Okurkový salát 6x jinak
Pokud začnu okurkový salát hledat ve svých dávných a ještě dávnějších vzpomínkách, najdu jenom jeden stále se opakující recept. Vypadal takto: okurka nastrouhaná na průsvitně tenké plátky, obdařená velkým množstvím zálivky z vody, octa, moučkového cukru a špetky mletého pepře.
Tenhle folklór závodního stravování vůbec nechutná špatně, nebojte se, že bych ho tu chtěla hanit. Octová zálivka se nedala udělat, než naředěním s vodou, neboť v dřívějších dobách se jiný ocet než kvasný lihový těžko sháněl – a tento je sám o sobě příliš silný a čpavý na to, aby rovnou z lahve přišel do salátu.
Teoreticky by se zálivka dala svařit na třetinu svého objemu, aby nebyla tak vodnatá, ale pokud jste někdy doma svařovali ocet bez výkonné digestoře, tak tušíte, že to je jako vypustit slzný plyn. Nicméně svařená zálivka by salát notně vylepšila a vymanila z retro kuchyně, o tom žádná.
Okurka je pro kuchaře jako čisté plátno. Má tak nevtíravou chuť, že snese všechno výrazné ochucení. Proto jí silná octová zálivka nečiní žádný problém. Ale jelikož píšu tenhle článek, tak určitě dobře tušíte, že to jde i jinak a jinudy. Cestovat do zahranicí se v současné době dá hlavně prstem po mapě, a tak tu máte inspiraci z celého světa, kterou však není obtížné připravit, aniž by člověk opustil hranice svého okresu.
Okurková omáčka nejen pro okurkovou sezónu
Protože je okurková sezóna, vzala bych vás dnes ráda na Znojemsko a ukázala vám jednu velmi snadnou, avšak tradiční a chutnou omáčku. Konkrétně okurkovou omáčku z kyselých znojemských okurek.
Začnu trochu oklikou od lesa.
Nejrůznější omáčky jsou doslova náš národní kulinární poklad, ke kterému bychom měli přistupovat s tou největší kuchařskou úctou. Bránit je, hýčkat si je, odmítat všechny verze z polotovarů. Rajská, křenová, koprová, švestková, houbová, smetanová, pažitková, cibulová, okurková, játrová, česneková… ty všechny máme nejspíš zakódovány v DNA a chováme k nim patřičnou chuťovou náklonnost. I v dobové literatuře jsou o omáčkách půvabné zmínky, dozvíte se tak například, že Jan Neruda se netajil svou láskou k bramborám s majoránkovou omáčkou.
Tyhle omáčky se tradičně podávaly k vařenému masu, obvykle hovězímu, a připravovaly se zvlášť v samostatném kastrůlku. Použil se na ně vývar z jmenovaného masa. V žádné jiné světové kuchyni nic takového není. Takže pokud máme světu co nabídnout, je to právě talíř s omáčkou. Platí to pro rodinné, společenské i státní návštěvy.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
