Houbová omáčka ve třech různých podobách
Houbová omáčka je věc, která nejdřív vzniká v lese a potom v kuchyni v úplně samostatném kastrůlku.
Určitě si řeknete, proč nepřidat houby rovnou pod maso a dusit je s ním, případně je s masem péct. Samozřejmě, že to jde taky. Když se ale budu držet kuchařské terminologie, nevznikne pak maso s houbovou omáčkou, ale maso s houbovou šťávou, maso na houbách, houbové masové ragú nebo houbový masový guláš.
Omáčka prostě vzniká samostatně a pro houbovou to platí taky. (Jediná výjimka je svíčková omáčka, která se technicky vzato vůbec omáčka jmenovat nemá, ale s tím už se těžko něco nadělá.) Psala jsem o tom podrobněji tady: Omáčky k masu.
Díky své samostatnosti můžete houbovou omáčku přidat k čemukoli: k vařenému i pečenému masu, k rychlým plátkům masa z pánve, které nemají svou vlastní šťávu, ale klidně i k vařeným vajíčkům nebo k volským okům.
Vepřové plátky s omáčkou
Udělat rychlé vepřové plátky v pánvi se dřív nebo později naučí každý. Udělat rychlé vepřové plátky s omáčkou, která by měla výraznou chuť, správnou hustotu a bylo jí potřebné množství, to už se každému nepovede, přestože kuchařská věda na tento problém nabízí několik řešení.
Ukážu vám jednu ze zmiňovaných možností. Není jediná, ale hodí se ke kuchařskému podzimu. Pracuje se v ní totiž s jíškou, která vždy vytváří jistou hřejivost a uspokojení na duši (když se povede).
Okurková omáčka nejen pro okurkovou sezónu
Protože je okurková sezóna, vzala bych vás dnes ráda na Znojemsko a ukázala vám jednu velmi snadnou, avšak tradiční a chutnou omáčku. Konkrétně okurkovou omáčku z kyselých znojemských okurek.
Začnu trochu oklikou od lesa.
Nejrůznější omáčky jsou doslova náš národní kulinární poklad, ke kterému bychom měli přistupovat s tou největší kuchařskou úctou. Bránit je, hýčkat si je, odmítat všechny verze z polotovarů. Rajská, křenová, koprová, švestková, houbová, smetanová, pažitková, cibulová, okurková, játrová, česneková… ty všechny máme nejspíš zakódovány v DNA a chováme k nim patřičnou chuťovou náklonnost. I v dobové literatuře jsou o omáčkách půvabné zmínky, dozvíte se tak například, že Jan Neruda se netajil svou láskou k bramborám s majoránkovou omáčkou.
Tyhle omáčky se tradičně podávaly k vařenému masu, obvykle hovězímu, a připravovaly se zvlášť v samostatném kastrůlku. Použil se na ně vývar z jmenovaného masa. V žádné jiné světové kuchyni nic takového není. Takže pokud máme světu co nabídnout, je to právě talíř s omáčkou. Platí to pro rodinné, společenské i státní návštěvy.
Rychlé omáčky k minutkovému masu: jak na ně vyzrát během pár okamžiků
Připravili jste si v pánvi skvělé maso, ale chybí vám k němu omáčka? Pokud možno rychlá, aby maso nemuselo dlouho čekat, než ji vyrobíte? Žádný problém. Dnes vám ukážu, jak na rychlé omáčky jednou a provždy vyzrát.
Určitě znáte ty situace, kdy jen tak rychle opečete kus kuřecího plátku, uvaříte brambory a chcete podávat, načež zjisíte, že to sice vypadá krásně, ale přesto je to nějaké neúplné. Tak neúplné, že to ani okurkový salát nezachrání.
Chce se vám nad omáčkou mávnout rukou a obejít se bez ní? Nedělejte to. Bez omáčky není jídlo nikdy kompletní. Stejně jako salát potřebuje zálivku, stejně jako smažený sýr potřebuje tatarku, tak i maso na talíři přímo žadoní o omáčku, se kterou mu to líp klouže do krku.
Abychom si ujasnili startovní pozici: rychlé omáčky se týkají všech případů, kdy jste sice rychle přivedli na svět maso opečené v pánvi, ale nějak mu chybí šťáva. Ano, bavíme se tu o minutkách. O všech těch biftecích, steacích, nudličkách, medailoncích a plátcích, které jdou do pánve nebo na gril nasucho a odcházejí z ní stále nasucho. Zní to podobně jako řeči o tom, že se člověk rodí nahý, ale nenechte se tím příliš unést. Některé odvážné asociace by mohly vést až ke rčení prach jsi a v prach se obrátíš, což u nedělního obědového masa není úplně vhodný výběr a příměr.
Omáčky k masu aneb jak zachránit náš národní kulinární poklad
Omáčky k hovězímu masu patří do základní kuchařské výbavy, ať se vám to líbí, nebo ne. Pokud se v omáčkách nevyznáte, bojíte se jich, cítíte se v nich nejistě, jste houby kuchař(ka). Rajská omáčka, křenová omáčka, koprová omáčka, houbová omáčka světlá i tmavá, česneková omáčka, švestková omáčka, majoránková omáčka a spol. by měli být vaši milí a vyhledávaní společníci, nikoli obávané noční můry.
Jak se vyznat v omáčkách
Dnes vám otevřu dveře do zázračného omáčkového světa. Dám vám k němu mapu a základní pokyny, jak se v něm pohybovat. Je jen na vás, co v něm objevíte, jaké omáčky vyzkoušíte, jak si je podle sebe upravíte a jaké pak ještě sami vymyslíte.
Po dnešku můžete mít pocit zásadního procitnutí. Upozorňuju, že se vám při čtení může stát, že začnete děsit své okolí hlasitým vykřikováním slov jako aha!, heuréka!, halelujá! nebo kde je ten papír do tiskárny?, ale stejně tak si můžete zoufat, že jste pořád ztraceni. Pak vám doporučuju začít číst znovu a pozorněji, protože podrobněji už vám to nikdo nenapíše (kdo by se s tím taky dělal, že).
Možná si říkáte, co mě to napadlo, vždyť je jaro, všude se to zelená, tak proč raději nepřijdu s nějakou elegantní a výživnou špenátovou polívkou? Ono se to má s omáčkami tak, že jsou nadčasové. Na jaře si klidně uvařte pažitkovou omáčku, v létě rajskou omáčku z čerstvých rajčat, na podzim si udělejte omáčku hříbkovou a v zimě třeba křenovou. Zjistíte, že na ně používáte pořád stejná pravidla, postupuje stále stejným směrem, jen si libovolně volíte chuť podle toho, co vám roste v květináči či na záhoně nebo co jste si vyprosili na půlnočním zasedání dvanácti měsíčků nebo u Pauluse v Lidlu.
Takže se na ta omáčková pravidla pojďme podívat, ať můžete konečně začít vykřikovat a vařit.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.