Čokoládové křupinky na poslední chvíli
Moje čokoládové křupinky vznikly někdy na přelomu tisíciletí a vznikly ze zoufalství.
Bylo 24. prosince ráno a měla jsem poprvé v životě na starost svou vlastní domácnost. Žádné Vánoce u maminky, která se o upečené cukroví postará. Měla jsem se postarat já sama a protože jsem nevěděla jak, odkládala jsem to do poslední možné chvíle. Jenomže dál už výrobu cukroví odkládat nešlo.
A tak jsem na poslední chvíli rozpustila tabulku čokolády a zamíchala do ní, co bylo po ruce. Následně jsem tvořila hromádky, které jsem po ztuhnutí prohlásila za naše vlastní a jediné cukroví. Já vím, hrůza. Asi jsem chtěla z lásky vytvořit něco jako Studentskou pečeť, protože tu měl můj tehdejší vyvolený rád.
Možná jsem se tou dobou vyznala v pracovních věcech, ale Vánoce ve vlastní kuchyni mi moc nešly. Ony mi tam vlastně nešly ani ty obyčejnější dny v roce.
Tradiční hrachová polévka
Podle mého soukromého odhadu je tradiční hrachová polévka nejčastější volbou štědrovečerního menu všude tam, kde se rybí polévce nehoví. Proto si neumím představit lepší příležitost, kdy o ní napsat, než teď.
Aby nedošlo k mýlce. Hrachová polévka není totéž jako hrášková polévka. Hrachová polévka se vaří ze suchého hrachu, proti tomu hrášková potřebuje zelený, měkký hrášek, ať už čerstvý přímo ze zahrádky, nebo mražený. Nenápadná změna v názvu, ale velký rozdíl na talíři.
Horká čokoláda pro zimní chladno
Horká čokoláda, která nevypadá jako řídké kakao se šlehačkovou závějí, je pro mě vzácný kavárenský úkaz. Tak vzácný, že potichu výskám radostí, když ho potkám a povede se. Horkou čokoládu si přeju mít hustou a černou jako noc a hebkou jako samet. Klidně i bez té šlehačky.
Co vařit, když pečete
Člověk se nemusí jmenovat Einstein, aby rychle přišel na to, že jediná rozumná doba, kdy zaměstnaná žena dokáže ve všední den napéct trochu vánočního cukroví do zásoby a pro okamžitou atmosféru, je v době večeře. Tedy pokud si neplánuje vzít den dovolené.
Jenomže s plechem plným půvabně zakroucených rohlíčků v jedné ruce a kolečkem na vykrajování lineckých slepovaných nádher v ruce druhé se běžná domácí večeře vaří velmi těžko.
A to ještě nemluvím o tom, že při pečení cukroví se pusa sama slepí od neustálého kontrolního uždibování a žaludek zaplácá skládačkou všeho, čím se příval sladkého dá vyvážit. Včetně povinných kyselých okurek a pár skleniček vína.
Kuřecí pilaf z Remosky
Když se řekne pilaf, stačí si představit dušenou rýži a nemůžete se splést. Takže když zazní slovní spojení kuřecí pilaf, je hned jasné, že se jedná o rýži dušenou s kuřecím masem. Čili jídlo snadné a zároveň jídlo z jednoho hrnce. V mém případě z jedné remosky.
Moje nová – nebo vlastně dočasná a provizorní – kuchyně se skládá z nerezového stolku se dřezem, do kterého jsme vestavěli starou mikrovlnku od babičky, a dál z jedné spodní kuchyňské skříňky s pracovní deskou. Obojí značky IKEA a obojí časem dostane druhou šanci ve venkovní kuchyni na léto.
Pórková polévka
Na tomhle receptu na pórkovou polévku není nic extra. Dokonce se ani nemusíte extra vypravovat do obchodu pro suroviny, protože je nejspíš najdete doma.
Extra by samozřejmě bylo, kdyby recept vyšel třeba v magazínu eXtra, ale to se prozatím nestalo – aspoň pokud je mi známo. Pórková polévka doposud vyšla jen v knižní Kuchařce pro dceru. Ale abych se do toho hned zpočátku nějak extra nezamotala, asi je čas, abych přistoupila k věci a nezacházela tu do extrémů.
Pórková polévka je hřejivá, levná, snadná, líbivá českým chutím a stačí na ni znát tři důležité věci. Kuchařsky starší a pokročilí prominou, tohle bude povídání spíš pro novice a začátečníky.
Vepřové plátky s omáčkou
Udělat rychlé vepřové plátky v pánvi se dřív nebo později naučí každý. Udělat rychlé vepřové plátky s omáčkou, která by měla výraznou chuť, správnou hustotu a bylo jí potřebné množství, to už se každému nepovede, přestože kuchařská věda na tento problém nabízí několik řešení.
Ukážu vám jednu ze zmiňovaných možností. Není jediná, ale hodí se ke kuchařskému podzimu. Pracuje se v ní totiž s jíškou, která vždy vytváří jistou hřejivost a uspokojení na duši (když se povede).
Pečená řepa – jak si jednoduše upéct podzimní radost
Řepa nepotřebuje být pečená, aby chutnala dobře. Vlastně si klidně může zůstat syrová – pokud se nakrájí na tenoučké plátky, snadno se tak může stát ozdobou salátů, chlebíčků i jednohubek. Taky se může uvařit ve vodě. Ale pečená řepa je ze všech možností nejlepší.
Myslím řepa pečená jen tak, ve slupce, zprudka a dlouho.
Pečení ve vysokých teplotách probouzí v řepě sladké tóny hraničící s rozkoší způsobenou karamelem. Tohle se při vaření ve vodě nestává. Logicky – vždyť vroucí voda dosahuje pouze sto stupňů, zatímco trouba umí třeba i dvaapůlkrát víc. Dost na to, aby to pečené řepě zesílilo chuť i vůni a dodalo jí to zmíněný karamelizovaný tón.
Nakládané citrony (pro podzimní čaj s terapeutickými účinky)
Díky počasí teď stále častěji sahám spíš po rychlovarné konvici než po běžeckých botách, když se chci trochu zahřát. Mám totiž svou tajnou, doma vyrobenou zbraň proti chladu: nakládané citrony.
Netvrdím, že se chlad proniklý do morku kostí nedá vyřešit čajem s citronem. Samozřejmě že dá. Taky se dá vyřešit něčím, čemu říkám horké mojito – složené z čerstvé máty, limetky, třtinového cukru a vroucí vody.
Ale když dojde na přípravu čaje, který má být hotový do tří vteřin od odemknutí vstupních dveří, tohle byste nikdy nestihli, kdybyste si předtím museli sundat bundu a nakrájet citron.
Ryba, která plave v těstíčku (čili fish and chips)
Fish and chips, neboli ryba v těstíčku a bramborové hranolky, vůbec nepatří mezi česká jídla, ale to neznamená, že si ho nemůžeme užít v tuzemských kuchyních. Surovinová vybavenost by tu byla.
Kouzlo jídla spočívá v nadmíru křupavém, nadýchaném těstíčku, které obvykle skrývá nějaký bílý kus rybího masa. Křupavý obal je tak okouzlující, že mnoho strávníků na chvíli dokáže přivřít oči (doslova) a zapomenout, že ryba není jejich prvořadá volba. Všechno to podtrhuje tepelná úprava smažením, která, jak známo, je ta nejoblíbenější úprava ze všech. Ani kapitán Iglo se svými rybími prsty nemá takovou moc.
Plněné pečené brambory, ochucené, jak je libo
Plněné pečené brambory mají všechno, co od nich můžete chtít: skoro křupavou slupku a měkký, nadýchaný a dobře ochucený vnitřek. Ten chutná skoro jako bramborová kaše smíchaná s vtipně zvolenými surovinami.
Brambory se v tomto případě pečou nejdřív celé, a to až úplně doměkka, načež se po upečení rozpůlí, vydlabou, vnitřek se rozšťouchá a smíchá s dodatky. Poté se náplň vrátí zpět do slupek a znovu krátce zapeče.
Vzniknou tak plněné pečené brambory, které uspokojí nejedny hřejivé podzimní choutky – bez ohledu na to, zda je tepve čas na teplou svačinu nebo všednodenní večeři. Obstojí dokonce jako impozantní příloha k pečeným masům, pokud se v neděli v poledne potřebujete pořádně vytáhnout.
Co nesníte teplé, dá se dobře spořádat i zastudena. Aby to však nebyla jen samá pozitiva a kuchařské jistoty, jednu nevýhodu tento recept přece jenom má: i přes surovinovou a finanční nenáročnost počítejte s tím, že časová investice je tu poměrně vysoká. Pečení obnáší hodinu v troubě v první fázi a pak ještě dalších 15 minut ve druhé fázi po naplnění. Pracnost receptu je v pořádku, to slibuju, ale čekání za doprovodu vůně pečených brambormůže být dost náročné.
Francouzská cibulačka z české cibule
Francouzská cibulačka, ta opravdová, hustá, s mnoha kousky cibule, není jen zkouškou v krájení a závodem v nebrečení.
Můžete si na ní také ověřit, jak důležitou roli má poctivé osmahnutí a jak podstatný je vývar i v domácí kuchyni, protože z vody byste tentokrát raději opravdu vařit neměli. Přinejmenším z úcty k francouzské kuchyni, která vývary, omáčky a polévky považuje za základní kuchařskou abecedu.