Míchaná vajíčka 10x jinak
Upozornění: tento návod není určen pro ty, kdo mají rádi míchaná vajička sypká, hrudkovitá a vysušená. Hodlám se rozepsat o tom, jak je připravit perfektně krémová a jak si je užít na tisíc způsobů.
No dobře, možná ne na tisíc, ale deset jich zmíním určitě.
Míchaná vajíčka se dají do krémového stavu dostat pouze jedním jediným způsobem: musí se šetřit teplem. Jakmile se zahřejí moc, komplet se srazí a pak už není cesty zpět. Z vařeného vejce se syrové udělat nedá a drobivé míchané vejce se nedá vrátit do krémového stavu.
Frittata – omeleta, která přišla z Itálie
Frittata má ohromnou schopnost omotat si člověka kolem prstu hned při prvním setkání. Ostatně jako všichni a všechno, co pochází z Itálie.
Frittata se tam narodila taky, takže i když by se její jméno dalo pomocí kuchařského slovníku vysvětlit jako vaječná omeleta, není to jen tak obyčejná omeleta. Věrná italským zásadám vyžaduje jen pár surovin, má zcela jednoduchou a přímočarou přípravu, ale přesto se kolem stolu prožene jako vichřice, takže na setkání s ní budete vzpomínat ještě zítra a pozítří. Tak asi taková omeleta to je.
Vaječná tlačenka z šesti vajec
Vaječná tlačenka budiž zmíněna jako plnohodnotný příslušník rodiny zvané velikonoční recepty. Má rovnou dvě důležitá poslání: zapózovat jako studené pohoštění koledníkům, případně se postarat o zbytky vařených vajec následující dny po pomlázce.
Záleží pochopitelně na tom, zda u vás v rámci velikonočních svátků převládá vaječný příliv nebo odliv.
Recepty, které jsem doposud potkala, se tvářily, že kromě vajec budu na veječnou tlačenku potřebovat ještě další dvě zásadní věci: kupovanou sterilovanou zeleninovou směs a želatinu určenou přímo na vaječnou tlačenku. Tak přesně takový recept tu nenajdete.
Velikonoční vajíčka aneb dejte vejce malovaný
Průmyslové barvy na velikonoční vajíčka jsou jedním z vynálezů, bez kterých by se lidstvo bez problémů obešlo. Vajíčka jimi obarvená jsou nesmírně pestrá a barevná, asi tak jako moje vzpomínky na hrátky s nimi v dětství. Máma vzala několik zavařovaček, nalila do nich horkou vodu, přidala ocet a rozpustila pytlíkové barvy. Ve žluté to vajíčkům trvalo vždy dlouho, červená fungovala spolehlivě, brčálově zelenou jsme neměli rádi a modrá byla flekatá.
Zdobení velikonočních vajec jsme pokaždé završili jedněmi a těmi samými vodovými nálepkami, jejichž design se neměnil po celá desetiletí. Vrcholem našich kreací bylo zdobení pomocí gumiček nebo vosku. Jak se uvolňovalo politické povědomí, společenská morálka i mravy výrobců, objevily se postupně také oranžové a fialové prášky, nové samolepky, a nakonec kdosi na trh přispěchal s plastovými rukávy, které se prostě jen navléknou na vajíčko, ponoří do horké vody a nechají smrsknout. Zatímco doba potřebná pro rozveselení vaječné velikonoční skořápky se zkrátila na pár vteřin, doba potřebná pro oloupání takového vajíčka nehorázně roste. Nemluvě o ztracené estetice i úctě k vítání probouzející se přírody.
Před lety jsem se rozhodla, že na rozdíl od učitelek své děti do něčeho podobného zatáhnout nehodlám. Hledala jsem ve starých kuchařkách, ve kterých ale o babičkovském způsobu barvení vajíček nebyla ani zmínka. Byla jsem si ovšem zcela jistá, že v původním starém postupu na barvení nádherných malovaných kraslic průmyslová chemie žádnou roli nehrála, a tak jsem ještě trochu zabrousila i do národopisu. Vždyť naše země je jednou z mála, která se může tradičními kraslicemi pochlubit, navíc v takovém množství druhů – zdobené slámou nebo jezerní sítinou, batikované, leptané, vyškrabované, voskované…
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.