Chlupaté knedlíky s návodem proti rozváření
Chlupaté knedlíky, též zvané bosáky či klouzáky, se pěkně vyjímají na talíři i v žaludku zejména v době masopustu. Hodí se skvěle k dušenému zelí a k vypečenému vepřovému masu a hodí se na ně uskladněné brambory, které zatím setrvávají v dobré kondici.
Italové mají svoje ňoky, my zase chlupaté knedlíky. Rozčepýřené z toho, jak z nich trčí kousky brambor, a tvaru nokovitého, jak se během přípravy odkrajují lžící do horké vody.
Sulc nejen pro masopust
Domácí sulc patří k těm formám kouzlení v kuchyni, ke kterým se přistupuje s jistou opatrností a obezřetností, ačkoli se jedná o naprosto jednoduchou záležitost, která se při troše pečlivosti snad vždy musí podařit.
Kdybych ho měla porovnat s tlačenkou, je to takový její chudší příbuzný, protože se dělá z podřadnějšího masa. To ovšem neznamená, že si zaslouží, aby se na něj koukalo skrz prsty. I obyčejný sulc se dá trochu vylepšit, odlehčit a udělat z něj pochoutku hodnou bílého ubrusu a stříbrného příboru.
Na sulc v malém lahůdkovém množství vám bude stačit jedna vepřová nožička, jejíž pořizovací cena se pohybuje kolem 19 korun za kilo. Nožička proto, že obsahuje spoustu kůže, šlach, chrupavek i kus kosti, což jsou všechno důležité přísady pro úspěšný vznik rosolu. Žádné práškové želatiny netřeba, ztuhne to všechno samo. Případně můžete postupovat po vepřové nožičce ještě kousek výš a použít kolena, jsou též skvělá a obsahují víc masa než nožičky.
Druhou důležitou přísadou je čas, neboť rosol vznikne jedině při delším vaření. Řekněme, že dvě a půl až tři hodiny budou tak akorát.
A poslední důležitou surovinou, na kterou nezapomeňte, je loučící se zima za okny. Blíží se konec masopustu, vrchol vepřových hodů, za chvíli začne šestitýdenní velikonoční půst a tedy to správné období pro shazování několika přebytečných kil. Je prostě nejvyšší čas užít si vepřové v jeho zimní podobě vonící zabíjačkou.
Masopustní koblihy — recept do každé rodiny
Když se přiblíží konec masopustního období, německé i rakouské pekárny a obchody s potravinami zaplaví koblihy. Velké, zcela nepřehlédnutelné množství koblih. Jsou to koblihy nadýchané jako vánek a když se do nich pořádně zakousnete, můžete se spolehnout, že vám na tváři skončí poprašek vanilkového cukru.
Koblihy a masopust
Trochu mě mrzí, že v Česku tohle koblihové veselí tak trochu chybí. Koblihy si můžeme kdekoli koupit celý rok a jejich masopustní kampaň vlastně neexistuje. Přitom koblihy dřív patřily k masopustu stejně jako koláče k posvícení, tak moc, že se — jak píše Marie Úlehlová-Tilschová — masopustu přezdívalo karneval z Koblihovic a slovo kobližný znamenalo labužnický až prostopášný. Včetně kobližné ženy.
A tak si říkám: pojďte se mnou obsadit aspoň kousek Česka masopustními koblihami. Vím, že vás sem chodí strašně moc (občas sleduji statistiky návštěvnosti, takže se přede mnou neschováte) a že to vydá na hodně koblih, když se do nich pustíme. Pojďme společně masopustu vrátit koblihy. Zaplavme své blízké a známé touhle sladkou dobrotou a ukažme zbývajícímu světu, který se už nevejde k našim stolům, aspoň fotku.
Stačí k tomu půl kila mouky, tři vajíčka, trocha droždí a několik málo dalších surovin. Můžete si u toho notovat Já koblížek, koblížek, na másle smažený, protože potom kynuté těsto podstatně lépe kyne.
Jak udělat dobré koblihy
Dobrá kobliha by měla být nadýchaná jako pírko, zlatá na povrchu a se světlým kroužkem kolem dokola, sladká a třeba i naplněná zavařeninou. Aby to nebyly jen čáry máry, abyste se nemuseli spoléhat na správnou fázi měsíce a na básničku o koblížku, ukážu vám, jak na koblihy, aby se zaručeně povedly kdykoliv.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.