Čočka s rýží neboli mudžadara
Čočka s rýží zní jako něco snadno zapomenutelného, až příliš obyčejného a podivně namíchaného. Ale jen do té doby, než tuhle čočku s rýží a karamelizovanou cibulkou, zvanou též mudžadara, mujaddara, mžaddra, ochutnáte.
Pak zjistíte, že to chutná překvapivě báječně a že to má všechny potřebné výživné parametry, jaké si usmyslíte. A že i když název zní cizokrajně, tak se tenhle výlet za hranice vyplatí, protože s chutěmi nebude mít náš středoevropský jazýček vůbec žádný problém a surovinami vás vybaví první sámoška.
Vegetariánské chilli z fazolí z konzervy
Vegetariánské chilli a masové chilli se – kromě použité hlavní suroviny – neliší vůbec ničím. Zdá se to zvláštní, ale je to tak.
Pokud se jako základ pro dušené pikantní chilli vezme maso, následuje aspoň dvouhodinové pomalé dušení. Jedině tak se maso doslova rozplyne a chutě se zvýrazní a semknou.
Dlouhé, několikahodinové dušení, u kterého se zdánlivě nic neděje – což je vždycky zásadní omyl, když věci bublají pod pokličkou –, vede totiž k podobně důležité přeměně, jako se odehrává v kukle motýla. Vylíhne se z ní skvost.
Pečené batáty na způsob salátu
Pečené batáty (alias sladké brambory) mají poslední dobou docela dost pozornosti a také docela dost prostoru v obchodech s potravinami. Už se dají sehnat prakticky všude. A hlavně: jsou skutečně sladké.
Batáty obsahují oproti bramborám o dost víc cukru. Hlavně sacharózy, ale najde se v nich i víc než malé množství glukózy a fruktózy.
Když se na ně použijí brutálnější tepelné úpravy, třeba pečení při vysokých teplotách nebo smažení, část vody se vypaří, chuť se zkoncentruje, cukr částečně zkaramelizuje a ještě víc tak vynikne sladká příchuť sladkých brambor.
Vegetariánský burger s chutí jako maso
Vegetariánský burger, čili burger bez masa, se může ideově ubírat několika směry. Buď si jako náplň vezme grilovanou zeleninu, nebo grilované velké klobouky hub, anebo luštěninové placičky.
Všechny tři možnosti chutnají výborně a všechny tři se dají skvěle doladit a dostavět do podoby honosného burgeru. Pro mě má však pouze luštěninový burger srovnatelnou úroveň s burgerem masovým, a to pro jeho chuť, podobu i sytost.
Dala jsem si proto za úkol vytvořit takový luštěninový burger, nebo vegetariánský burger, chcete-li, který by byl co nejvíc srovnatelný s masovým. Pro jistotu jsem si pokusy nechala na dobu, kdy ani jeden z mužů nebyl doma. Výsledek? Moje tři odrostlejší holčičky se nezávisle na sobě zeptaly, co to je za maso. Tedy vím, že se vám nemusím bát předložit výsledky mého experimentu.
Frittata – omeleta, která přišla z Itálie
Frittata má ohromnou schopnost omotat si člověka kolem prstu hned při prvním setkání. Ostatně jako všichni a všechno, co pochází z Itálie.
Frittata se tam narodila taky, takže i když by se její jméno dalo pomocí kuchařského slovníku vysvětlit jako vaječná omeleta, není to jen tak obyčejná omeleta. Věrná italským zásadám vyžaduje jen pár surovin, má zcela jednoduchou a přímočarou přípravu, ale přesto se kolem stolu prožene jako vichřice, takže na setkání s ní budete vzpomínat ještě zítra a pozítří. Tak asi taková omeleta to je.
Salát dakos, kterým si přivodíte léto kdykoli
Z prázdninových cest by si měl člověk přivézt aspoň jeden suvenýr na památku, že? Nevím přesně, kdy se mi to stalo, ale od jisté doby si místo levných slunečních brýlí, magnetů na lednici, tetování hennou a šatů z vlající pestrobarevné látky vozím domů recepty.
A tak jsem před třemi lety přivezla domů z Kréty salát jménem dakos. Fascinující na něm je, že dovede geniálně spoijit běžně známé a dostupné suroviny, které by mě dát dohromady nenapadlo, takže může chutnat stejně tak dobře ve sluncem zalitém místě svého původu jako uprostřed Evropy. Od té doby se s ním prsím každé léto.
Čočka na kyselo – fantastický výsledek zaručen
Čočka na kyselo je jídlo tak primitivní a prosté, že se na něj často pod dojmem moderních receptů zapomíná. Přitom je krásným zpestřením doby postní, tedy období protknutého odříkáním. Ovšem vůbec nemám na mysli odříkání ve smyslu odstrčeného talíře doprovozeného slovy “tohle já jíst nebudu.” O tuhle čočku budou vaši blízcí škemrat.
Recept na čočku na kyselo má dvě jednoduché fáze. V první uvaříte čočku doměkka, v té druhé ji zahustíte jíškou a dokyselíte octem.
Pravdou je, že i v tak jednoduché posloupnosti kuchařských činností se mohou vyskytnout neuvážené chyby, které vedou k neblahým vzpomínkám na školní, závodní nebo i maminčinu jídelnu. Dokonce si myslím, že šedivé čočkové cosi by mohlo být dokonalým symbolem vězeňské stravy. Případně by taková nevydařená čočka na kyselo mohla být použita při stavbě babylonské věže místo malty, jak je zmíněno v jedné staré povídce.
Pokud jste po všech těch nezdarech zatoužili po jídle, které má živou barvu, chutná nerozvařeně a čistě, tak čtěte dál. Jinak si na čočku skočte tam, co obvykle.
Červená čočka na talíři: návod, jak se jí nebát a jak ji zařadit do jídelníčku
Červená čočka sice patří do šuplíčku s ostatními luštěninami, ale potřebuje samostatné zacházení a trochu jiný přístup k vaření. Luštěninová pravidla pro ni přestávají platit hned za pokladnou supermarketu, kde ji snadno pořídíte.
Jak se červená čočka liší?
Tady je pět hlavních rozdílů.
1. Červená čočka nemá slupku jako jiné luštěniny
Jak asi víte, slupka u luštěnin je problematická a způsobuje nadýmání. Přestože nadýmání má též půvabný název meteorismus, ve skutečnosti na něm nic půvabného není, jak se můžete přesvědčit krátkodobým pobytem s meteorickou osobou v jedné místnosti. Červená čočka už je ale vyloupaná a proto nadýmá podstatně méně.
2. Červenou čočku nemusíte předem namáčet
Kde není slupka, není ani důvod luštěniny předem namáčet ve studené vodě. Namáčení se děje proto, aby slupka změkla a umožnila postupný průchod vody dovnitř, takže luštěniny pak při vaření měknou rovnoměrněji, rychleji a nepopraskají.
3. Červená čočka se rozváří a je to tak správně
Měkká červená čočka nenápadně připomíná kaši. Nezabráníte tomu. Pokud se ji budete snažit vařit šetrně, zvolna, a jen tak akorát, stejně se částečně rozpadne. Nechte tomu raději volný průchod a využijte toho. Rozhodně se nesnažte uvařit ji jako fazole do salátu, ale spíš ji použijte do polévek, do omáček, do příloh s kašovitější konzistencí, po vychladnutí ji můžete propašovat i do pomazánek.
4. Červenou čočku nenaklíčíte
Pochopitelně. Už to není celé semeno. Celý hrášek klíčit můžete, loupaný a půlený nikoli. Tohle je stejná analogie.
5. Když červenou čočku rozmixujete, nemusíte ji pasírovat
Zkoušeli jste někdy udělat hebké pyré ze zeleného hrášku? Nestačí jen uvařit hrášek a rozmixovat ho. Aby pyré bylo skvělé, musí ještě projít přes cedník a zbavit se tak slupek. Je to pracné, spotřebuje se na to dvojnásobné množství hrášku, než by jeden čekal, ale teprve potom to má úroveň. U červené čočky se ničeho takového nemusíte obávat, protože neobsahuje nic tuhého, co by se muselo zachytit na cedníku.
Jak vám určitě neušlo, ze všech luštěnin má červená čočka nejblíž k loupanému a půlenému hrachu. Dokonce i podobně chutná.
A teď tedy konkrétní rady do vaření
Ze všeho nejdřív si uvědomte, že červená čočka funguje na talíři stejně jako maso. Jedná se o bílkovinu, nikoli o zeleninu. Tuhle větu bych klidně zvýraznila červeným písmem, desetkrát podtrhla a umístila do blikajícího rámečku, kdyby mi k tomu dalo souhlas to nepatrné estetické cítění, které snad mám.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
