Buchtičky s krémem – hvězda kuchařských hitparád
České děti jsou v napjatém očekávání, neboť už za pár dní, v pondělí 2. září, se mohou těšit na nástup do školy. A to pro mnohé z nich znamená obědy ve školní jídelně. Myslím, že to nebude dlouho trvat, než na otázku, co bylo k obědu, padne odpověď – dneska to bylo skvělé, měli jsme dukátové buchtičky.
Takže, milí rodičové, vydrhněte svým ratolestem aktovky a penály, vylovte školní pomůcky, pořiďte náhrady za ty chybějící a rozbité a taky si kromě šampaňského kupte kostičku droždí a karton vajec, protože návrat potomků do školy je třeba náležitě oslavit.
Domácí piškoty pro domácí miláčky
Piškoty patří k dětem. K dětem patří první červen. Takže jak jinak jejich svátek oslavit než tím, že jim vlastnoručně upečete domácí piškoty?
Nejde ostatně jen o svátek, který se koná jednou za rok. Domácí piškoty se můžou hodit i jindy. Tak například žádná jiná věta neodvede pozornost potomků vlastních i krátkodobě vypůjčených od pustošení vaší domácnosti tak rychle, jako nevinný dotaz: dá si někdo z přítomných dobré domácí pišktoty?
Pečení vlastních piškotů má i další výhodu: nemusíte žádné piškoty kupovat. A ty, které nějakým opomenutím nezmizí závratnou rychlostí v dětech, můžete použít na domácí tiramisu nebo domácí piškotový nepečený dort, čímž dáte slovu domácí další rozměr.
Gruzínská sladká rýže jako překvapení z cest
Dušená rýže se dá udělat na mnoho způsobů a v podstatě celý svět to dokazuje. I když si ji každý národ nakonec vaří po svém, hlavní principy zůstávají stejné. Mění se chuť, barva i přidané suroviny, ale načechranost a nadýchanost překračují hranice.
A tak ochucený rýžový pilaf figuruje mimo jiné i v gruzínské národní kuchyni. Přijde mi skoro nepatřičné říct, že jsem ho potkala na poznávací cestě kolem Baltu, protože zas tak špatná jsem v zeměpisu nebyla, přísahám. Nicméně stalo se.
Karamelová omáčka
Karamelová omáčka kolem sebe šíří auru pokročilého cukrářského tajemna, přitom obsahuje jen pár obyčejných surovin a její výroba čítá jeden kastrůlek a deset až patnáct minut času. A když to dobře dopadne, obejde se to i bez spálenin.
O domácím karamelu už jsem tu jednou psala, a to v článku na téma svařák. Do svařeného vína totiž zásadně přidávám karamelový sirup ochucený a ovoněný kořením.
V případě karamelové omáčky je cílem vyrobit něco poněkud hustší konzistence než sirup. Něco, co může královsky ozdobit zmrzlinový pohár, kousek domácího zákusku nebo klidně i snídaňovou kaši. Něco, co okamžitě zvýší úvoveň přitažlivosti už tak dobré dobroty. Něco, co v lednici půvabně ztuhne a dá se následně loupežit lžičkou.
Měla bych vás předem varovat, že množství, které podle mého receptu vyrobíte, se dá nenápadnými kontrolními přepadovkami v lednici sníst během jednoho jediného dne, takže si prosím nejprve ujasněte, nakolik máte silnou vůli a kdo vám případně pomůže udržet karamelovou omáčku dostatečně daleko od těla (pak už ji ovšem nikdy neuvidíte, ale to je asi jasné).
Hříšný rýžový nákyp
Nákypy, a rýžový nákyp obzvlášť, tvoří úplně samostatnou kuchařskou disciplínu. Mají za úkol ohromit, údivem podlamovat kolena a rozezvučet hlasy stolovníků v harmonizovaném “mmmm!” To vše samozřejmě bez ohledu na to, že zpočátku tvrdili, jak jim rýžový nákyp nechutná.
Svou jemnost nákypy získávají od žloutků utřených s cukrem do pěny, nadýchanost pochází z našlehaných bílků a vláčnost jim zůstává především díky pečení v páře nebo ve vodní lázni, aby se vejce nesrazila příliš dosucha.
Jinými slovy, rýžový nákyp rozhodně není hromádka suché sladké rýže, kterou z kategorie těch největších dusivek vytáhne jen šťáva z kompotu, jíž se takové dílo bezpodmínečně musí přelévat, sic by od stolu utíkalo mnoho lidí, držících se přitom nepřítomně za hrdlo a významně kašlajících.
Ve spoustě věcí jsem ochotná se přesvědčit, že recept někoho jiného je ještě lepší, než moje nejlepší dosavadní zkušenost, zapsaná na kousku papíru, ale jakmile dojde na rýžový nákyp, budu si stát hrdě za svým. Můj rýžový nákyp dělá nadprůměrným kombinace kuchařských vědomostí šéfkuchaře hotelu Sacher a kolektivu autorů Velké domácí kuchařky v čele s Jarmilou Mandžukovou.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
