Kavárenský pomeranč
Kavárenský pomeranč je takový napůl kandovaný plátek pomeranče namočený v čokoládě. Co vám mám povídat, je úchvatný na pohled, krásně voní a ještě líp chutná.
Před lety jsem si recept musela poskládat dohromady sama, protože moje účty za podobnou lahůdku z kaváren a cukráren povážlivě rostly, až bylo jasné, že pokud se mám i nadále tvářit jako vcelku finančně gramotný člověk, budu muset zjednat nápravu. Pojmenovala jsem si ho ovšem kavárenský pomeranč, abych nikdy nezapomněla na ten okamžik, kdy jsem ho poprvé spatřila za vitrínou v jedné cukrárně na Letné.
Popraskané sušenky čili crinkles
Úmyslně popraskané sušenky jako cíl vánočního pečení? No jasně. Vždyť je to několik let docela slušný hit.
Když něco pečete a popraská to, je to obvykle k vzteku. Ledaže… ledaže byste si přesně tohle dali za cíl, popraskání zvýraznili a použili coby estetický prvek.
Tyto popraskané sušenky splňují mnoho kritérií úspěchu: vypadají neodolatelně a chuť vás dostane do kolen. Klečet budou i vaši drazí, až budou škemrat o další dávku (tahle věta vytržená z kontextu zní dost pochybně, uznávám), případně vaši kolegové, sousedi a známí, až budou chtít recept.
Sněhové pusinky nejen pro vánoční dny
Zdálo by se, že sněhové pusinky nemůžou být žádná věda, jenomže trochu jsou. Potvrdí to každý, komu našlehané bílky s cukrem přišly při pečení o své ostře řezané tvary nebo kdo místo suchého, křupavého vnitřku z trouby vytáhl pusinky s měkkým středem, který se lepí na zuby.
Proč má někdo pusinky pevné, hutné a křupavé, doslova se rozplývající v ústech, zatímco jinému se uvnitř tenké krusty vytvoří měkký vnitřek plný velkých bublin? V čem spočívá tohle tajemství z cukrárny? V tajné přísadě?
Vůbec ne. Jde jen a pouze o postup, jak spojit bílky a cukr dohromady, aby vzniklý sníh byl po upečení k zulíbání, čili jako pravá křupavá pusinka.
Kuře na paprice
Na uspokojivě dobré kuře na paprice budete potřebovat kousky kuřete. Nejlepší jsou kousky, které v sobě ještě mají kosti.
Ze všeho nejvíc si pochutnáte, pokud si pořídíte jedno celé kuře, naporcujete ho na osm kousků a z nich kuře na paprice připravíte. A to proto, že kuře kupované jako jeden celek se dá sehnat přesně v takové kvalitě, jakou si pro své vaření naordinujete: bio, sedlácké, farmářské, obyčejné, tuzemské, dovozové, voňavé, méně voňavé, žluťoučké, růžovoučké, hrající do zelena, čerstvé, mražené, s droby, bez drobů, kukuřičné, z velkochovu, z malochovu, s původem i bez původu, s Andrejem i bez Andreje.
Samozřejmě to není jediná možnost, takže pokud se na porcování kuřete necítíte, nenechte se tím odradit, v receptu vám poradím, co koupit místo toho. Tentokrát vás porcování učit nebudu, to si nechám na jindy, je to hezké téma a zaslouží si samostatnou pozornost.
Katův šleh, Luciferovo tajemství, pekelné nudličky, čertovská směs – prostě kaťák
Kaťák čili katův šleh byl zhruba před deseti lety veřejně odsouzen k násilnému odsunu z restauračních jídelních lístků. Upřímně – došlo k tomu celkem právem, v podstatě si to zasloužil.
Katův šleh se koncem osmdesátých a v celém průběhu devadesátých let díky své pikantní a výrazné, navinulé chuti dokázal v nejedné restauraci postarat o neupotřebitelné odřezky masa z předchozích dní. Prostě se do něj dalo schovat ledacos a prošlo to.
Proto mu nějakou dobu nemohli televizní šéfkuchaři přijít ani na chuť, ani na jméno, a už mu to vyhnanství zůstalo.
Tak si říkám: co když už je připravený na nápravu? Nešlo by ho podmínečně přijmout zpátky? Tedy s výhradami, že se bude chovat slušně a uvědoměle? Přimlouvám se za něj. Mohla by to být docela sympatická hotovka. Takže se o to dnes pokusím znovu a lépe.
Vločková polévka
Než se začnete škaredit, že vločková polévka je ta škaredá věc, která nemá pořádnou chuť ani barvu, zadržte. Vločkovou polévku si můžete oblíbit, ba dokonce zamilovat.
Stačí, když si představíte výbornou podzimní polévku se slaninou, bramborami, mrkví, cibulí a fazolemi. Vločky jakožto malá, drobná, běžná a nenápadná surovina pouze lehce změní vyznění a zahuštění téhle polévky.
Vnesou do ní spojující chuťový článek, a to doslova. Pokud použijete velké a silné ovesné vločky, užijete si je v polévce podobně jako kroupy. Jestliže se rozhodnete o vločky drobné a drcené, získáte naopak hustou polévku bez známek jakéhokoli ovsa. Drcené vločky se totiž snadno rozvaří a rozplynou, takže je v polévce nikdo identifikovat nebude.
Lokše čili bramborové placky
Pod označením lokše může v kuchyni vystupovat věcí víc, já mám tentokrát na mysli nasucho pečené placky z vařených brambor. Označení lokše se vyskytuje především na Slovensku, odkud proniklo v nestřežených místech přes hranice až do moravské kuchyně.
Placka je to nejobyčejnější a nejstarší pečivo, které si vůbec lze v kuchyni představit. Nechte svou mysl doputovat k prvnímu nekynutému chlebu, pečeném v popelu. Možná jste už někde zaslechli slova podpopelník nebo rozpek – tak teď už si je máte s čím spojit. Když se o několik set let později jednou za týden pekl v chalupách chleba, na kraji pece se s ním pekly i placky podplamenice, sypané mákem nebo kmínem.
A kolik druhů placek se dříve jedlo! Samožitné, otrubové, medové (tedy perníky), kukuřičné, ječné, v lepším případě pšeničné. Placky prostě dost často patřily společně s polévkami k několika málo jídlům, které si vařili lidé v chudších podhorských krajích. V dobách opravdové nouze se do nich přidávala i rozemletá kůra stromů nebo listy kopřiv.
Do dnešní doby nám zůstaly hlavně placky bramborové, asi proto, že jsou na rozdíl od mnoha ostatních velmi chutné, měkké a poddajné a stále mají své starobylé kouzlo, když se doma při pečení na suchých tálech kamen rozvoní.
Hraběnčiny řezy, tradičnější než tradiční
Hraběnčiny řezy se považují za tradiční český moučník. Tak tradiční, že všechny recepty, které najdete, jsou v podstatě na gram totožné.
Moučník, který dostal tohle zámecké pojmenování, se skládá ze čtyř vrstev – a dovedla bych si představit ještě pátou, prostřední. Vespod leží vrstva křehkého, pevného těsta, která nese jablečnou náplň s ořechy. To je završeno čepicí z bílkového sněhu a tenoučkou vrstvou těsta, která se na sníh strouhá.
Už jen tento popis mě naplňuje chvěním a očekáváním a chce se mi nahlas zavolat: Dejte mi kousek, hned, netrapte mě! Ovšem mé nadšení vždycky trochu zchladne, když se podívám na recept.
Kde se v tak tradičním dezertu například vzal kypřicí prášek? Vždyť to, co se vaří a peče věky věků, nikdy nepotřebovalo moderní chemická kypřidla. Vzduch se do těsta dostával jinak, obvykle intenzivní prací vařečkou nebo metličkou.
A pak je tu ta část s těstem odloženým do mrazáku, aby ztuhlo a dalo se strouhat. Která prababička měla doma mrazák? Nebo mikrotenový sáček či folii, aby do nich zabalila těsto?
Jak asi chápete, musela jsem si tu tradičnost v tradici trochu proklepnout.
Jak na kynutý houskový knedlík, abyste ho zvládli napoprvé a na jedničku
Pokud to s českou kuchyní a se svým kuchařským vlastenectvím myslíte vážně, jednou musí zákonitě přijít den, kdy se rozhodnete pokořit kynutý houskový knedlík.
Je zvláštní, že něco s tak prostým složením dovede vyvolat tak bouřlivé emoce – a to všemi směry. Kynutý houskový knedlík láme srdce silných mužů, z křehkých bezbranných žen dělá neporazitelné superhrdinky, ze zlotřilých dětí vyrobí u stolu andílkovsky roztomilé beránky. Rozhádané příbuzenstvo na chvíli zapomene na předmět sporu a mezigenerační neshody se zmenší nejmíň o padesát let.
Jediná možná reakce, přicházející v úvahu, je maminko, tatínku, lásko, babičko, dědečku, drahá vnučko, drahý vnuku, tetičko, sestřičko, bratře, to se ti povedlo.
Vepřová žebra pečená podle metody 3-2-1
Jsem skálopevně přesvědčená, že tato vepřová žebra vás naučí pár novým chmatům v kuchyni, takže z nich budete mít upřímnou radost objevitele. Vydáte se s nimi na novou cestu a poznáte další možnosti svého vaření.
Ale tím vaše radost končit zdaleka nebude. V roztodivné říši receptů a jídel se občas pohybují i takové, které vás usadí na zadek a přinutí ani nedutat. Ale jen chvíli, pak se vše zvrhne v bouřlivá vyjádření obdivu a chvály. Tato vepřová žebra jsou přesně takový případ.
Vídeňský bramborový salát
Jako vídeňský bramborový salát se označují bramborové saláty, které nepotřebují majonézu, ale přesto jsou krémové. Do zálivky se používá pouze vývar, ocet a olej, tedy veskrze tekuté přísady. I tak se dá docílit krémové, husté zálivky.
Horké brambory totiž dokážou dvě zajímavé věci:
pohltit spoustu tekutiny a uvolnit spoustu škrobu.
V tom je tajemství, které skrývá vídeňský bramborový salát. Zalijete ho tak nehorázně velkým množstvím zálivky, aby se vsákla jen část a zbytek se díky škrobu proměnil v hebký zálivkový krém.
Skořicové šneky kynuté přes noc
Skořicové šneky zná a konzumuje celý sever Evropy. Nejvíc asi Švédové, kteří podle údajných statistik sní přes 300 skořicových šneků na osobu a rok. A to se započítávají pouze šneky prodané v kavárnách a pekárnách, domácí výrobky zcela unikly sledování.
Na skořicové šneky budete kromě skořice (logicky) potřebovat taky mouku, droždí, máslo, cukr a čas. Kynuté těsto, které tvoří základ pečiva, není nijak zvláštní, já bych ho klidně zařadila mezi ty obyčejnější. Ovšem sladká skořicová náplň mu dodává tu správnou chuť a zajímavost, a ještě ke všemu se tohle těsto výtečně hodí k nočnímu pomalému kynutí v lednici. Chlad a dostatek času mu podstatně zlepší chuť, přidá mu jemnost a vláčnost.
Pokud vás tedy studené a dlouhé kynutí zajímá a chcete si ho vyzkoušet, tohle je parádní příležitost. Vaše rodina se ráno vzbudí do vůně čerstvého pečiva, nevyjde z údivu, jak jste to mohli stihnout, a vy si pro sebe můžete nechat sladké tajemství, že zapnout troubu a přesunout do ní vykynuté pečivo z lednice vlastně ani nestojí za řeč.