Můj vlašský salát
Myslíte si, že vlašský salát odjakživa vypadá, jak vypadá? Že co lahůdkářství světem stojí, měl vždy stejnou podobu? A že kromě nehorázné porce majonézy obsahuje a vždycky obsahoval i trochu brambor, salámu a zeleniny? Tak to se hluboce mýlíte.
Vlašský salát se v průběhu let tak změnil, až to dopracoval do stavu, že jen málokdo tuší, jaká byla jeho původní podoba.
Rozpoznávací znamení vlašského salátu jistě znáte. Salám (a někdy i další suroviny) se krájí na nudličky spíš než na kostičky. Jenomže to je jen důsledek a pozůstatek toho, že dříve se ve vlašském salátu nacházely ryby. Dost podstatné množství ryb.
Téměř ženevské placičky
Tentokrát vás seznámím s cukrovím, které měla moje babička pojmenované jako ženevské placičky. Patřilo k jednomu z nejoblíbenějších cukroví.
Potíž je, že ať dělám, co dělám, úplně stejné ženevské placičky jako ona prostě neudělám. Přestože mám její recept a přestože se ho držím zuby nehty.
Možná je to tím, že nemám troubu s nedoléhajícími dvířky, jako měla ona, možná mi chybí děda jako pomocník. Anebo nedovedu sehnat dobrou kandovanou pomerančovou kůru, ale k tomu se ještě dostanu.
Dobré na tom je, že pořád je to dobré. Co dobré, výborné. I když se výsledek vzhledem neshoduje s originálem, stejně vás svou chutí nadchne. Tyhle placičky, téměř ženevské, totiž chutnají skoro jako marokánky, jen jsou o něco měkčí, hebčí a šťavnatější.
Vánoční štóla k snědení i k odležení
Vánoční štóla sice nepatří mezi vyloženě české tradiční pečivo, ale jelikož to k nám má přes hranice z Německa jen kousek, kde kdo si ji chce v období adventu vychutnat. Nebo aspoň ochutnat.
Vánoční štóla prostě stojí za zakrojení. A taky za ní stojí hromada surovin, hromada času a hromada (ale už ne tak velká) práce.
Stromečky z listového těsta: snadné na upečení, půvabné na pohled
Tyhle stromečky z listového těsta snad ani nepotřebují recept. Úplně by stačilo napsat, jak se těsto poskládá do tvaru stromečku a při kolika stupních a jak dlouho se má péct.
Přijdou mi však jako tak zajímavý a tak tvárný nápad na vánoční, adventní, sváteční a jiná zimní pohoštění, že se o nich prostě chci a musím rozepsat.
Rillettes z lososa – předkrm, který uchvátí
Rillettes z lososa přijde vhod, kdykoli do vaší kuchyně zapluje kousek syrového lososa. Pokud se ptáte, co to vlastně rillettes je, dalo by se na to odpovědět, že se jedná o lososovou pomazánku. Jenomže to by neznělo ani dost slavnostně, ani honosně, a už vůbec ne jako důvod pozvat si domů hosty.
Ostatně pokud budete od tohoto receptu čekat obyčejnou pomazánku, při ochutnání nejspíš spadnete ze židle, takže je dobře, že předem tušíte, že tohle bude něco mimořádného.
Zatímco výslovnost francouzského slova rillettes (čtěte ri-jet) může někomu činit potíže, domácí příprava této dobroty žádné vrásky na čele nepřidá. Je to všechno velmi jednoduché a seznam surovin vlastně neobsahuje kromě ryby žádné záludnosti, nýbrž běžné věci z lednice a kredence.
Martinské rohlíky, podkovy, rohy a roháče
Martinské rohlíky neboli podkovy patří k svátku svatého Martina. A svátek svatého Martina, ten je v kuchyni pěkně velká událost obnášející husy, kachny, víno, pivo a taky něco sladkého na zub.
Napadlo vás někdy, proč se tohle všechno děje zrovna na svatého Martina? Proč se nezřízeně hoduje právě 11. listopadu? Proč se tento den považuje za první den nadcházející zimy, a to bez ohledu na to, zda světec doopravdy přijede na bílém koni či s tím ještě nějakou dobu počká? Kde se tohle všechno vzalo?
Pikantní bůček nastudeno
Pikantní bůček patří do té kategorie pochoutkových jídel, kterým pracovně říkám všechno, nebo nic. Buď si je dokážete odepřít, nebo je nedokážete přestat jíst. Ale ochutnat a zříct se dalšího sousta – to je předem vyloučeno.
Při pohledu na tento provokativně snadný, neodolatelně jedlý pikantní bůček se v hlavě rodí spousta protichůdných myšlenek. Vkrádají se do hlavy jako loupežníci z filmového Mrazíka:
Zhubnout?
Nezhubnout?
Sežrat?
Nesežrat?
Kuřecí placičky Waldorf – celer, jablko a kuře v neodolatelné podobě
Kuřecí placičky Waldorf považuju za takový drobný kulinářský úskok, který jsem provedla sama sobě. Dlouho jsem si totiž chtěla zamilovat Waldorf salát, ale moc mi to nešlo.
Tenhle salát z celeru, jablek, ořechů a majonézy má sice celý svět v oblibě, ale mě to nějak minulo. Syrový celer mi v něm přijde moc tuhý, tvrdý a hlavně příliš celerový. A je úplně jedno, jak hodně natenko se někdo snažil celerovou bulvu nakrájet.
S řapíkatým celerem je Waldorf salát už trochu jemnější a ne tak celerový, ale pořád se ještě nad ním nedovedu dost dobře rozplývat nadšením a s plnou pusou nesrozumitelně vykřikovat slova obdivu.
Kapustové karbanátky, které nezklamou
Kapustové karbanátky podle tohoto receptu zavánějí příliš zdravým stravováním. Je v nich spousta kapusty. Je v nich spousta ovesných vloček. A nesmaží se, nýbrž se pečou v troubě.
Nebezpečnost tohoto receptu tedy nespočívá v tom, že by ucpával cévy cholesterolem. Někomu však může přivodit srdeční zástavu, sotva vyslovíte, co máte v úmyslu podávat k večeři.
Takže buďte ohleduplní, dbejte na dobrou pohodu svých blízkých a předem neprozrazujte, že budete připravovat nesmažené kapustové karbanátky plné kapusty a ovesných vloček.
Buřtguláš – rychlý guláš z brambor a špekáčků
Myslíte si, že by se buřguláš mohl objevit v nabídce michelinské restaurace? Ne, neptejte se mě, jak jsem k této otázce přišla.
Je možné, že by se buřtguláš dal od postupně vylepšovat od tábornické verze podávané v ešusu až po honosnou restaurační polévku v bílém porcelánu?
Že by se mohl od své turistické podoby, ve které se všechno společně bez velkých cavyků vaří v kotlíku na ohni, postupnými vylepšeními stát adeptem na řád zlaté vařečky, když už ne přímo na michelinské uznání?