Vaječná omeleta, která zachraňuje kde co a kde koho
Vaječná omeleta je u nás doma jídlo první i poslední záchrany.
První záchrany proto, že ji máme společně s ostatními snadnými vaječnými jídly jako pohotovostní řešení pro rychlý hlad. Jako jedno z prvních jídel jsem ji naučila děti: Přijdu domů, do večeře daleko, otvírám lednici, vyndávám vejce, vytahuju pánev a něco si v mžiku připravím. Může to být vaječná omeleta, ale klidně taky míchaná vajíčka, volská oka nebo hemenex.
Myslím, že kombinace vajíčka + pánev se k větším dětem skvěle hodí, protože je snadno uvede a vtáhne do tajů samostatného vaření. Je to rychlé, je to přímočaré, je toho jen jedna porce, nenadělá se u toho moc nádobí a nehrozí tu příliš mnoho zranění nebo katastrof. Navíc je pro ně úchvatné pozorovat v přímém přenosu, jak se pod jejich rukama mění vejce ve skořápce v opravdové jídlo.
A dál si taky myslím, že i my dospěláci se rádi necháme zlákat na vaječné jídlo, zejména když je dobře připravené. Obliba fotek na Instagramu na téma rozteklé vejce na kousku chleba budiž mi důkazem.
Následuje tedy snadný třístupňový návod na třívaječnou omeletu, za kterou budete pochváleni nejméně třikrát, protože splňuje všechna (čili tři) myslitelná měřítka dokonalosti: nadýchanost, šťavnatost a úhlednost.
Avokádové brownies
Recept na avokádové brownies jsem opsala. Nebudu vám nic předstírat a přiznám se rovnou. Opsala jsem ho od sebe, protože jsem vyšla ze svého receptu na klasické brownies. Jen jsem ho jarně odlehčila a upravila a vpašovala jsem do něj něco zeleného, což zajistilo jedno rozmačkané avokádo.
Momentálně mám doma avokáda tři. Ve volném čase se totiž věnuju zvláštnímu koníčku. Probírám se recepty na zelená smoothies a nechávám se unášet představou jarního detoxu. Řílám si, že aspoň jeden den bych to mohla vydržet.
Obvykle mě to popadá večer, kdy se s představou zelené tekuté snídaně vcelku odhodlaně odebírám do postele. Bodejť by ne, když jsem předtím uspokojivě povečeřela. Ráno je pochopitelně situace jiná a první, po čem se ptám a po čem s napůl otevřenýma očima šmátrám, je hrnek kafe a hrnek čaje.
Takže ta moje opuštěná, plně vyzrálá avokáda už několik dní čekala na svou snídaňovou šanci. Protože mi bylo záhy jasné, že letního detoxu se nedožijí, rychle jsem jim nabídla tohle využití tvářící se jako brownies, ačkoli je to avokádové brownies.
Domácí knäckebrot = láska na první křupnutí
Domácí knäckebrot je tááák dobrý! Tenoučký, křupavý, zdravý, plný vlákniny, prostě dokonalý. Od chvíle, co jsem tenhle recept objevila, se ho nemůžu nabažit.
V době, kdy pšeničná mouka upadá v nemilost, vás určitě potěší, že do něj přijde jen mouka žitná, drcené ovesné vločky a spousta semínek. Prostě ideální domácí zdravé pečivo se vším všudy.
Ani na přípravě nenajdete žádný zádrhel. Stačí umíchat poměrně řídké těsto, rozetřít ho v tenké vrstvě na plech a upéct do takového stavu křupavosti, který vám vyhovuje. Žádná věda, samá radost.
Čočkový kastrůlek aneb jídlo (skoro) z jednoho hrnce
Jídlo z jednoho hrnce dává jakousi záruku, že se příprava večeře nezvrhne v něco komplikovaného, duševně i fyzicky náročného. Slibuje, že jste na správné cestě zachovat si důstojnost před sebou samými i před ostatními, kteří se případně vyskytnou v blízkosti kuchyně.
Na nikoho nebudete výhružně ukazovat nožem, po nikom nebudete házet struhadlo a nebudete se vztekat, že vám byly od přírody naděleny jen dvě ruce a jedny nervy.
Čočkový kastrůlek můžete bez obav považovat za skoro přesně takové jídlo z jednoho hrnce. Dostatečně zasytí, přiměřeně zahřeje a ještě ho může zbýt dost pro další dny. Netvrdím, že bude hotové za 15 minut, protože některé suroviny si dávají na čas, ale rozhodně si u něj užijete pohodu a nezůstane po vás hromada nádobí.
Palačinky á la činky
Věřte mi to nebo ne, palačinky jsou tím nejlepším cvičením kuchařské rovnováhy.
Nenarážím tím vůbec na nutnost vyrovnaného postoje, abyste nevrávorali, když jednoruč obracíte palačinku ve vzduchu, zatímco druhou rukou držíte dítě stranou od rozpálené plotýnky.
Vyváženost se tu projevuje především v přípravě těsta, které nesmí být ani moc husté, protože by se nerozlilo na pánvi, ani moc řídké, díky čemuž by se palačinka trhala. Dále se správná dávka přiměřenosti projevuje i v teplotě pánve, neboť špatně vyhřátá pánev palačinky opět trhá, zatímco moc horká pánev je dokáže v mžiku spálit. A když už se vám povede krásně kulatá palačinka, která nemá žádnou stranu šišatou a ani se nevyznačuje zvláštně roztřepenými cancoury, ještě je tu otázka, zda má taky správnou tloušťku a není náhodou příliš tlustá. Protože ty nejkrásnější palačinky, jak známo, mají křupavé krajkové okraje a jsou téměř průsvitné.
Pokusím se vám dát co nejlepší návod, jak udělat právě takové.
Libozrnný salát
Přítomní pánové snad odpustí, když je tentokrát nepotěším. Vymyslela jsem si recept, který jsem nazvala libozrnný salát a který dnes věnuju všem ženám. Jde totiž o jídlo zdravé skrz naskrz. Za dveřmi je svátek všech žen celého světa a navíc už začal půst, takže spěchám se svým dárkem, který by tuto důležitou polovinu lidstva potěšil.
Přiznávám se dobrovolně a bez mučení, že libozrnný salát je sice z výživového hlediska vyvážený, z genderového však vůbec. Ale jaký by to byl dárek k svátku, kdyby z něj tu největší radost neměl právě obdarovaný?
Myslím, že nemá smysl si před přírodou nalhávat, že ženy jsou stejné jako muži. Prostě nejsou. Ženy jsou slabší, citlivější, křehčí, jejich těla umí vyrobit jiná těla – sice menší, ale neméně opravdová. Tak proč si taky nepřipustit, že ženy mají i jiné chutě?
Doufám tedy, že tento recept přispěje k rovnoprávnosti chutí v rodinách.
Jakkoli přitažený za vlasy se vám tento úvod může zdát, věřte mi, že vím, o čem píšu. Čtu to ve svých emailech dnes a denně a je mi z toho smutno. Píší mi ženy, skutečné, plnohodnotné, svéprávné bytosti, že některé jídlo doma uvařit nemůžou, i když by na něj měly velkou chuť. Buď by jim to doma nikdo nejedl, anebo by se dokonce zbytek rodiny nahlas zlobil. A že pokud si něco takového uvaří, tak až ostatní nebudou doma, aby o tom nikdo nevěděl. Jako kdyby chutě ostatních rodinných příslušníků byly mnohem důležitější a nadřezenější. Nejsou! Všechny jsou přece důležité stejně. A pokud si někdo myslí, že jeho chutě mají mít neustále přednost, klidně ho odkažte na kus chleba v chlebníku, až si jednoho dne uvaříte něco podle sebe a uslyšíte protesty.
Bezpracné pečené vepřové koleno
Na pečené vepřové koleno jezdí do Čech turisté z celého světa a v celých smečkách si ho dávají v restauracích a pivnicích. Uvádí se v tradičních českých kuchařkách vydávaných v cizích jazycích jako jedno z našich národních jídel, ale ani to ještě není dostatečný důvod, abyste se do výroby pečeného kolena museli okamžitě pustit taky.
Když však naznačím, jak může být snadné a přitom perfektně vypečené, jak měkké a šťavnaté uvnitř a přitom s křupavě vypečenou kůží na povrchu, jak sofistikované, a přitom za ním nestojí víc než deset minut práce, myslím, že zlákám i vás.
Jakékoli výtvarné výjevy staré dvě stě let a více, znázorňující panskou hostinu, v sobě obsahují i atmosféru okamžiku, kdy do tohoto nádherně upečeného kolene zabodnete svou vidličku.
Sulc nejen pro masopust
Domácí sulc patří k těm formám kouzlení v kuchyni, ke kterým se přistupuje s jistou opatrností a obezřetností, ačkoli se jedná o naprosto jednoduchou záležitost, která se při troše pečlivosti snad vždy musí podařit.
Kdybych ho měla porovnat s tlačenkou, je to takový její chudší příbuzný, protože se dělá z podřadnějšího masa. To ovšem neznamená, že si zaslouží, aby se na něj koukalo skrz prsty. I obyčejný sulc se dá trochu vylepšit, odlehčit a udělat z něj pochoutku hodnou bílého ubrusu a stříbrného příboru.
Na sulc v malém lahůdkovém množství vám bude stačit jedna vepřová nožička, jejíž pořizovací cena se pohybuje kolem 19 korun za kilo. Nožička proto, že obsahuje spoustu kůže, šlach, chrupavek i kus kosti, což jsou všechno důležité přísady pro úspěšný vznik rosolu. Žádné práškové želatiny netřeba, ztuhne to všechno samo. Případně můžete postupovat po vepřové nožičce ještě kousek výš a použít kolena, jsou též skvělá a obsahují víc masa než nožičky.
Druhou důležitou přísadou je čas, neboť rosol vznikne jedině při delším vaření. Řekněme, že dvě a půl až tři hodiny budou tak akorát.
A poslední důležitou surovinou, na kterou nezapomeňte, je loučící se zima za okny. Blíží se konec masopustu, vrchol vepřových hodů, za chvíli začne šestitýdenní velikonoční půst a tedy to správné období pro shazování několika přebytečných kil. Je prostě nejvyšší čas užít si vepřové v jeho zimní podobě vonící zabíjačkou.
Čokoládová pěna, se kterou můžete hřešit nejen na Valentýna
Čokoládová pěna se dá vyrobit jen z tabulky čokolády a trochy vody (jakkoli neslučitelné se tyto dvě suroviny zdají být).
Poněkud pokročilejší a hříšnější recept na čokoládovou pěnu už vyžaduje čokoládu a smetanu ke šlehání. Čokoláda se nejprve s trochou šlehačky rozpustí na hebký krém a poté vmíchá do našlehaného zbytku smetany.
Modernější verze vznikne, když se vám do seznamu surovin připlete zralé avokádo.
Ovšem ta nejlepší čokoládová pěna na světě potřebuje kromě čokolády a smetany taky vajíčka. A protože je dnes Valentýn, rozhodla jsem se vás tímto receptem svádět. Ovšem musím vás varovat. Pokud byste nepřestali včas ujídat, čokoládová pěna bude jediný hříšný bod vašeho valentýnského dne.
Svítek do polévky
Svítek do polévky je pro mě tou nejsvátečnější volbou, pokud se mám rozhodovat, co v neděli přijde s vývarem na stůl.
Tudíž receptem na svítek definitivně zakončím měsíční seriál o vložkách do polévky. Finis coronat opus. Konec korunuje dílo. Navíc jste už beztak víc než přejedeni vývarů s rozličnými přídavky.
Jelikož nudle byly z tuhého uhněteného těsta, krupicové noky z těsta třeného, celestýnské nudle z palačinkového těsta opečeného v pánvi, přidám k tomu svítek z piškotového těsta, upečeného v troubě. Podle mě je vyvrcholením něčeho, co bych nazvala umění jednoduchého jídla. Z obyčejných surovin vznikne docela obyčejným postupem něco, co vyvolává úsměvy, přináší uspokojení, prožitky a vzpomínky.
Celestýnské a fritátové nudle
Celestýnské a fritátové nudle se v kuchařkách objevily někdy na přelomu 19. a 20. století. Obojí začínají palačinkou v pánvi a liší se jen tím, co se s opečenou palačinkou dál stane, než se dostane na talíř s polévkou.
Třeba taková Magdalena Dobromila v prvních čtyřech vydáních své Domácí kuchařky žádné palačinkové nudle do polévky nemá. Až od pátého vydání, kdy se jejího díla ujaly další autorky a začaly ho doplňovat a rozšiřovat i o své recepty, se objevily tzv. svítkové nudličky.
V jiných kuchařkách se rozkrájené palačinky v polévce nazývají omeletky, jinde omeletové nudle, až se postupně objevuje i název fritátové nudle. A myslím, že nikdo nezapomene na legendární fridátní nudle z Takové normální rodinky.
Krupicové noky, které už nadýchanější být nemohou
Krupicové noky jsou podle toho, co se píše v receptech, nesmírně jednoduché. Stačí vzít vejce, máslo, krupici, všechno smíchat na těsto, vytvarovat z něj nočky, chvíli povařit v osolené vodě nebo v polévce a můžou se hned podávat. Zdá se, že neexistuje důvod, proč by se jim člověk měl vyhýbat.
Vlastně mě napadá jediný: touha po dokonalosti. Představte si krupicové noky jako nadýchané obláčky, které jsou nejen hodny nedělní polévky, ale mohou se klidně použít i jako příloha k dušenému masu. Výše naznačeným postupem se bohužel k takovému obláčku ani nepřiblížíte.
Smícháním rozkvedlaného vajíčka, rozpuštěného másla, hrstky krupice a pár minutovým vařením žádný nadýchaný výsledek prostě nevznikne. Tím tento postup nehaním, neboť k jídlu dozajista je, jen bych ráda podotkla, že se krupicové noky dají udělat i o trochu líp a dá se jím postoupit o další krok k pověstnému babičkovskému ideálu.
Zejména pokud vám nejde o nočky maličké, ale o pořádné krupicové noky přes půl talíře, je o to důležitější, jak těsto připravíte a jak ho uvaříte, aby noky nebyly uvnitř tvrdé a tuhé.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
