Housky na hamburgery, které zůstanou dlouho vláčné
Housky na hamburgery musí splňovat asi tak milion požadavků, aby měla domácí příprava smysl. Musí být nadýchané, ale přesto pevné a dost velké, aby udržely několik šťavnatých vrstev obsahu. Musí zůstat po upečení měkké a vláčné aspoň dva dny, protože dělat se s nimi v den grilování může způsobit časově-organizační problém.
Pokud znáte, jak se chová kynuté těsto druhý a další den po upečení, tak tušíte, že už jen tento požadavek je sám o sobě značná výzva.
Housky na hamburgery musí mít taky krásnou, sytou barvu a lesklou, hladkou kůrku. Musí se dát na rozkrojené straně opéct, přičemž opečení by mělo znatelně zvýraznit jejich chuť. Musí mít natolik houbovitou střídku, aby vsákla většinu šťávy, kterou pustí maso a zelenina. Musí mít dobrou chuť samy o sobě a přitom nezastínit burger, který tu hraje hlavní roli. Ještě pořád si myslíte, že takový recept na housky na hamburgery vůbec existuje?
Dalo by se říct, že existuje. Dokonce se s vámi o tuto dokonalost podělím, ale varuju vás hned ve dvou věcech.
Míchaná vajíčka 10x jinak
Upozornění: tento návod není určen pro ty, kdo mají rádi míchaná vajička sypká, hrudkovitá a vysušená. Hodlám se rozepsat o tom, jak je připravit perfektně krémová a jak si je užít na tisíc způsobů.
No dobře, možná ne na tisíc, ale deset jich zmíním určitě.
Míchaná vajíčka se dají do krémového stavu dostat pouze jedním jediným způsobem: musí se šetřit teplem. Jakmile se zahřejí moc, komplet se srazí a pak už není cesty zpět. Z vařeného vejce se syrové udělat nedá a drobivé míchané vejce se nedá vrátit do krémového stavu.
Hrách a kroupy pro 21. století
Hrách a kroupy mají být dle proslulé lidové říkanky hloupé, neboť se na talíři vyskytují každý den. S výjimkou neděle, to se podávají vdolky z bílé mouky.
Tím povídačky o hrachu a kroupách zdaleka nekončí. Například když se o někom řeklo, že umí víc než vařit hrách, myslelo se tím, že je protřelý. Ovšem protřelý nikoli skrz síto. Vaření hrachu patřilo ke každodennímu životu prostého vesnického lidu, bez ohledu na to, jak se mu panské stavy vysmívaly. Proto taky zaznívalo „Hrách, slanina a kroupy, to sluší na sedláky a troupy.“
Vařit hrách prostě uměl každý obyčejný člověk a lidé si této suroviny vážili jako jedny z nejzákladnějších. I vozka s těžkým vozem by se zrnku hrachu na cestě raději vyhnul, než aby ho přejel.
Zvlášť oblíbený a dostupný byl hrách ve spojení s kroupami. Toto kuchařské sezdání dostalo pojmenování kočičí svarba, nebo prostě jen svarba. Obojí se vařilo zvlášť, ve vrstvách urovnalo na mísu a řádně omastilo sádlem. Pokud se doma našly také škvarky, tím líp, neboť neomaštěné jídlo bylo skutečně nuzné a zejména čeládce dvakrát nejelo. Říkalo se, že nemastný hrách je jako nebitá žena – a pro nás z toho plyne poučení, že do praktického života bychom ani jedno neměli brát.
Tím plané řeči o hrachu a kroupách ukončím a přejdu k praktické stránce věci, tedy k tomu, co si můžeme z tak obyčejných surovin odnést do dnešní kuchyně.
Jak vybrat nádobí do kuchyně, aby vydrželo a byli jste s ním dlouho spokojeni
Kolikrát vás napadla otázka, jak vybrat nádobí do kuchyně? Mýma rukama prošlo nádobí opravdu hodně. Z každého jsem měla nejprve velkou radost, ale postupem doby jsem si začala říkat: je to dobrý, ale… mohlo by to být ještě lepší. Začala jsem poznávat různé nedostatky a taky se s nimi smiřovat, protože nádobí na vaření není laciná ozdoba, kterou by člověk měnil každou sezónu.
U mého prvního nerezového nádobí mi například vadily špatně řešené poklice, plastová ucha a postupem času taky nemožnost použití na indukci. Poprvé jsem zjistila, že na indukci toho moc neuvařím, v živém televizním vysílání.
U nepřilnavých pánví jsem zase nikdy nedokázala udržet nepřilnavost povrchu navždy a myslela jsem si, že jsem jenom nekoupila tu správnou značku a že si musím našetřit na ještě kvalitnější výrobek s přesvědčivější televizní reklamou.
Po tolika letech a zkušenostech a vystřídaných značkách si ale myslím, že už vím, co od nádobí chtít, a ráda se o to s vámi podělím.
Tiramisu
Tiramisu se tváří jako dezert, který musí mít obrovskou tradici. Ale pravda se má tak, že o něm před rokem 1983 nejsou v literatuře žádné zmínky.
Tedy se musíme spolehnout na fámy a ty praví, že tiramisu bylo stvořeno v severní Itálii během první světové války. Ženy ho prý připravovaly jako dárek na rozloučenou pro své muže, kteří byli povoláni do boje.
Ale třeba byla skutečnost mnohem méně romantická a někdo tiramisu ve své kuchyni vymyslel, aby zpracoval výtečnou, ovšem vychladlou italskou kávu a našel upotřebení pro zbytky piškotového korpusu.
Kromě nepopsatelné historie má tiramisu všechno ostatní lehce uchopitelné: jedná se o snadný a celkem rychlý nepečený dezert, kdy se do hranaté mísy vyskládají cukrářské piškoty pokropené kávou a proloží se vrstvami hebkého krému z mascarpone. Nakonec se dílo posype kakaem a nechá odpočinout v lednici, aby piškoty nasákly, krém zpevnil a dal se krájet na kostky.
Vaječná jíška do polévky
Vaječná jíška sice představuje obměnu klasické jíšky, ale přidání vajíčka z ní udělá něco docela jiného. Místo zahuštění způsobí zaujetí.
Jíška vznikne, když se v rozpuštěném a zahřátém tuku nechá osmahnout mouka. Někdy jen chvilku, někdy déle, aby zrezla nebo zhnědla, ve všech případech se tak ale činí proto, aby jíška posléze zahustila nějakou polévku, šťávu nebo omáčku.
Jíška vůbec nedělá jídlo těžké a nestravitelné – těžké a nestravitelné ho dělá její nesprávná příprava nebo použití. Jídla s jíškou působí velmi elegantně, lehce a rozhodně nezatěžují trávicí soustavu, jak se o nich traduje. Pokud si o klasické jíšce chcete přečíst víc, zde jsem se o tom rozepsala velmi doširoka:
Vaječná jíška vypadá, jako kdyby se jednalo o to samé, jako by se původní recept na jíšku jen obohatil o vajíčko.
Čokoládové bábovičky a jednoduchá čokoládová poleva
Čokoládové bábovičky jsem chtěla zkusit už od té doby, co jsem si na ně pořídila formu. Jenomže vždycky se našlo něco důležitějšího, co dostalo v troubě přednost. Až teď, když jsem hledala něco pěkného na oslavu šestiletého výročí E-mailového klubu Kuchařky pro dceru, konečně přišly na svět.
Peču sladké nejvýš jednou týdně a i tak mám pocit, že to je až moc. Sladké pečení vnímám jenom jako nástavbu nad vařením běžného jídla, protože základem je se nejdřív hodnotně najíst, zatímco dezert je nepovinný přídavek. Ale teď je třeba slavit šestileté výročí, i když je to uprostřed týdne, takže vám láskyplně nabídnu tyhle čokoládové bábovičky i s naprosto snadnou čokoládovou polevou, kterou neváhám použít třeba i na velikonočního beránka. Budete se smát, jak je to s ní jednoduché.
Sýrová omáčka, která táhne, i když se netáhne
Krémová a hebká sýrová omáčka, sametová, svůdná, konejšivá a dokonalá… Koho by nechala chladným, dokud je horká? Já se roztékám blahem jako nahřátý sýr, sotva na ni pomyslím.
Když dovolíte, ráda bych s ní udělala pomyšlení i vám. Ona taková sýrová omáčka dovede u stolu kouzlit. Snadno dá zapomenout, že se pod ní skrývá vařená brokolice nebo jiný odmítaný zdroj živin zelené či jinak pochybné barvy.
S rozpuštěným sýrem je prostě všechno lepší a radostnější.
Teď už jen zbývá dodat, jak ji uvařit, aby nebyla plná sražených cucků sýra a s louží tuku na povrchu.
Zelená polévka jako vítání jara na Zelený čtvrtek
Zelená polévka z devatera (nebo jiného kouzelného počtu) bylin má za milou povinnost oznámit nám, že jaro přišlo a že ho můžeme srdečně uvítat.
Moje oblíbená Marie Úlehlová-Tilschová na toto téma napsala:
Na Zelený čtvrtek má se snísti i něco zeleného, aby nebolelo v krku. … Zde se již projevuje právě pro jarní svátky příznačná touha po čerstvé zeleni, jako symbolu probuzené přírody. Tak právě na Velikonoce se podle staré zkušenosti vařívala obyčejně po prvé zelená polévka z jarních bylinek, v Podkrkonoší hlavně z vopychu (libečku), jinde z opence, řebíčku, fialkového a jahodového listí.
Zelená polévka tedy sice časově spadá do období Velikonoc, ale tradičně patří k vítání jara na talíři a nesouvisí s křesťanskými zvyky. Proto tu právě dnes, na Zelený čtvrtek, pro vás jeden recept mám.
Lívance bez mouky – a skoro bez výčitek
Lívance bez mouky jsem doposud považovala za krok směrem k bezlepkovému vaření, za vykročení vstříc zdravější stravě a za snahu si věci v kuchyni zkomplikovat.
Ono totiž odmítnout pšeničnou mouku a nahradit ji moukou jinou nemusí vůbec skončit dobře. I když za tím stojí ty nejlepší úmysly.
- Různé mouky chutnají jinak.
- Různé mouky potřebují jiné množství tekutiny (obvykle větší). Na zadělání těsta té správné konzistence se proto musí změnit poměry surovin. Někdy nestačí jen přilít vodu nebo mléko, ale taky počítat s jiným množstvím vajec.
- Různé mouky mají různý podíl lepku. A lepek, byť odmítaný, je často jediný důvod, proč těsto drží nadýchané. Bez něj vznikají placky vhodné například jako obranné štíty.
Kuřecí wrap mnoha podob
Kuřecí wrap považuju za vítězství kuchyně nad karanténou. Není na něj potřeba kynuté pečivo. Schová se do něj spousta zeleniny. Má chuť a úroveň. Dá se jíst skoro pořád dokola, protože má mnoho obměn. A zavzpomínáte si přitom na staré dobré časy, kdy se ještě wrapy mohly konzumovat v bistrech.
Základní rovnice pro kuřecí wrap zní takhle: wrap = tortillová placka + salátové listy + čerstvá zelenina + zálivka + výrazně ochucené a opečené kuřecí maso. Pochopitelně to bude podobně fungovat pro hovězí maso, vepřové maso, krůtí maso, králičí maso, mleté maso, dokonce i pro luštěniny, které dostaly podobu karbanátků či jiných opečených placiček.
Kdybych měla ještě trochu napovědět, dá se takto šikovně spotřebovat i kus dušeného nebo pečeného masa, který zbyl z jiného jídla.
Co vařit, když nevaříte
Nařízený pobyt doma může někomu způsobit velmi zvláštní situaci. Najednou se musí mnohem víc vařit, protože v kuchyni se začne odehrávat příprava většího než obvyklého množství jídla. Otázka zůstává, co vařit.
V takové situaci se mohou například ocitnout mámy dětí, které se běžně stravovaly ve škole nebo ve školce a večeře se odehrála v podobě chleba s něčím. Co vařit, když nejsou zvyklé vařit? Co vařit, když dřív nebylo potřeba vařit? Co vařit, aby se to rychle nepřejedlo? Co vařit, aby to nezabralo půl dne? Prostě: co vařit, když vaření doposud byla velmi okrajová činnost? Co vařit, když je každému jasné, že kupování hotovek, jídlo mimo domov a roznášková služba nejsou teď to nejlepší řešení?
Nikdy jindy naše výkony v domácích kuchyních nebudou tolik potřeba než teď. Máme v rukou odpovědnost za zdraví ostatních tím, že omezujeme kontakt s lidmi a nosíme na veřejnosti roušky, a taky máme odpovědnost za zdraví našich blízkých tím, že jim připravíme normální jídlo s vhodným složením živin a bez sporných éček, chemie a konzervantů. Musíme si hýčkat imunitní systém potravinami v co nejnižším možném stupni průmyslového zpracování a s co největší čerstvostí.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
