Čočka s rýží neboli mudžadara
Čočka s rýží zní jako něco snadno zapomenutelného, až příliš obyčejného a podivně namíchaného. Ale jen do té doby, než tuhle čočku s rýží a karamelizovanou cibulkou, zvanou též mudžadara, mujaddara, mžaddra, ochutnáte.
Pak zjistíte, že to chutná překvapivě báječně a že to má všechny potřebné výživné parametry, jaké si usmyslíte. A že i když název zní cizokrajně, tak se tenhle výlet za hranice vyplatí, protože s chutěmi nebude mít náš středoevropský jazýček vůbec žádný problém a surovinami vás vybaví první sámoška.
Čočková polévka s uzeným masem (i bez)
Čočková polévka je jedna z mála polévek, u kterých vaření nezačíná větou – rozpusťte máslo a opečte na něm zeleninu. A nepředchází jí ani pokyn, abyste čočku den předem, tedy dnes už je pozdě, namočili do studené vody.
Chuť vody, ve které se čočka vařila, je natolik plná a dostatečná, že se sama o sobě postará, aby v hrnci vznikla dobrá polévka. A když se k tomu ještě přihodí kousek uzeného masa, který se povaří ve stejném hrnci se stejnými surovinami, je tohle jednoduché dílo hotovo, snědeno a vychváleno do jedné hodiny od chvíle, kdy vezmete do ruky škrabku na mrkev.
Čočkový kastrůlek aneb jídlo (skoro) z jednoho hrnce
Jídlo z jednoho hrnce dává jakousi záruku, že se příprava večeře nezvrhne v něco komplikovaného, duševně i fyzicky náročného. Slibuje, že jste na správné cestě zachovat si důstojnost před sebou samými i před ostatními, kteří se případně vyskytnou v blízkosti kuchyně.
Na nikoho nebudete výhružně ukazovat nožem, po nikom nebudete házet struhadlo a nebudete se vztekat, že vám byly od přírody naděleny jen dvě ruce a jedny nervy.
Čočkový kastrůlek můžete bez obav považovat za skoro přesně takové jídlo z jednoho hrnce. Dostatečně zasytí, přiměřeně zahřeje a ještě ho může zbýt dost pro další dny. Netvrdím, že bude hotové za 15 minut, protože některé suroviny si dávají na čas, ale rozhodně si u něj užijete pohodu a nezůstane po vás hromada nádobí.
Teplý čočkový salát s pečenou dýní
Čím blíž jsou Vánoce, tím míň je času na večerní vaření, protože přichází období večerního pečení. Nabízí se proto otázka, co vařit, když pečete cukroví.
S plechem plným půvabně zakroucených rohlíčků v jedné ruce a kolečkem na vykrajování lineckých slepovaných nádher v ruce druhé se běžná domácí večeře vaří velmi těžko. Ale i přesto, že máte pusu slepenou od neustálého kontrolního uždibování a žaludek zaplácaný skládačkou všeho, co se k večeru objevilo ve vaší kuchyni – včetně povinných kyselých okurek a pár skleniček vína – se dá na večerní kuchařskou povinnost vyzrát.
Chce to jen pár věcí:
- Jídla z druhého konce stupnice chutí – kyselejší, ostřejší a lehčí;
- Jídla, která se nebudou muset dělit s cukrovím o prostor v troubě;
- Jídla, u kterých jsou vám kuchařské zákonitosti jednotlivých surovin i použitých technik natolik známé, že nebudete muset stále koukat do receptu.
U mě vyhrávají ryby a drůbež, zvolna dušené na plotýnce; pošírovaná kuřecí prsa nebo teplé zimní saláty. Pomalé vaření či dušení, které nepotřebuje dohled, je značka ideál.
Čočka na kyselo – fantastický výsledek zaručen
Čočka na kyselo je jídlo tak primitivní a prosté, že se na něj často pod dojmem moderních receptů zapomíná. Přitom je krásným zpestřením doby postní, tedy období protknutého odříkáním. Ovšem vůbec nemám na mysli odříkání ve smyslu odstrčeného talíře doprovozeného slovy “tohle já jíst nebudu.” O tuhle čočku budou vaši blízcí škemrat.
Recept na čočku na kyselo má dvě jednoduché fáze. V první uvaříte čočku doměkka, v té druhé ji zahustíte jíškou a dokyselíte octem.
Pravdou je, že i v tak jednoduché posloupnosti kuchařských činností se mohou vyskytnout neuvážené chyby, které vedou k neblahým vzpomínkám na školní, závodní nebo i maminčinu jídelnu. Dokonce si myslím, že šedivé čočkové cosi by mohlo být dokonalým symbolem vězeňské stravy. Případně by taková nevydařená čočka na kyselo mohla být použita při stavbě babylonské věže místo malty, jak je zmíněno v jedné staré povídce.
Pokud jste po všech těch nezdarech zatoužili po jídle, které má živou barvu, chutná nerozvařeně a čistě, tak čtěte dál. Jinak si na čočku skočte tam, co obvykle.
Červená čočka na talíři: návod, jak se jí nebát a jak ji zařadit do jídelníčku
Červená čočka sice patří do šuplíčku s ostatními luštěninami, ale potřebuje samostatné zacházení a trochu jiný přístup k vaření. Luštěninová pravidla pro ni přestávají platit hned za pokladnou supermarketu, kde ji snadno pořídíte.
Jak se červená čočka liší?
Tady je pět hlavních rozdílů.
1. Červená čočka nemá slupku jako jiné luštěniny
Jak asi víte, slupka u luštěnin je problematická a způsobuje nadýmání. Přestože nadýmání má též půvabný název meteorismus, ve skutečnosti na něm nic půvabného není, jak se můžete přesvědčit krátkodobým pobytem s meteorickou osobou v jedné místnosti. Červená čočka už je ale vyloupaná a proto nadýmá podstatně méně.
2. Červenou čočku nemusíte předem namáčet
Kde není slupka, není ani důvod luštěniny předem namáčet ve studené vodě. Namáčení se děje proto, aby slupka změkla a umožnila postupný průchod vody dovnitř, takže luštěniny pak při vaření měknou rovnoměrněji, rychleji a nepopraskají.
3. Červená čočka se rozváří a je to tak správně
Měkká červená čočka nenápadně připomíná kaši. Nezabráníte tomu. Pokud se ji budete snažit vařit šetrně, zvolna, a jen tak akorát, stejně se částečně rozpadne. Nechte tomu raději volný průchod a využijte toho. Rozhodně se nesnažte uvařit ji jako fazole do salátu, ale spíš ji použijte do polévek, do omáček, do příloh s kašovitější konzistencí, po vychladnutí ji můžete propašovat i do pomazánek.
4. Červenou čočku nenaklíčíte
Pochopitelně. Už to není celé semeno. Celý hrášek klíčit můžete, loupaný a půlený nikoli. Tohle je stejná analogie.
5. Když červenou čočku rozmixujete, nemusíte ji pasírovat
Zkoušeli jste někdy udělat hebké pyré ze zeleného hrášku? Nestačí jen uvařit hrášek a rozmixovat ho. Aby pyré bylo skvělé, musí ještě projít přes cedník a zbavit se tak slupek. Je to pracné, spotřebuje se na to dvojnásobné množství hrášku, než by jeden čekal, ale teprve potom to má úroveň. U červené čočky se ničeho takového nemusíte obávat, protože neobsahuje nic tuhého, co by se muselo zachytit na cedníku.
Jak vám určitě neušlo, ze všech luštěnin má červená čočka nejblíž k loupanému a půlenému hrachu. Dokonce i podobně chutná.
A teď tedy konkrétní rady do vaření
Ze všeho nejdřív si uvědomte, že červená čočka funguje na talíři stejně jako maso. Jedná se o bílkovinu, nikoli o zeleninu. Tuhle větu bych klidně zvýraznila červeným písmem, desetkrát podtrhla a umístila do blikajícího rámečku, kdyby mi k tomu dalo souhlas to nepatrné estetické cítění, které snad mám.
Novoroční předsevzetí s čočkou a uzeným
Možná si dáváte do nového roku novoroční předsevzetí. Já tedy rozhodně ano.
Mám ráda pořádek a jasno ve věcech. Takže se mi líbí, když mám do dalšího roku nějaký pořádný cíl.
V mém případě to není jen jeden cíl. Dávám si v půlnoční nerozvážnosti vždy čtyři novoroční předsevzetí, která předtím po celý silvestrovský den pečlivě zvažuju a tříbím.
Čtyři předsevzetí proto, že se vždycky snažím aspoň dvě z nich splnit. Ta nesplněná pak buď přenechám do dalšího roku, nebo je opustím úplně, protože mezitím ztratila svůj smysl.
Dvě splněná předsevzetí za rok a se taky počítají, že.
Moje novoroční předsevzetí
Jsou to většinou tak osobní věci, že se s nimi nechci nikomu svěřovat; jenomže pak mě ani nemá kdo pošťuchovat dopředu a kontrolovat, když se zapomenu.
Takže si je píšu na papír. Každé z těch čtyř novoročních předsevzetí pečlivě vysvětlím a popíšu, abych i za rok věděla, proč jsem chtěla, co jsem chtěla. Funguju takhle už víc než deset let.
Novoročním předsevzetím vděčím za to, že jsem vůbec vydala svou první knihu. Pravda, splnila jsem to až na třetí pokus, protože jsem dlouho sbírala odvahu rukopis někomu nabídnout, ale dopadlo to.
Taky jsem díky novoročním předsevzetím přestala dávat si takové nesplnitelné cíle, že třeba zhubnu o pět poporodních přebytečných kilo nebo se kvůli letní dovolené naučím italsky. Když se předsevzetí zakládá na síle vůle, tak to na mě nefunguje. Kdykoli musím něco vydržet, tak to dřív nebo později s velkou chutí nevydržím.
Naopak si libuju ve slibech, které mě nutí něco dělat. Takové sliby jsou dost akční a spolehlivě mě přinutí opustit dosavadní zóny komfortu. To se vždycky bere jako výhra.
Pro rok 2015 vám dvě předsevzetí prozradím. Píšu pro vás tak ráda, jako byste byli mí nejbližší. A tak mě můžete všichni vespolek kontrolovat, jak si s nimi postupně stojím.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
