Umí dokonce vytrhnout trn z paty.
Poradíte si s ním, i když máte za deset minut podávat večeři. Jeho příprava je rychlejší než cesta do obchodu, byť by vám před domem poblikávala vietnamská večerka.
Pohanka: recepty pro začátek a k nim cenná rada, jak jí přijít na chuť
Zajímá vás pohanka jakožto novodobá zdravá surovina? Chtěli byste nějaké recepty? Pak dobře poslouchejte, pár jich tu mám.
Ale pojďme si to říct pěkně od začátku. Zatímco v minulosti patřila pohanka za plodinu chudých lidí, za rostlinu odolávající drsnějšímu klimatu hornatého Valašska, dnes patří k moderní součásti zdravého talíře a její výživné přednosti vyzdvihuje kdejaká učebnice zdravého stravování.
Pohanka je přirozeně bezlepková plodina a tak ji uvítají především celiaci. Zároveň obsahuje rutin, látku, která má mimořádné účinky pro pružnost cév, proto se pravidelná konzumace pohanky doporučuje především starším lidem, při potížích s hemeroidy nebo při praskání očních cévek.
Zbývá vyřešit jediné: Jak to udělat, aby to, co je zdravé, bylo zároveň chutné?
Špičaté zelí jako salát
Špičaté zelí se od září do prosince dá sem tam potkat u českých farmářů a obchodníků se zeleninou. Tahle hlávka zelí je skvostně tvarovaná do špičky a právem se v kuchyni projevuje špičkově. Hned vám ukážu, jak a proč.
Špičaté zelí je mnohem šťavnatější, sladší a jemnější než klasická hlávka bílého zelí. Dá se bez problému jíst zasyrova v podobě salátu, ale sluší mu i tepelná úprava. Přirovnala bych to k situaci, kdy se žena chystá na ples. Jen místo obvyklé věty plné obdivného úžasu „Jsi to opravdu ty, miláčku?“ si dosaďte: „Chceš říct, že tohle jsi udělala ze zelí?“
Jenomže na rozdíl od chystání na ples je příprava špičatého zelí velmi krátká, hbitá a bezproblémová. Stačí, když listy v teple trochu zavadnou a ztratí část svého objemu; v tu chvíli je hotovo. Malý kulinářský zázrak vzniká přesně na pomezí mezi syrově křupavými a doměkka podušenými listy.
Znáte amarant? Tady jsou mé nápady, co s ním pro začátek v kuchyni
Když se řekne amarant, zní to jako zaříkávadlo ze zdravé kuchyně. A ono taky ano. Moderní člověk shledal, že se jedná o superpotravinu nabitou bílkovinami, vlákninou, vápníkem a železem, přirozeně bezlepkovou. A tahle zázračná surovina přesto vypadá jako ta nejprťavější semínka, která se vám kdy v kuchyni můžou objevit.
Jedná se o semínka laskavce, která se už před mnoha tisíciletími používala pro obživu člověka. Dávní Aztékové a Mayové si ho nesmírně cenili a používali jako zdroj síly pro své bojovníky, panovníky i vytrvalce.
Ze všech existujicích šedesáti druhů laskavce jsou jedlé tři, ty ostatní možná znáte jako okrasnou zahradní květinu s působivými květenstvími. Jedlé druhy se dají zpracovat včetně listí, já se však dnes zaměřím pouze na semena.
Jak na bramborový knedlík – recept pro bezradné [videonávod přiložen]
Bramborový knedlík je podle mě nejen naprostý základ české kuchyně, ale taky skvělá zbraň domácí kuchařky. Všichni ho milují, takže na něj utáhnete víc lidí než na vařenou nudli. A kdyby se náhodou nepovedl, pak ho buď skutečně použijejte jako zbraň (případně střelivo do zbraně), nebo si za poslední bod postupu přidáte jednoduchý pokyn: za stálého míchání vlijeme do záchodu. O jiných alternativách nemá moc smysl přemýšlet.
Nástrahy bramborových knedlíků
Když jsem ještě zamlada psala Kuchařku pro dceru, spotřebovala jsem kvůli receptu na uspokojivý bramborový knedlík opravdu hodně kilogramů brambor všech varných typů, několik kilogramů hrubé mouky, dětské krupičky i hrubé krupice, nezanedbatelné množství soli, vajec i okousaných nehtů. Moje kuchyň poznala knedlíky rozvařené, knedlíky oslizlé, knedlíky nedovařené, příliš tuhé nebo knedlíky sražené, dokonce takové, že bych si s nimi troufla konkurovat výrobcům golfových a hokejových potřeb. Pak jsem si chvíli myslela, že bramborovým knedlíkům trochu rozumím.
Vydrželo mi to vždycky až do příštího vaření bramborových knedlíků, kdy se zaručeně zase něco nepovedlo úplně podle představ. I když už to nebyla taková katastrofa, pořád se mi vybavovaly otázky na téma druhu a množství použité mouky, teploty brambor, jejich varného typu a velikosti použitého vajíčka.
Až docela nedávno jsem se poprvé potkala s Knedlíky Láznička. To je pražský výrobce, který má v nabídce asi tak sedmnáct druhů knedlíků v domácí kvalitě. Jejich produkty se prodávají v sítích jako je třeba Sklizeno nebo Svět bedýnek. Když se tímhle řemeslem někdo dovede uživit, asi o tom něco ví, a tak jsem Petra Kosinera, přezdívaného Láznička, který coby šéfkuchařská hlava dohlíží na výrobu a řídí ji, pro vás i pro sebe vyzpovídala. Trocha knedlíkového know-how totiž ještě nikoho nezabila. A já už mám díky nim definitivně jasno.
Výsledkem je recept na bramborový knedlík, který můžete považovat za zcela základní. Odchýlit se od něj můžete poměrně mnoha směry, ale pokaždé, když něco nezafunguje, už budete vědět proč.
Recept na kuskus, díky kterému už nikdy nebudete vařit jiný
Pokud hledáte ten nejlepší recept na kuskus, už dál nehledejte. Zde najdete všechno – krok za krokem vysvětlený postup základní přípravy, vypilovaný k dokonalosti, a nakonec přidám i spoustu inspirace, kam a jak kuskus použít.
Kdo mě už nějakou dobu sledujete, moc dobře znáte mé tajné těstovinové úterky. A kdo nevíte, shrnu vám to do jedné věty: každé úterý vařím k večeři těstoviny v jakékoli z jejich tisíce podob. Vzhledem k neomezeným možnostem si u nás doma nikdo ničeho podezřelého nebo systematického na talíři nevšiml, dokud jsem se sama nenapráskala. Následnou vzpouru jsem zvládla se ctí a velkou, výhružně vztyčenou vařečkou, takže na těstovinové úterky se u nás doma zase rychle zapomnělo. Tedy – zapomněli všichni, kromě mě!
Snadným řešením mých těstovinových úterků je kuskus. Když obzvlášť nestíhám, mám díky němu uvařeno za deset minut, ať za okny zuří zimní vichřice nebo se roztéká asfalt (mohu-li tedy mluvit obecně, protože naše lesní – polní – luční cesta se asfaltu jen tak nedočká). Každopádně čím víc se počasí dá nazvat jako letní, tím častěji zařazuji kuskus na jídelníček i mimo své vyhrazené úterky.
Kuskus – recept krok za krokem
Receptů na kuskus je poměrně dost, ale stejně se všechny dobré kuskusové recepty upínají k jedné a té samé základní přípravě. S čím potom uvařený kuskus smícháte je samozřejmě věc docela jiná.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
