Houbový kuba
Houbový kuba, anebo též černý kuba, je velmi dobré a velmi prosté jídlo, které si klade nemalý cíl: zasytit na Štědrý den, ať už k obědu, anebo ke slavnostní večeři.
Houbový kuba, i přes tajemný název, obnáší jen uvařené kroupy a namočené, uvařené nebo podušené houby. Hodně hub. Bez jediného mrknutí klidně řeknu, že houby v tomhle jídle hrají hlavní roli. Nesnažte se je omezovat nebo je použít jen jako doplňující surovinu. Do vedlejších rolí radši obsaďte česnek, tedy mnoho česneku, a majoránku, opět velmi mnoho majoránky. Kmín a pepř tyhle zážitky ještě umocní. Všechny suroviny pak spolu usmiřte štědrou dávkou sádla a zapečte v troubě do dokonalého celku.
Černou barvu houbový kuba získá použitím podzimní houby zvané stroček trubkovitý, který vypadá skoro jako lišky, jen je tmavý, téměř černý. Pokud ji máte doma v zásobě nasušenou nebo zmraženou, zajásejte, v opačném případě zachovejte klid a použijte jiné sušené houby.
Kuličky Rafaelo – recept na vánoční cukroví, které zvládne i dítě
Domácí kuličky Rafaelo patří k těm druhům cukroví, které se dělají na poslední chvíli, protože jsou nepečené a tedy rychle podléhají zkáze i nájezdům nenechavců.
Jak známo, co je nepečené, to je šťavnaté, oblíbené a skvěle kontrastuje s pečenými druhy křehkého cukroví.
Tyhle moje kuličky Rafaelo mají s opravdovými kuličkami stejně znějícího, jen trochu jinak psaného jména Raffaello společnou pouze kokosovou příchuť a závěrečný kabátek z kokosu. Zkoušela jsem mnoho variant, například jsem třela máslo do pěny, zašlehávala do něj kondenzované slazené mléko a kokos, ale tahle zvítězila mezi vším publikem. A je to i můj favorit, protože postup je až nehorázně jednoduchý a svede ho i dítě.
Vanilkové rohlíčky, které voní láskou
Pokud bych měla o Vánocích péct jediné cukroví, pak by to vyhrály vanilkové rohlíčky. Ne proto, že bych se po nich mohla utlouct, jako spíš kvůli tomu, že tyhle svátky by bez nich byly neúplné.
Když nevíte, jak konverzačně rozproudit nudící se společnost, zeptejte se jich na vanilkové rohlíčky, budete mít o zábavu i o sbírku příslušných receptů postaráno. Každý má ty svoje jediné a bude je argumenty bránit až do časných ranních hodin.
Vanilkové rohlíčky voní nejen vanilkou, ale hlavně láskou. Čím jiným by totiž mohl být záchvat pozdně večerního až nočního pečení, naordinovaný po běžné pracovní době a nezbytném nekonečném čekání u pokladny při návštěvě potravin, než projevem buď čirého šílenství, anebo lásky?
Na domácí, tradiční vanilkové rohlíčky si žádná, ani začínající hospodyňka, žádnou instantní pomoc v sáčku nepořídí. Raději bude druhý den ráno pracně make-upem zakrývat kruhy pod očima a očními kapkami rozkapávat červené bělmo, než aby přetrpěla Vánoce bez vlastnoručně připravených rohlíčků, zkolaudovaných bandou kolegyň.
Pokud už taková žena vůbec podlehne nějakému reklamnímu sdělení, pak nanejvýš co do použitého margarínu, ovšem i toho pouze dočasu. Napřesrok už se vědoucně zasměje a koupí si raději opravdové máslo (mám-li pokračovat v této dějové linii dál, pak jen krátce – o dalších dvanáct měsíců později se bude smát naivkám, které týden před Vánocemi shání v obchodě pravé máslo, zatímco ona má pořádné zásoby od babího léta dobře ukryté v mrazáku).
Tak silné je kouzlo vanilkových rohlíčků, které, obávám se, už se z generace na generaci pár století předává coby dominantně dědičný znak.
Teplý čočkový salát s pečenou dýní
Čím blíž jsou Vánoce, tím míň je času na večerní vaření, protože přichází období večerního pečení. Nabízí se proto otázka, co vařit, když pečete cukroví.
S plechem plným půvabně zakroucených rohlíčků v jedné ruce a kolečkem na vykrajování lineckých slepovaných nádher v ruce druhé se běžná domácí večeře vaří velmi těžko. Ale i přesto, že máte pusu slepenou od neustálého kontrolního uždibování a žaludek zaplácaný skládačkou všeho, co se k večeru objevilo ve vaší kuchyni – včetně povinných kyselých okurek a pár skleniček vína – se dá na večerní kuchařskou povinnost vyzrát.
Chce to jen pár věcí:
- Jídla z druhého konce stupnice chutí – kyselejší, ostřejší a lehčí;
- Jídla, která se nebudou muset dělit s cukrovím o prostor v troubě;
- Jídla, u kterých jsou vám kuchařské zákonitosti jednotlivých surovin i použitých technik natolik známé, že nebudete muset stále koukat do receptu.
U mě vyhrávají ryby a drůbež, zvolna dušené na plotýnce; pošírovaná kuřecí prsa nebo teplé zimní saláty. Pomalé vaření či dušení, které nepotřebuje dohled, je značka ideál.
Minestrone podle spíže – univerzální recept na polévku
Co má italská polévka minestrone společného s českou bramboračkou? Obě jsou to hutné zimní polévky plné zeleniny a hřejivé chuti.
Jenomže zatímco bramboračka staví na sytící povaze brambor, v Itálii se spoléhají na těstoviny, rýži a/nebo luštěniny. Zákon jednoho hrnce zůstává v platnosti bez ohledu na státní hranice.
Kdo byl v Itálii, ví, jak rozmanitá je nabídka tamní zeleniny, takže se nebude divit ani tomu, že minestrone existuje v nespočtu variant a obměn. V kuchařské literatuře snadno dohledáte minestrone milánskou, toskánskou, janovskou, neapolskou, zimní, minestronku z krup a fazolí nebo třeba s kapustou (ta je mimochodem moje nejoblíbenější). Vůbec není psáno, že polévka s italským původem musí obsahovat rajčata nebo produkty z nich, tak se nenechte rozhodit tím, když někde potkáte minestrone jiné než cihlové barvy.
Vepřové výpečky, nad kterými se budete rozplývat
Asi se shodneme, že vepřové výpečky by měly být řádně vypečené a řádně ochucené. Kdyby se prodávaly někde na rohu, dle mého skromného mínění by se na ně stály fronty, ale zřejmě ještě nikdo s podobným podnikatelským záměrem nepřišel. Vééépřovééé výpečkýýý! Úplně to slyším.
Nehledě na to, že kdyby se mezi státní symboly mohlo počítat i maso, Česko by zcela jistě dostalo přiděleno vepřové.
V zásadě těžko hledat na vepřových výpečcích nějaké kuchařské těžkosti a záludnosti, vždyť jde jen o maso nakrájené na kostičky, ochucené cibulí, česnekem a pepřem a pečené v troubě tak dlouho, až to s okolo přihlížejícími není k vydržení. Proto se s vámi ráda podělím o jednoduchý a spolehlivý recept (pokud byste ho snad hodlali zpeněžit v podobě výše uvedeného námětu, budu první zákazník a pevně věřím, že budete nabízet i věrnostní program).
Varování: Nadměrná konzumace vepřových výpečků vám může způsobit pocit přejedení.
On-line nákupy kuchyňského vybavení v Číně: stojí to za to?
Čím víc se svět zmenšuje a čím víc ho omotává internetové připojení, tím snadnější je objednat si něco z druhého konce světa. Člověk není omezen ani tím, do jakého obchodu si dojde, ani tím, jací prodejci se nacházejí na území České republiky, ale klidně si může nechat poslat zásilku třeba až z Austrálie.
Z pohledu bohyně domácí kuchyně se logicky jednoho dne objeví otázka: mám si přes internet objednat něco levného z Číny? Stejně tam všichni výrobci známých značek své zboží vyrábějí. Ceny jsou tam směšné, poštovné nulové, ale bude kvalita taky směšná a využití při vaření nulové?
Samozřejmě mě tyhle věci taky zajímají. Takže jsem se do toho vrhla v nestřeženém okamžiku po hlavě.
Hovězí Stroganov krok za krokem
Hovězí Stroganov (nebo též Stroganoff) už svým názvem napovídá, že jde o něco s dost významným původem. Uznejte sami: kolik jídel má v názvu nějaké příjmení?
Tento pokrm nese jméno ruského rodu Stroganovů (nebo Stroganovovů, jak chcete) a rozšířilo se do celého světa z ruské kuchyně pravděpodobně při příležitosti Velké říjnové socialistické revoluce, kvůli které příslušníci šlechtického rodu ve vlastním zájmu emigrovali z vznikajícího Sovětského svazu.
Tudíž hovězí Stroganov doprovází mnoho legend, jak vlastně přišlo na svět, tudíž má mnoho kuchařských verzí, tudíž není jasné, která je vlastně ta jediná správná a tudíž jakákoli diskuze na téma, kdo do něj co dává, se může nést pouze v duchu slastného mručení.
Možná už nějaké ochutnávání hovězího Stroganov máte za sebou a proto vám třeba v mém postupu budou chybět kyselé okurky nebo rajčata. Možná budete postrádat narůžovělou barvu způsobenou sladkou paprikou. Možná se vám budou zdát houby přebytečné a možná je vaše jediná verze přípustná s bílým vínem. Dokonce možná maso flambujete vodkou nebo koňakem. Tohle všechno se dá snadno přidat nebo ubrat podle chuti a podle výsledků inventury ve spíži. Jeden parametr však zůstává společný: hovězí Stroganov má minutkovou povahu a přesto chutná jako něco, co se dlouho dusilo v pánvi.
Játrové knedlíčky jako od babičky
Moje tchýně dělá ty nejlepší játrové knedlíčky na světě. A v tom je ten problém. I když se zuby, nehty a vařečkami držím jejího receptu, nikdy to není to samé. Hádám, že dobře znáte, jak dokáže ublížit věta: víš miláčku, ale od maminky to chutná jinak…
Zadržte slzy, protože tohle bude nakonec happyend. Hned, jak se k němu dostanu.
Játrové knedlíčky jsou něco, co zásadně dovede pozměnit ráz hovězího vývaru. Zároveň jsou játrové knedlíčky to, čemu se v odborných kruzích říká vložka do polévky.
Kromě vložek do polévky existují totiž ještě zavářky, to je zase jiná kuchařská škatulka. Obojí se liší podle toho, zda tuhle věc necháváte uvařit zvlášť a teprve potom ji přesunete do polévky, nebo zda ji do poživatelného stavu přivedete rovnou v rodící se polévce. Odděluje se to proto, že vložky do polévky by vývar zakalily, kdyby se vařily přímo v něm, případně jiným nežádoucím způsobem pozměnily jeho chuť.
Hruškový koláč a další recepty z hrušek, když jsem (v) Sama doma
Pokud trpíte naléhavým přebytkem hrušek, ráda vám od něj trochu pomůžu. Třeba tím, že vám nabídnu recept na snadný hruškový koláč, dušený hruškový kompot a nevařený hruškový džem.
Všechno to jsou jídla natolik snadná, že se dají připravit v jakékoli kuchyni, třeba i v té televizní, která je víc na oko než na pohodlí při vaření a kde si nesmíte zapatlat ruce, protože k nejbližšímu umyvadlu je to odhadem přes troje zvukotěsné dveře.
Růžičková kapusta na tři svůdné způsoby
Růžičková kapusta snese v kuchyni ledacos, jen ne dlouhé vaření, během kterého bledne, bledne a bředne. Klidně ji zprudka a krátce pečte, nebo letmo blanšírujte či osmahněte na pávni, ale příliš ji netrapte. Platí to pro růžičkovou kapustu stejně jako pro běžnou hlávkovou kapustu.
Celá zahradní kapustová rodina miluje chladnější až ledové počasí, a tak se do kuchyně dostává hlavně na podzim a v zimě. Chladno kapustám zlepšuje chuť, ostatně nejeden majitel zahrádky ví, že růžičkovou kapustu může sklízet celou zimu.
Nejlepší růžičková kapusta je ta o velikosti vlašského ořechu. Je jemnější a stravitelnější než kapusta, a stejně jako ona obsahuje železo, vitamíny A a C a vápník.
Při nákupu se vyhněte kapustičkám, které jsou měkké, zavadlé, nažloutlé anebo snad dokonce pootevřené. Důkladně je umyjte ve studené vodě, odřízněte konec stonku, nařízněte jim košťálek do kříže a zbavte poškozených lístků. Můžete je podusit na másle nebo ve zbytku masové omáčky, anebo zprudka upéct v troubě. Další nápady samozřejmě najdete níže.
Brambory v kožíšku
Miluju brambory. Vařené, pečené, v podobě kaše, bramboráku (ty nejvíc!), halušek, salátu, knedlíku, šťouchané, gratinované, francouzské, prostě jakékoli. Miluju je v jakékoli podobě a tajně po nocích toužím po domácích bramborových lupíncích a hranolkách.
Pokud jsou brambory na talíři, jsem šťastná víc než obvykle. V této raně podzimní době, kdy mají brambory zatím jen papírově tenkou slupku, si je však užívám ještě radši.
Jenomže když něco milujete, zároveň to také nenávidíte. Možná o tom nevíte a nenávist se zatím jen skrývá kdesi v temném a zastrčeném zákoutí vaší duše, možná o ní naopak dobře víte a necháte ji občas se projevit a zaskotačit si s vámi na tomto světě; anebo je vám to dost možná úplně fuk. Mně to ale fuk není, a proto už hezky dlouho chovám k bramborám dvojaký vztah.
Zhluboka nenávidím jejich slupku, která dost často musí před vařením pryč. Čím víc lidí se mi sejde u stolu a čím větší bramborová vášeň se má rozvonět v mé kuchyni, tím víc škrábání brambor proklínám.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
