Téměř ženevské placičky
Tentokrát vás seznámím s cukrovím, které měla moje babička pojmenované jako ženevské placičky. Patřilo k jednomu z nejoblíbenějších cukroví.
Potíž je, že ať dělám, co dělám, úplně stejné ženevské placičky jako ona prostě neudělám. Přestože mám její recept a přestože se ho držím zuby nehty.
Možná je to tím, že nemám troubu s nedoléhajícími dvířky, jako měla ona, možná mi chybí děda jako pomocník. Anebo nedovedu sehnat dobrou kandovanou pomerančovou kůru, ale k tomu se ještě dostanu.
Dobré na tom je, že pořád je to dobré. Co dobré, výborné. I když se výsledek vzhledem neshoduje s originálem, stejně vás svou chutí nadchne. Tyhle placičky, téměř ženevské, totiž chutnají skoro jako marokánky, jen jsou o něco měkčí, hebčí a šťavnatější.
Vánoční štóla k snědení i k odležení
Vánoční štóla sice nepatří mezi vyloženě české tradiční pečivo, ale jelikož to k nám má přes hranice z Německa jen kousek, kde kdo si ji chce v období adventu vychutnat. Nebo aspoň ochutnat.
Vánoční štóla prostě stojí za zakrojení. A taky za ní stojí hromada surovin, hromada času a hromada (ale už ne tak velká) práce.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.