Kari polévka z osiřelé zeleniny
Kari polévka představuje způsob, jak najednou spotřebovat až kilo zeleniny, které už dochází dech. I druhý dech. Anebo zeleniny, která vás v době sezóny zahrnula menšími přebytky.
V těchto zimních dnech vás kari polévka zahřeje hned třikrát: krom toho, že hřeje jako každá hustá polévka, si ji můžete udělat tak akorát pálivou. A samozřejmě vás zahřeje i pocit, že jste ani kousek mrkve nenechali vysušit v lednici nazmar.
Mrkvové housky s výhodou
Tyhle mrkvové housky svedou několik kouzel.
Tak například: znáte ten pocit, když z trouby vytáhnete čerstvé nadýchané pečivo, načež si o pár hodin později povzdychnete, že jste ho asi neměli sníst tolik? Mrkev sice neumí omezit nutkání k další a další konzumaci, ale aspoň trochu tlumí výčitky svědomí. Jako každá zelenina.
Anebo: pokud doma odšťavňujete zeleninu a ovoce, třeba vás trápí dužina, která představuje odpad po odštavňování a která v lepším případě končí na kompostu. Dužina z mrkve se přitom dá zužitkovat, přičemž vzniknou tyto mrkvové housky. Kromě šťavnatosti takové vyšťavené mrkvi vlastně nic nechybí. A kdybyste odšťavňovač neměli, tak si prostě nastrouháte trochu mrkve, uberete tekutinu v receptu a upéct tyhle mrkvové housky můžete taky.
Konečně se dostávám k bodu, kdy musím kromě mrkve vyzdvihnout i jiné druhy zeleniny. Když to jde s mrkví, tak to samozřejmě půjde i s jinými zbytky po odšťavnění (nebo s jinou zeleninou před odšťavněním). U měkčích neodšťavněných druhů zeleniny možná bude potřeba opatrněji přilévat smetanu do těsta, aby nevznikla příliš řídká směs, ale jinak v záměně surovin nevidím problém.
Dušená mrkev v poctivé máslové podobě
Jak je možné, že dušená mrkev dovede vyvolat tak vřelé pocity? Kde se v obyčejném jídle z naprosto tuctové suroviny vzalo tohle sebevědomí, kterým si omotalo polovinu Česka kolem prstu?
Není mi jasné, jak to dušená mrkev udělala a jak její kouzlo funguje. Mrkev je obyčejná zelenina. Častá. Objevuje se všude možně. Tady plave kousek v polévce, tady je pasírovaná v omáčce, tady nastrouhaná v salátu, tady nakrájená do zeleninové směsi pod maso.
V podstatě si jí člověk při jídle zrovna dvakrát nevšimne. Ale když se mrkev na talíři objeví jako jediný představitel perfektní dušené přílohy, vonící máslem a muškátovým oříškem, zazáří jako supernova a zanechá ve všech účastnících dojem, že právě zažili hvězdný výbuch něčeho výjimečného.
Myslím, že neexistuje jiný recept, ve kterém by mrkev lámala srdce stejně jako Popelka na svém prvním plese.
Jste už dost naladěni na trochu práce navíc, která se projeví v té nejlepší podobě dušené mrkve, jakou jste kdy jedli?
Mrkvový koláč alias nejzdravější dezert na světě
Co myslíte, dá se mrkvový koláč považovat za zdravé pečení? Vždyť obsahuje mrkvev, docela hodně mrkve, tedy zeleninu, tedy spoustu vlákniny, dokonce se do něj dají přidat ořechy, rozinky, může se potřít krémem z čerstvého sýra. To zní jako ten nejzdravější koláč na světě.
Takže zpátky na zem. Zní to zdravě, ale jako každý jiný sladký dezert, i tenhle je lepší jíst asi tak jednou týdně ve svátek, pokud možno raději dopoledne nebo kolem oběda, doplnit pohybem a nepřehánět to s velikostí porce. Sacharidy spořádané dopoledne se dají ještě vypotit a vyběhat, ty odpolední už hrozí, že je tělo nespálí a bude muset odložit na věčné časy. Ostatně na tomto principu je založená moje dopolední i odpolední kuchařka (Snídaně u Florentýny a Večeře u Florentýny, souhrnně u nás doma nazývané jako polopenze).
Zapečená pomazánka s mrkví
Znáte klasickou pomazánku z nastrouhaného sýra, majonézy a česneku, která se vyskytuje především v silvestrovském a jiném společenském domácím občerstvení? Prima. Tak si ji představte ještě o tři stupně vylepšenou.
Zní to odvážně, vylepšovat něco, co funguje desetiletí a co zná 90 procent českých domácností. Ale jde to. Když:
- pomazánku odlehčíte nastrouhanou mrkví (první krok výš),
- namažete na pečivo a zapečete v troubě (druhý krok výš) a
- navíc zapomenete na malé jednohubky, ale prostě pomazánku natřete na běžné krajíce pečiva (třetí krok výš), dosáhnete hned několika opakování v témž týdnu a upíšete si ruku, až budete rozdávat recept.
Zeleninové placičky, špalíčky a jiná havěť
Zeleninové placičky dovedou posloužit mnoha vyšším záměrům: umí přimět děti i dospělé, aby snědli svůj denní příděl zeleniny. Jsou vcelku dobrým a lehkým uždibovacím občerstvením k večernímu posezení u filmu. Lze si s nimi užít sezónní záplavu zeleniny. Splňují záměr mít večeři za půl hodiny na stole s minimem námahy. Zbytky se dají druhý den zabalit ke svačině. A taky bych měla dodat, že chutnají fakt dobře.
Recept na tyto pečené zeleninové placičky či špalíčky je tak univerzální, že ho budete chtít používat znovu a znovu, pokaždé s jiným druhem zeleniny. Můžete vzít zeleninu čerstvou, ale taky klidně uvařenou nebo pečenou z předchozího dne, což znamená, že reinkarnujete nechtěné (nebo dobře plánované) zbytky do úplně nového jídla.
Seznam surovin se dá napsat na malý kousek papíru: strouhanka, vajíčko, cibule, zelenina, sůl, něco na dochucení – tedy koření, bylinky, sýr, případně česnek. Prostě jaké si je uděláte, takové je budete mít.
Nejlepší na tom všem je, že pokud máte doma robota se sekacím nástavcem alias dvojitým ostřím, uděláte zeleninovou směs na placičky v něm, aniž byste si zašpinili ruce nebo ustrouhli kus nehtu.
Vepřové v mrkvi, o jakém se vám bude zdát
Na jedné straně tu máme popelku školních jídelen, která jedním výdejním oknem odejde ven, aby se zase druhým vrátila dovnitř, na druhé straně jídlo, za které se vám může dostat zasloužených ovací ve stoje.
Obě dvě jídla ovšem vychází ze stejných surovin a stejných poměrů. To první je dělané z povinnosti, to druhé s láskou a šarmem a s vědomím jedné malé kuchařské finty.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.