Francouzské brambory
Francouzské brambory jsou zhruba tolik francouzského původu, jako je španělský ptáček ze Španělska, ruské vejce z Ruska a frankfurtská polévka z Frankfurtu. Ale ani jednomu z jmenovaných jídel to neubírá na vážnosti, oblíbenosti a už vůbec ne na chuti.
Oblíbenost zapečených brambor se však francouzské kuchyni upřít nedá a české vynalézavosti se zase nedá sebrat nápad spotřebovat do českých francouzských brambor brambory ze včerejška. Taky kus zbylého uzeného masa nebo přebytečných hub z lesa.
Francouzské brambory jsou krásnou ukázkou využití zbytků. Ukázkou tak dokonalou, že kvůli ní stojí za to některé zbytky plánovat a úmyslně vytvářet. Když budete na francouzské brambory myslet už včera při vaření brambor, dnes si parádně pochutnáte. Ale i když včera zapomenete přidat do hrnce kilo brambor navíc, vlastně se nic neděje, prostě si brambory uvaříte až dnes. Jen bude celý recept trvat dvakrát tak dlouho.
Bramboračka – jak ji uvařit bez vývaru
Bramboračka mě kdysi dávno hodně překvapila. Chystala jsem se uvařit svou první bramborovou polévku, pátrala jsem po receptech, listovala v kuchařkách a porovnávala je, a vůbec mi nešlo do hlavy, proč je ve všech postupech potřeba vývar.
Bramboračka, tenhle prototyp obyčejné polévky, tohle jídlo, které si pobublává na starých kamnech v malé chaloupce pod lesem, to že potřebuje domácí vývar? A kde by se v té chaloupce, prosím pěkně, vzal?
Jistě, masové vývary mají tu výhodu, že si snadno poradí s výslednou chutí polévky – kuchař se v podstatě může dopustit i několika kuchařských chyb najednou anebo odfláknout přípravu polévky, a stejně to bude dost dobré, aby pořád schytal jednu nebo dvě pochvaly. Jenomže masové vývary se vyskytovaly jen v bohatších rodinách, kde na vaření připadalo víc surovin, víc času i víc služebnictva. Dnes se čas, suroviny i služebnictvo nahrazují malou nenápadnou kostičkou, kterou vymyslel potravinářský průmysl.
Takže jak se vaří bramboračka bez vývaru? Jde to vůbec? Jak ji udělat výraznou a vydatnou, nebojím se říct úplnou, aniž by došlo na úskok zvaný bujonová kostka či magický glutamátový sáček s neškodným nápisem polévkové koření?
Experimentální bramborové rizoto
Bramborové rizoto vás klidně může v kuchyni minout a nikdy nepotkat, neboť se jedná o zcela zbytnou přílohu. Pokud by existovala kategorie sto plus jedno jídel z brambor, tomuto rizotu by v ní naprosto skvěle slušela pozice s číslem 102.
Tak proč o něm píšu?
Za prvé: pořád zdůrazňuju, jak důležité jsou kuchařské základy, neboť následně dávají rozlet a křídla a poskytují nikdy nekončící inspiraci. Bramborové rizoto je toho parádním důkazem. Vezme se postup na tradiční krémové italské rizoto, jenomže se v něm rýže vymění za brambory. Rizoto z krup nebo pohanky už dělá každý. Ale z brambor?
Za druhé: zrovna probíhá ta část roku, kdy se uskadněné brambory velmi usilovně hlásí o slovo v kuchyni. Zmiňovaných 100+1 nápadů, kam s nimi, proto občas nemusí stačit.
Česnečka na vyproštění
Česnečka neboli oukrop má vyprošťovací funkci hned ze dvou důvodů. Postaví na nohy kde koho, bez ohledu na to, kde a jak a proč se společensky unavil, a navíc se dá považovat za jídlo, které se dá uvařit i s minimem zásob.
Na hlavní chuti česnečky se podílí především česnek, sádlo a chléb. Případně též brambory, majoránka, vejce, kmín. A v tom úplně nejlepším případě i vývar.
V drtivé většině případů, zejména těch historických, má česnečka pověst chudé polévky z vody. Hodnota tohoto jídla totiž spočívala zejména v bleskové přípravě a nenáročnosti na suroviny.
Lokše čili bramborové placky
Pod označením lokše může v kuchyni vystupovat věcí víc, já mám tentokrát na mysli nasucho pečené placky z vařených brambor. Označení lokše se vyskytuje především na Slovensku, odkud proniklo v nestřežených místech přes hranice až do moravské kuchyně.
Placka je to nejobyčejnější a nejstarší pečivo, které si vůbec lze v kuchyni představit. Nechte svou mysl doputovat k prvnímu nekynutému chlebu, pečeném v popelu. Možná jste už někde zaslechli slova podpopelník nebo rozpek – tak teď už si je máte s čím spojit. Když se o několik set let později jednou za týden pekl v chalupách chleba, na kraji pece se s ním pekly i placky podplamenice, sypané mákem nebo kmínem.
A kolik druhů placek se dříve jedlo! Samožitné, otrubové, medové (tedy perníky), kukuřičné, ječné, v lepším případě pšeničné. Placky prostě dost často patřily společně s polévkami k několika málo jídlům, které si vařili lidé v chudších podhorských krajích. V dobách opravdové nouze se do nich přidávala i rozemletá kůra stromů nebo listy kopřiv.
Do dnešní doby nám zůstaly hlavně placky bramborové, asi proto, že jsou na rozdíl od mnoha ostatních velmi chutné, měkké a poddajné a stále mají své starobylé kouzlo, když se doma při pečení na suchých tálech kamen rozvoní.
Vídeňský bramborový salát
Jako vídeňský bramborový salát se označují bramborové saláty, které nepotřebují majonézu, ale přesto jsou krémové. Do zálivky se používá pouze vývar, ocet a olej, tedy veskrze tekuté přísady. I tak se dá docílit krémové, husté zálivky.
Horké brambory totiž dokážou dvě zajímavé věci:
pohltit spoustu tekutiny a uvolnit spoustu škrobu.
V tom je tajemství, které skrývá vídeňský bramborový salát. Zalijete ho tak nehorázně velkým množstvím zálivky, aby se vsákla jen část a zbytek se díky škrobu proměnil v hebký zálivkový krém.
Šťouchané brambory ve čtyřech snadných krocích
Řekla bych, že šťouchané brambory patří k těm jednoduchým jídlům, které vás rozhodně nebudou chodit strašit do snů.
Jenomže právě proto, že na jejich přípravě není zdánlivě nic složitého, se o nich málokde píše nebo mluví. Když jsem kvůli dnešnímu receptu procházela kuchařské knihy staré i nové, populární i naučné, ohmatané i sotva otvírané, nenašla jsem o šťouchaných bramborách skoro nic.
To skoro nic by se dalo shrnout do této věty:
Oloupané a nakrájené brambory uvaříme ve slané vodě doměkka, scedíme, rozšťoucháme a promícháme s cibulkou opečenou na sádle.
Jak říkám. Zdánlivě nic, co by stálo za další úvahu. Jenomže stojí, a tak se hlásím o slovo.
Pórková polévka
Na tomhle receptu na pórkovou polévku není nic extra. Dokonce se ani nemusíte extra vypravovat do obchodu pro suroviny, protože je nejspíš najdete doma.
Extra by samozřejmě bylo, kdyby recept vyšel třeba v magazínu eXtra, ale to se prozatím nestalo – aspoň pokud je mi známo. Pórková polévka doposud vyšla jen v knižní Kuchařce pro dceru. Ale abych se do toho hned zpočátku nějak extra nezamotala, asi je čas, abych přistoupila k věci a nezacházela tu do extrémů.
Pórková polévka je hřejivá, levná, snadná, líbivá českým chutím a stačí na ni znát tři důležité věci. Kuchařsky starší a pokročilí prominou, tohle bude povídání spíš pro novice a začátečníky.
Plněné pečené brambory, ochucené, jak je libo
Plněné pečené brambory mají všechno, co od nich můžete chtít: skoro křupavou slupku a měkký, nadýchaný a dobře ochucený vnitřek. Ten chutná skoro jako bramborová kaše smíchaná s vtipně zvolenými surovinami.
Brambory se v tomto případě pečou nejdřív celé, a to až úplně doměkka, načež se po upečení rozpůlí, vydlabou, vnitřek se rozšťouchá a smíchá s dodatky. Poté se náplň vrátí zpět do slupek a znovu krátce zapeče.
Vzniknou tak plněné pečené brambory, které uspokojí nejedny hřejivé podzimní choutky – bez ohledu na to, zda je tepve čas na teplou svačinu nebo všednodenní večeři. Obstojí dokonce jako impozantní příloha k pečeným masům, pokud se v neděli v poledne potřebujete pořádně vytáhnout.
Co nesníte teplé, dá se dobře spořádat i zastudena. Aby to však nebyla jen samá pozitiva a kuchařské jistoty, jednu nevýhodu tento recept přece jenom má: i přes surovinovou a finanční nenáročnost počítejte s tím, že časová investice je tu poměrně vysoká. Pečení obnáší hodinu v troubě v první fázi a pak ještě dalších 15 minut ve druhé fázi po naplnění. Pracnost receptu je v pořádku, to slibuju, ale čekání za doprovodu vůně pečených brambormůže být dost náročné.
Bramboráky, po kterých se můžu utlouct
Bramborák je od slova brambora, a tak by měl mít co nejbramborovější chuť. Pokud se na tom shodneme hned na začátku, jistě po mně nebudete chtít recept s příměsí cukety, mrkve nebo celeru, ale dáme si vespolek zapravdu, že nám jde o dokonalost zvící křupavý okraj, hebce měkký vnitřek a chuť vystřelenou do výšin česnekem a majoránkou.
OK?
V tom případě na chvíli společně zapomeneme na jakoukoli dietu, protože tajemstvím skvostného bramboráku je…
… docela obyčejné sádlo.
Brambory v kožíšku
Miluju brambory. Vařené, pečené, v podobě kaše, bramboráku (ty nejvíc!), halušek, salátu, knedlíku, šťouchané, gratinované, francouzské, prostě jakékoli. Miluju je v jakékoli podobě a tajně po nocích toužím po domácích bramborových lupíncích a hranolkách.
Pokud jsou brambory na talíři, jsem šťastná víc než obvykle. V této raně podzimní době, kdy mají brambory zatím jen papírově tenkou slupku, si je však užívám ještě radši.
Jenomže když něco milujete, zároveň to také nenávidíte. Možná o tom nevíte a nenávist se zatím jen skrývá kdesi v temném a zastrčeném zákoutí vaší duše, možná o ní naopak dobře víte a necháte ji občas se projevit a zaskotačit si s vámi na tomto světě; anebo je vám to dost možná úplně fuk. Mně to ale fuk není, a proto už hezky dlouho chovám k bramborám dvojaký vztah.
Zhluboka nenávidím jejich slupku, která dost často musí před vařením pryč. Čím víc lidí se mi sejde u stolu a čím větší bramborová vášeň se má rozvonět v mé kuchyni, tím víc škrábání brambor proklínám.
Kuře zelí brambory – recept z jednoho pekáčku
Když se v jedné nádobě zapeče kuře, zelí, brambory, navíc ještě přelité smetanou, tak z toho může vzniknout naprosto skvělá večeře.
Může, ale taky nemusí. Protože i tak jednoduché jídlo chce trochu kuchařského fištronu. Ten vám níže posílám, takže vám nic nebrání si tohle kuře zapečené v zelí společně s brambory nadmíru užít.
Večeře do 30 minut
Požadavek na rychlou večeři obvykle končí někde u 30 minut. To se dá snadno pochopit. Kdo by chtěl po náročném dni dvě hodiny vyvařovat a pak jen v němém a vyčerpaném úžasu sledovat, jak to během dvou minut nenávratně zmizí do žaludků těch, které milujeme nade vše? Tohle není ten správný recept na šťastné manželství.
Jenomže kterákoli třicetiminutová večeře má spoustu omezení. Například maso: není moc druhů mas, která za půl hodiny stihnete nakrájet a uvařit doměkka. Obvykle se do kategorie rychlovek dá počítat jen maso minutkové – tedy to nejdražší. Do půlhodiny též nezměkne spousta luštěnin a ani červená řepa.
Proto kudy chodím, tudy tvrdím, že by až tak nemělo jít o dobu, za kterou bude večeře komplet hotová, ale o dobu, kterou kvůli jídlu musí člověk strávit v kuchyni. Když během deseti minut naskládám suroviny do pekáčku a pak je nechám, aby se hodinu bez jakékoli další námahy pekly v troubě, je to snadná a rychlá večeře? Pro mě rozhodně ano. Jediné omezení má v tom, abych byla včas doma a zavřela jídlo do trouby.
K přesně takovému jídlu patří tento recept, které se nedá nazvat jinak než kuře zelí brambory. Upozornila mě na něj letos v zimě kamarádka při jízdě lanovkou nahoru na kopec, když jsme si pohled na zasněženou přírodu ještě vylepšovaly líčením nápadů na snadné večeře.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
