Pečené domácí müsli neboli granola
Domácí müsli na sebe může vzít dvě základní podoby – pečenou a nepečenou. Nepečené vznikne pouhým smícháním suchých surovin; tedy vloček, oříšků, semínek a sušeného ovoce. To pečené je pochopitelně křupavější, sladší, zajímavější, a tak má i svůj vlastní název, který k nám doputoval ze zahraničí.
Říká se mu granola a je připravené asi tak stejně rychle, než stačíte tohle slovo vyslovit stokrát nahlas.
Semínkový chléb, který se obejde bez lepku i bez vajec
Semínkový chléb, který vám chci tentokrát představit, má tolik důvodů k vyzkoušení, že si na ně vyhradím číslovaný seznam, abych se jich vůbec dopočítala.
Bylo by určitě výzvou upéct semínkový chléb zcela bez mouky, ale výsledek by dost špatně držel pohromadě a byl by už příliš hutně semínkový. To se tu tedy dít nebude.
Na druhou stranu nečekejte ani žádný šizuňk, ve kterém se mihne spousta mouky a nenápadná hrstka semínek, která má ospravedlnit název. Semínka zůstanou v naprosté převaze a mouky bude jenom tak málo, aby se to všechno dobré a křupavé při krájení nerozpadlo.
Energetické kuličky, proteinové kuličky a jiné výletní pomůcky
Přesně tyhle energetické kuličky jsem předevčírem zabalila do batohu a vyrazila na několikadenní pěší cestu Českem. Proč? Protože v každých jejich 20 g je dost energie na to, aby další asi tak hodinu udržela člověka v pohybu.
Sice v pohybu nerovnoměrném a nepřímočarém, zrychleném i zpomaleném, především do kopce a občas i z kopce, ale důležité je, že v pohybu směřujícím od startu k cíli. Tedy v mém případě z Prahy na Ještěd.
Pokud v těchto dnech potkáte bludnou turistku jdoucí zhruba severovýchodním směrem, usilovně se zakusující do malé svačinky, od které očekává doplnění sil fyzických i duševních pro boj s divočáky a vlky v lesích na Kokořínsku, nejspíš to budu já.
Troufla bych si říct, že toto je energie sbalená na cesty, ale to už řekl někdo přede mnou o něčem jiném a jistě na to má copyright, takže tohle tvrzení nemohu použít. Místo toho tedy napíšu, že je to čistá přírodní energie sbalená na cesty. Bez přidaných cukrů a ztužených tuků, bez emulgátorů a bez látek stabilizujících chuť, pevnost či tvar.
Florentýnky neboli marokánky
Nebylo by zvláštní, kdybych já, Florentýna, neměla recept na florentýnky? A nebylo by zvláštní, kdyby tento recept nebyl něčím zvláštní?
Samozřejmě, že vím o receptu spřízněného jména a samozřejmě, že ho bezmezně miluju. Nemůžete po mně chtít nic víc ani nic míň.
Ani já od florentýnek nechci míň. Chci jich raději víc. Nejvíc. Jenomže pro florentýnky (nebo též marokánky) je při pečení typické, že se jedna lžička těsta rozteče na placku velikosti dlaně, takže se jich na plech najednou moc nevejde.
Na tenhle zádrhel mám dvě různá řešení. Jedno vám ukážu letos, a to druhé zase až za rok.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.