Best of 2020
Když přijde období mezi Štědrým dnem a Novým rokem, ten jeden týden, kdy se pro mě všechno zastaví a já taky, ty dny, kdy se můžu předávkovat cukrem, bramborovým salátem a televizními pohádkami, ty kouzelné pomalé večery prozářené rozsvíceným vánočním stromečkem, dny, kdy netuším, co je vlastně za den v týdnu a vůbec nikomu to nevadí, znovu a znovu si opakuju, že to je to ono.
To je ten týden, ke kterému všechno dlouho směřovalo a který završí celý rok. To jsou ty dny, o kterých se tak dlouho předem mluví a tak málo se doopravdy prožívají. A hned se mi vybaví citát, který jsem kdysi potkala a od té doby se mi zabydlel v hlavě:
Všichni si dávají záležet na tom, co budou jíst mezi Štědrým dnem a Novým rokem, ale přitom by se měli raději zamyslet, co budou jíst mezi Novým rokem a Štědrým dnem.
V uplynulém roce se toho z hlediska domácí stravy stalo hodně. Díky covidu se vařilo víc než kdy dřív. V mnoha domácnostech se vylepšil jídelníček a celkově se zlepšila úroveň jídla. Přesně o tohle se sice na blogu celou dobu snažím, ale pak si přijde jedna celosvětová schovávaná před virem a všichni hned začnou vařit.
Jak to vím? Inu, koncem každého roku koukám do statistik návštěvnosti tohoto blogu, abych se podívala, zda práce, kterou jsem za posledních 12 měsíců předvedla, dává smysl. Když se letos ohlédnu zpět, vidím značně zvýšený zájem o recepty a vaření právě v dobách nouzového stavu na jaře i na podzim.
Možná jsou tím ovlivněné i nejnavštěvovanější a nejčtenější články a recepty tohoto roku. Je to už letitá tradice, že na přelomu dvou letopočtů pokaždé zveřejňuju přehled nejčtenějších receptů za uplynulý rok, takže si ji nenechám ujít ani letos. Nechte si chutnat a třeba se taky inspirujte, pokud vám něco z toho uteklo.
Do nového roku vám všem přeju nadějnější (nejen kuchařské) kuchařské vyhlídky a hlavně velkou spoustu zdraví.
Domácí veka nejen pro silvestrovskou oslavu
Domácí veka se mi do kuchyně nastěhovala až letos. Doposud začínala moje cesta za slavnostními obloženými chlebíčky běháním po pekárnách a sháněním dobré veky.
Před čtyřmi roky jsem tu napsala, že domácí rohlíky jsou hračka. A víte, co vám povím o vece? Domácí veka je ještě větší hračka. Těsto na veku má skoro stejné složení jako rohlíky, jenom odpadá práce se zamotáváním housek a rohlíků. Uděláte dva bochánky a hotovo.
Florentýnky neboli marokánky
Nebylo by zvláštní, kdybych já, Florentýna, neměla recept na florentýnky? A nebylo by zvláštní, kdyby tento recept nebyl něčím zvláštní?
Samozřejmě, že vím o receptu spřízněného jména a samozřejmě, že ho bezmezně miluju. Nemůžete po mně chtít nic víc ani nic míň.
Ani já od florentýnek nechci míň. Chci jich raději víc. Nejvíc. Jenomže pro florentýnky (nebo též marokánky) je při pečení typické, že se jedna lžička těsta rozteče na placku velikosti dlaně, takže se jich na plech najednou moc nevejde.
Na tenhle zádrhel mám dvě různá řešení. Jedno vám ukážu letos, a to druhé zase až za rok.
Ovesné cukroví hopsa, plné kokosu a ovsa
Dovolila jsem si pojmenovat tento vánoční pamlsek jako cukroví hopsa. I malým dětem jest známo, že když vraným koňům dáte ovsa, budou skákat hopsa. A toto cukroví obsahuje ovsa opravdu hodně. Tak hodně, že už nepotřebuje žádnou jinou mouku.
Ptáte se mě, proč jsem to udělala? Tak trochu tím chci dokázat, že vánoční cukroví, po kterém nepřiberete, neexistuje. Leda byste za cukroví vydávali kolečka syrové mrkve, umně prokládané okurkou a bílou ředkví, aby tahle barevná kombinace aspoň v něčem připomínala Vánoce.
Ať už při pečení cukroví vyměníte pšeničnou mouku za jinou, ať už vyměníte bílý rafinovaný cukr za něco s lepší pověstí, vždycky z toho zase vznikne cukroví, tedy něco, co je v lidské stravě zbytné, co obsahuje různě složité až sofistikované sacharidy a k tomu navrch taky tuky a co se tedy musí vyvážit pohybem. Hopsa hejsa.
Cukroví není základ stravy. Ani zdravé cukroví není základ stravy. A už vůbec se zdravé cukroví nemůže považovat za základ zdravé stravy.
Domácí marshmallows (čili žužu)
Je jim úplně jedno, jestli je budete nazývat marshmallows, maršmelouny nebo žužu. Budou naprosto fantastické bez ohledu na název. Budou vaše domácí. Budou návykové. Budou nekonečně trvanlivé (to je samozřejmě velký omyl zakládající se na předpokladu, že neochutnáte ani jeden kousek). Budete se znovu a znovu omlouvat, že za to nemůžete (další velký omyl, způsobený ochutnáním prvního kousku).
Nevím, proč jsem na domácí marshmallows přikývla až letos, ale teď už vám můžu ze své čerstvé zkušenosti říct – dejte si pozor. Dejte si sakra velký pozor. Jak se do nich jednou pustíte, už nepřestanete.
Domácí marshmallows jsou zcela nenáročné na suroviny a tedy levné, nenáročné na práci a tedy snadné, a jedinou vzácnější ingrediencí je důslednost v dodržení postupu. Pokud ji ze sebe dokážete vydolovat, budete se nad výsledkem rozplývat stejně, jako se jednotlivé kousky marshmallows rozplynou v hrnku horké čokolády.
Francouzské brambory
Francouzské brambory jsou zhruba tolik francouzského původu, jako je španělský ptáček ze Španělska, ruské vejce z Ruska a frankfurtská polévka z Frankfurtu. Ale ani jednomu z jmenovaných jídel to neubírá na vážnosti, oblíbenosti a už vůbec ne na chuti.
Oblíbenost zapečených brambor se však francouzské kuchyni upřít nedá a české vynalézavosti se zase nedá sebrat nápad spotřebovat do českých francouzských brambor brambory ze včerejška. Taky kus zbylého uzeného masa nebo přebytečných hub z lesa.
Francouzské brambory jsou krásnou ukázkou využití zbytků. Ukázkou tak dokonalou, že kvůli ní stojí za to některé zbytky plánovat a úmyslně vytvářet. Když budete na francouzské brambory myslet už včera při vaření brambor, dnes si parádně pochutnáte. Ale i když včera zapomenete přidat do hrnce kilo brambor navíc, vlastně se nic neděje, prostě si brambory uvaříte až dnes. Jen bude celý recept trvat dvakrát tak dlouho.
Slepičí polévka pro duši (i pro tělo)
Slepičí polévka se vaří pro terapeutické účinky na tělo i na duši. Její povzbudivá síla spočívá v hřejivosti, sytosti i výživnosti, prostě je to polévka nabíjející, určená pro zdravé i nemocné, silné i slabé, velké i malé, v dobrém i zlém, dokud nás nefungující plotýnka nerozdělí.
Přestože je polévka tolik léčivá, její chuť nedráždí a nevyčnívá, ale spíš uklidňuje a hladí. Proto zdravým chutná a nemocným pomáhá.
A proč je polévka ze slepice tak oblíbená? Upřímně, ze slepice se toho moc v kuchyni udělat nedá. K pečení není vůbec, ke smažení taky ne, dá se hlavně vařit a tím pádem i dusit. Ze všech receptů pak vyniká slepičí polévka, zadělávaná slepice a slepice na paprice.
Pečená husa, se kterou jsou všechny hody chvílemi pohody
Zatímco svatomartinská pečená husa symbolicky zahajuje odpočet do Vánoc, svatoštěpánská husa prohlašuje letošní vánoční svátky za ukončené. Uff. Zase až za rok. Do té doby moje džíny určitě zase dopnu.
Kachnu můžete zavřít přes noc do pekáče a do trouby nastavené na zanedbatelnou teplotu, při které si v klidu změkne a vypeče se. Ráno ji stačí jenom slít a dopéct. Ale husa je poněkud vybíravější pták.
Ne že by to s ní nešlo provést stejným způsobem. Šlo, klidně to udělejte, nic tím nezkazíte a budete spokojeni. Výsledek však podle mě už není tak odzbrojující. Z husy pomalu pečené a vypečené vznikne takové husí vyžle.
Dušená mrkev v poctivé máslové podobě
Jak je možné, že dušená mrkev dovede vyvolat tak vřelé pocity? Kde se v obyčejném jídle z naprosto tuctové suroviny vzalo tohle sebevědomí, kterým si omotalo polovinu Česka kolem prstu?
Není mi jasné, jak to dušená mrkev udělala a jak její kouzlo funguje. Mrkev je obyčejná zelenina. Častá. Objevuje se všude možně. Tady plave kousek v polévce, tady je pasírovaná v omáčce, tady nastrouhaná v salátu, tady nakrájená do zeleninové směsi pod maso.
V podstatě si jí člověk při jídle zrovna dvakrát nevšimne. Ale když se mrkev na talíři objeví jako jediný představitel perfektní dušené přílohy, vonící máslem a muškátovým oříškem, zazáří jako supernova a zanechá ve všech účastnících dojem, že právě zažili hvězdný výbuch něčeho výjimečného.
Myslím, že neexistuje jiný recept, ve kterém by mrkev lámala srdce stejně jako Popelka na svém prvním plese.
Jste už dost naladěni na trochu práce navíc, která se projeví v té nejlepší podobě dušené mrkve, jakou jste kdy jedli?
Perníkové řezy neboli litý perník
Dotaz na recept na perníkové řezy čili na litý perník na plech dostávám překvapivě často. Navzdory skutečnosti, že je napsán na každém druhém sáčku s práškem do perníku.
Nebo možná navzdory tomu a s nadějí, že budu mít návod na perníkové řezy ještě voňavější, šťavnatější, vláčnější a slavnostnější? Tak jo, máte je mít. Neplačte, sami jste si to zavinili.
Mrkvové chimichurri
Pravé chimichurri pochází z Argentiny, takže v našich zeměpisných šířkách může žít spousta takových, kdo vůbec netuší, s čím mají tu čest.
Čest je slovo, které bych podtrhla. Mít v kuchyni chimichurri by skutečně mělo být předmětem opravdového vděku, protože kdo ho jednou ochutná, nemůže přestat, a sklání se mu v podstatě neustále.
Pravé argentinské chimichurri je obyčejné ochucovadlo z petrželové nati, česneku a chilli papriček, smíchaných s olejem a trochou octa. Na první pohled se jedná o zcela tuctové suroviny, nikoli o dalekou exotiku.
I celá příprava vypadá dost tuctově. Ovšem na talíři chimichurri udělá z grilovaného masa nebeský zážitek a to samé by se dalo říct o pečených bramborách nebo o pečené zelenině. Taky o chlebu. Nebo o zakysané smetaně, kterou přetvoří ve skvělou studenou omáčku. Na to, že chimichurri můžete použít i do zálivky na salát, přijdete taky dost rychle.
Dýňová polévka, radost podzimu
Dýňová polévka se dá na svět přivést mnoha různými způsoby. Nechci je poměřovat, hodnotit, vychvalovat nebo kritizovat, ale o dvou mých oblíbených podobách dýňové polévky se zmínit musím, protože v obchodech a na trzích se to zrovna začalo barvit do oranžova.
Dýně sama o sobě poskytuje tolik chuti i škrobu na zahuštění, že když ji očistíte, v některých případech i zbavíte slupky, nakrájíte, krátce opečete na tuku, zalijete vývarem, uvaříte doměkka a rozmixujete, vy i vaši blízcí si společně pomyslíte: to je ale dobrá a hustá dýňová polévka!
V tomto prvoplánovém postupu spočívá i nevýhoda dýňových polévek: občas z nich ta dýně vyčnívá až moc. I mně tak trochu vadí, když je jí v polévce příliš a když jediné, co v chuti cítím, je dýně jako taková. Vím, máme tu pandemii a pro někoho i chuť dýně může být vlastně výhra, ale to jsem tím vůbec říct nechtěla.