Pečené jarní kuřátko – svůdné a půvabné jako polibek pod třešní
Jarní kuřátko si můžete připravit kdykoli během roku, nejen na jaře. Jarní kuřátko, nebo též baby kuře, je totiž milé označení pro kuře o váze 400 – 500 g.
Dalo by se říci, že je to taková kuřecí jednohubka, neboť jedno jarní kuřátko vystačí nanejvýš pro dvě osoby. Doma počítám půl jarního kuřátka na porci, pokud se zároveň podávají ještě i další chody. Větší jedlíci ani tak nebudou mít problém spořádat celé jarní kuřátko sami.
Jakožto kuřecí specialita se jarní kuřátko nedá koupit kdykoli a kdekoli, ale když už ho náhodou potkáte v mimořádné nabídce svého oblíbeného obchodu, udělejte si radost. Protože tohle maso je radost. Případně k této radosti dopomůže Makro či on-line prodejci potravin s Rohlíkem v čele.
Ratatouille – všechna letní zelenina na jednom talíři
Ratatouille má v rodném listě v kolonce místo narození uvedeno Nice, Provensálsko a nechává se vyslovovat jako ratatuj, proneseno pochopitelně s francouzským šarmem.
Vlastně je to taková středomořská verze našeho leča. Přestože se recepty na ratatouille v mnohém liší, v surovinách se obvykle shodnou. Do ratatouille patří rajčata, papriky, cibule (tedy základ na lečo), a dále taky cuketa, lilek, česnek a bylinky jako bobkový list a tymián. Díky filmu Ratatouille tohle všechno už asi stejně dávno víte.
Cuketové čtverečky
Tyto cuketové čtverečky vám nabízím jako další recept do vaší rodinné cuketové kuchařky. Udělají vám radost teplé, vlažné i studené a poslouží jako příjemná letní svačinka.
Každý ví, že ty malé zelené protáhlé potvory je třeba sklízet a likvidovat, dokud jsou mladé. I přes veškerou snahu a pravidelné obhlídky záhonu stejně občas přes noc vyroste stvůra obřích rozměrů. Když ne na vlastní zahradě, tak na cizí, načež se do kuchyně záludně dostane jako dar.
Každému při převzetí takové milé pozornosti dojdou slova, a tak se žádný dárce nikdy nedozví, co tím napáchal. Proto se nebojte přerůstající cukety darovat. Nic se vám ani cuketě nestane. Do kuchyně si následně pusťte jenom ty malé, šťavnaté a jedlé.
Cuketové kuličky čili kolokithokeftedes
O tom, že existuje něco tak geniálního jako kolokithokeftedes, čili řecké cuketové kuličky, jsem neměla až do letošního léta ani potuchy.
Samozřejmě znám nejrůznější cuketové špalíčky a placičky a karbanátky a krokety. Nejen cuketové, ale v podstatě z jakékoli zeleniny. Psala jsem o nich tady: zeleninové placičky.
Na rozdíl od nich jsou cuketové kuličky smažené, a to znamená křupavé na povrchu, avšak měkké uvnitř. Nejen měkké, taky nadýchané a neuvěřitelně lehké, voňavé, jemně pikantní, aromatické po bylinkách.
Když takovou čerstvě usmaženou kuličku roztrhnete ve dví, zlatavý povrch se pod prsty prolomí, nazelenalý vnitřek se líně a měkce povytáhne vlivem sýra, obličej vám zahalí teplé letní aroma, ve kterém se utopíte v plných doušcích zeleniny, sýru a bylinek.
Pokud to dokážete, můžete nyní ruku s cuketovým soustem vyslat směrem k misce s jogurtovou omáčkou, do které čerstvý, horký kousek cuketové kuličky zaboříte. Dál nepokračuju, hrnou se mi do očí slzy, že jsem už poslední dnešní cuketovou kuličku snědla. Vlastně vám tak trochu závidím, že tenhle zážitek máte teprve před sebou.
Cuketa není strašidlo aneb recepty, jak jí zdárně čelit
Recepty, ve kterých kraluje cuketa, dělím na dva druhy. Na takové, kde jde autorovi o kamufláž nejvyššího stupně, a na ty, které se nebojí cuketu veřejně přiznat.
Co se týká propašování cukety do jídel, kde by ji nikdo nečekal, tedy do buchet, bábovek, knedlíků a bramboráků, nemohu příliš sloužit. Mám ráda, když je strávníkům jasné, jak se věci mají a co je na talíři čeká. Stejně jako by mě nepotěšilo, kdyby můj muž svou krásnou a chytrou kolegyni přede mnou vydával za nemohoucího neškodného staříka, ani já se ve vztahu k němu nesnažím o žádné podlosti na talíři.
V tomto článku tedy najdete cuketu v podobě, která je zřejmá na první pohled a na první ochutnání. Ale přísahám, velmi jsem se snažila, aby cuketa vynikla, splnila své poslání a dala strávníkům poznat nepoznané. To vše s tajným cílem zajistit pro vás veřejnou chválu a následnou debatu, že cuketa vlastně není zas tak špatná.
Zeleninové placičky, špalíčky a jiná havěť
Zeleninové placičky dovedou posloužit mnoha vyšším záměrům: umí přimět děti i dospělé, aby snědli svůj denní příděl zeleniny. Jsou vcelku dobrým a lehkým uždibovacím občerstvením k večernímu posezení u filmu. Lze si s nimi užít sezónní záplavu zeleniny. Splňují záměr mít večeři za půl hodiny na stole s minimem námahy. Zbytky se dají druhý den zabalit ke svačině. A taky bych měla dodat, že chutnají fakt dobře.
Recept na tyto pečené zeleninové placičky či špalíčky je tak univerzální, že ho budete chtít používat znovu a znovu, pokaždé s jiným druhem zeleniny. Můžete vzít zeleninu čerstvou, ale taky klidně uvařenou nebo pečenou z předchozího dne, což znamená, že reinkarnujete nechtěné (nebo dobře plánované) zbytky do úplně nového jídla.
Seznam surovin se dá napsat na malý kousek papíru: strouhanka, vajíčko, cibule, zelenina, sůl, něco na dochucení – tedy koření, bylinky, sýr, případně česnek. Prostě jaké si je uděláte, takové je budete mít.
Nejlepší na tom všem je, že pokud máte doma robota se sekacím nástavcem alias dvojitým ostřím, uděláte zeleninovou směs na placičky v něm, aniž byste si zašpinili ruce nebo ustrouhli kus nehtu.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.