Dýňová polévka, radost podzimu
Dýňová polévka se dá na svět přivést mnoha různými způsoby. Nechci je poměřovat, hodnotit, vychvalovat nebo kritizovat, ale o dvou mých oblíbených podobách dýňové polévky se zmínit musím, protože v obchodech a na trzích se to zrovna začalo barvit do oranžova.
Dýně sama o sobě poskytuje tolik chuti i škrobu na zahuštění, že když ji očistíte, v některých případech i zbavíte slupky, nakrájíte, krátce opečete na tuku, zalijete vývarem, uvaříte doměkka a rozmixujete, vy i vaši blízcí si společně pomyslíte: to je ale dobrá a hustá dýňová polévka!
V tomto prvoplánovém postupu spočívá i nevýhoda dýňových polévek: občas z nich ta dýně vyčnívá až moc. I mně tak trochu vadí, když je jí v polévce příliš a když jediné, co v chuti cítím, je dýně jako taková. Vím, máme tu pandemii a pro někoho i chuť dýně může být vlastně výhra, ale to jsem tím vůbec říct nechtěla.
Bramboračka – jak ji uvařit bez vývaru
Bramboračka mě kdysi dávno hodně překvapila. Chystala jsem se uvařit svou první bramborovou polévku, pátrala jsem po receptech, listovala v kuchařkách a porovnávala je, a vůbec mi nešlo do hlavy, proč je ve všech postupech potřeba vývar.
Bramboračka, tenhle prototyp obyčejné polévky, tohle jídlo, které si pobublává na starých kamnech v malé chaloupce pod lesem, to že potřebuje domácí vývar? A kde by se v té chaloupce, prosím pěkně, vzal?
Jistě, masové vývary mají tu výhodu, že si snadno poradí s výslednou chutí polévky – kuchař se v podstatě může dopustit i několika kuchařských chyb najednou anebo odfláknout přípravu polévky, a stejně to bude dost dobré, aby pořád schytal jednu nebo dvě pochvaly. Jenomže masové vývary se vyskytovaly jen v bohatších rodinách, kde na vaření připadalo víc surovin, víc času i víc služebnictva. Dnes se čas, suroviny i služebnictvo nahrazují malou nenápadnou kostičkou, kterou vymyslel potravinářský průmysl.
Takže jak se vaří bramboračka bez vývaru? Jde to vůbec? Jak ji udělat výraznou a vydatnou, nebojím se říct úplnou, aniž by došlo na úskok zvaný bujonová kostka či magický glutamátový sáček s neškodným nápisem polévkové koření?
Rajčatová polévka z čerstvých rajčat
Pokud vás rajčatová polévka straší nepříjemnými vzpomínkami, pokusím se její pověst trochu napravit a dodat vám odvahu k dalšímu ochutnání. Tentokrát totiž nepůjde o řídkou polévku z rajčatového protlaku s rýží nebo drobnými těstovinami, leč o polévku doslova rajskou.
Naservíruju vám rajčatovou polévku krémovou, hebkou, chuťově výraznou, do které se bláznivě zamilujete. Ostatně není léto nejlepší období na prožívání románků?
Pokud do polévky dokonce vložíte výpěstky z vlastní zahrady, míra uspokojení nad plným talířem nejspíš nebude znát hranic.
Vaječná jíška do polévky
Vaječná jíška sice představuje obměnu klasické jíšky, ale přidání vajíčka z ní udělá něco docela jiného. Místo zahuštění způsobí zaujetí.
Jíška vznikne, když se v rozpuštěném a zahřátém tuku nechá osmahnout mouka. Někdy jen chvilku, někdy déle, aby zrezla nebo zhnědla, ve všech případech se tak ale činí proto, aby jíška posléze zahustila nějakou polévku, šťávu nebo omáčku.
Jíška vůbec nedělá jídlo těžké a nestravitelné – těžké a nestravitelné ho dělá její nesprávná příprava nebo použití. Jídla s jíškou působí velmi elegantně, lehce a rozhodně nezatěžují trávicí soustavu, jak se o nich traduje. Pokud si o klasické jíšce chcete přečíst víc, zde jsem se o tom rozepsala velmi doširoka:
Vaječná jíška vypadá, jako kdyby se jednalo o to samé, jako by se původní recept na jíšku jen obohatil o vajíčko.
Zelená polévka jako vítání jara na Zelený čtvrtek
Zelená polévka z devatera (nebo jiného kouzelného počtu) bylin má za milou povinnost oznámit nám, že jaro přišlo a že ho můžeme srdečně uvítat.
Moje oblíbená Marie Úlehlová-Tilschová na toto téma napsala:
Na Zelený čtvrtek má se snísti i něco zeleného, aby nebolelo v krku. … Zde se již projevuje právě pro jarní svátky příznačná touha po čerstvé zeleni, jako symbolu probuzené přírody. Tak právě na Velikonoce se podle staré zkušenosti vařívala obyčejně po prvé zelená polévka z jarních bylinek, v Podkrkonoší hlavně z vopychu (libečku), jinde z opence, řebíčku, fialkového a jahodového listí.
Zelená polévka tedy sice časově spadá do období Velikonoc, ale tradičně patří k vítání jara na talíři a nesouvisí s křesťanskými zvyky. Proto tu právě dnes, na Zelený čtvrtek, pro vás jeden recept mám.
Česnečka na vyproštění
Česnečka neboli oukrop má vyprošťovací funkci hned ze dvou důvodů. Postaví na nohy kde koho, bez ohledu na to, kde a jak a proč se společensky unavil, a navíc se dá považovat za jídlo, které se dá uvařit i s minimem zásob.
Na hlavní chuti česnečky se podílí především česnek, sádlo a chléb. Případně též brambory, majoránka, vejce, kmín. A v tom úplně nejlepším případě i vývar.
V drtivé většině případů, zejména těch historických, má česnečka pověst chudé polévky z vody. Hodnota tohoto jídla totiž spočívala zejména v bleskové přípravě a nenáročnosti na suroviny.
Vločková polévka
Než se začnete škaredit, že vločková polévka je ta škaredá věc, která nemá pořádnou chuť ani barvu, zadržte. Vločkovou polévku si můžete oblíbit, ba dokonce zamilovat.
Stačí, když si představíte výbornou podzimní polévku se slaninou, bramborami, mrkví, cibulí a fazolemi. Vločky jakožto malá, drobná, běžná a nenápadná surovina pouze lehce změní vyznění a zahuštění téhle polévky.
Vnesou do ní spojující chuťový článek, a to doslova. Pokud použijete velké a silné ovesné vločky, užijete si je v polévce podobně jako kroupy. Jestliže se rozhodnete o vločky drobné a drcené, získáte naopak hustou polévku bez známek jakéhokoli ovsa. Drcené vločky se totiž snadno rozvaří a rozplynou, takže je v polévce nikdo identifikovat nebude.
Kukuřičná polévka, rozmixovaná tak akorát
Polévek není nikdy dost; a i když mají všechny celkem podobný způsob přípravy, tahle kukuřičná polévka se maličko liší. Úplně jsem se zamilovala do malého kuchařského triku, který se v ní nachází, takže ji neváhám vařit nejen v sezóně čerstvé kukuřice, ale kdykoli během roku.
Zmíněný trik spočívá ve škrobnatosti mladých kukuřičných zrn. Škrob v té správné podobě se nachází hlavně v čerstvé mladé kukuřici, jejíž sezóna spadá na srpen a na září, ale trochu taky i v mladé mražené kukuřici. V tom případě je samozřejmě potřeba koupit takovou značku mražené kukuřice, která to s touhle surovinou myslí upřímně a nebude vám podstrkávat starší, tužší, tmavě žlutá – až téměř oranžová – kukuřičná zrna.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.