Vanilkové rohlíčky, které voní láskou
Pokud bych měla o Vánocích péct jediné cukroví, pak by to vyhrály vanilkové rohlíčky. Ne proto, že bych se po nich mohla utlouct, jako spíš kvůli tomu, že tyhle svátky by bez nich byly neúplné.
Když nevíte, jak konverzačně rozproudit nudící se společnost, zeptejte se jich na vanilkové rohlíčky, budete mít o zábavu i o sbírku příslušných receptů postaráno. Každý má ty svoje jediné a bude je argumenty bránit až do časných ranních hodin.
Vanilkové rohlíčky voní nejen vanilkou, ale hlavně láskou. Čím jiným by totiž mohl být záchvat pozdně večerního až nočního pečení, naordinovaný po běžné pracovní době a nezbytném nekonečném čekání u pokladny při návštěvě potravin, než projevem buď čirého šílenství, anebo lásky?
Na domácí, tradiční vanilkové rohlíčky si žádná, ani začínající hospodyňka, žádnou instantní pomoc v sáčku nepořídí. Raději bude druhý den ráno pracně make-upem zakrývat kruhy pod očima a očními kapkami rozkapávat červené bělmo, než aby přetrpěla Vánoce bez vlastnoručně připravených rohlíčků, zkolaudovaných bandou kolegyň.
Pokud už taková žena vůbec podlehne nějakému reklamnímu sdělení, pak nanejvýš co do použitého margarínu, ovšem i toho pouze dočasu. Napřesrok už se vědoucně zasměje a koupí si raději opravdové máslo (mám-li pokračovat v této dějové linii dál, pak jen krátce – o dalších dvanáct měsíců později se bude smát naivkám, které týden před Vánocemi shání v obchodě pravé máslo, zatímco ona má pořádné zásoby od babího léta dobře ukryté v mrazáku).
Tak silné je kouzlo vanilkových rohlíčků, které, obávám se, už se z generace na generaci pár století předává coby dominantně dědičný znak.
Černá omáčka ze sušeného ovoce
Omáčka ze sušeného ovoce rozhodně patří k tradičním štědrovečerním nebo aspoň vánočním jídlům. Stačí na ni málo: jen hrst sušených švestek a jablek, hrst vlašských ořechů a kousek perníku. Přes její jednochost, nenáročnost a nepopíratelné kouzlo je v některých rodinách neznámá, takže se vše pokusím napravit. Beru si k tomu na pomoc památeční recept po babičce, tak jak se připravoval u ní v kuchyni ve starém domě s pavlačí v třebíčské židovské čtvrti.
Asi si dovedete představit, jak to v babiččině kuchyni těsně před Vánocemi vonělo. Tahle omáčka ze sušeného ovoce byl očekávaný hřeb kuchařských příprav; přikusovala se ještě teplá k vánočce, vařila se na litry a putovala po celém příbuzenstvu. Někde se této omáčce říká muzika, jinde vánoční odvárka, u nás to vždycky byla černá omáčka.
Černá proto, že jí barvu dávají sušené švestky, perník a čokoláda. Ano. Jakmile čokoládu vmícháte do hotové omáčky, bez protestů s ní splyne, pronese ještě narychlo něco jako čárymáryfuk a zařídí, že se stane jeden z mnoha vánočních zázraků. Omáčka dosáhne naprosté dokonalosti a váženosti.
Kokosky pro radost
Kokosky patří k těm druhům cukroví, na kterých se vytváří celoživotní závislost už od útlého dětsví. Za moji závislost na kokoskách jednoznačně může babička. Její kokosky byly šťavnaté, měkké, rozčepýřené, prostě dokonalé. Zajímal by vás její recept a jeho tajemství?
Recepty na kokosky si obvykle vystačí s pouhými třemi surovinami: s bílky, cukrem a kokosem. Takže je víc než jasné, že hlavní roli bude hrát způsob, jak se to všechno smíchá a zpracuje dohromady.
Spousta návodů tvrdí, že stačí vyšlehat bílky na sníh, zašlehat cukr a nakonec vmíchat kokos. Z této hmoty se pak lžičkou odkrajují kousky a kladou se na plech.
Můžete si být jisti, že tahle cesta mojí babičce nestačila. Takto připravené kokosky mají tendenci špatně držet tvar, roztékat se, mokvat. Jsou dobré, ale ne dokonalé. Vlastně jsou to takové rychlé sněhové pusinky s velkorysou dávkou kokosu.
Babička si postup komplikovala a sníh s cukrem pečlivě šlehala v páře. Nutno dodat, že jedinou dostupnou mechanizací v babiččině kuchyni byl děda, jehož silné ruce ušlehaly, utřely, uhnětly nebo oškrábaly vše, co bylo potřeba. Vždycky jel na maximální výkon a nikdy se nemusel opravovat, složitě po použití umývat nebo odkládat pod postel.
I přes skromný kuchyňský inventář se kokosky začínaly připravovat tím, že se dala vařit voda, aby byla nachystaná vodní lázeň. A pak už se jen poctivě ručně šlehalo a šlehalo.
Linecké cukroví – pět rad k pečení a jeden návrat k tradici
Linecké cukroví je krásné a dobré, takže patří do každé slušné vánoční sbírky. Tento článek je věnován všem, kdo si na fotogenické cukroví potrpí. Především pak Niki, která fotí krásné fotky do mých kuchařek a která žije v daleké, studené severské cizině, kde je slovo cukroví docela neznámé, takže na jejích bedrech leží břímě povinnosti šířit věhlas českého vánočního pečiva vlastnoručně.
Milá Niki a vy ostatní, ať vám tohle cukroví rozzáří den, i když zrovna venku slunce nesvítí. Aby bylo jasno, ve Finsku už v tuto roční dobu v podstatě nesvítí, i kdyby bylo jasno.
Linecké těsto
Možná se vám vybaví základní poučka pro linecké cukroví, která říká, že mouka, máslo a cukr mají jednoduchý a zapamatovatelný poměr, totiž 3-2-1. Tedy 300 g hladké mouky, 200 g másla, 100 g cukru moučka a navrch jeden žloutek na zvláčnění těsta. Držte se jí, protože je skvělá. Líp to nejde.
K tomu všemu můžete přidat trochu čerstvě nastrouhané citronové kůry a vanilku na ovonění, rozhodně vám to nažene plusové body v rámci pochvaly a zlepší to předvánoční kuchyňskou atmosféru.
Chlebíčky a jednohubky: 10 rad na krásné zdobení
Chlebíčky a jednohubky si mě stejně našly, i když jsem se jim snažila uniknout.
Po několika pokusech strávit silvestrovský večer ve stylu italském, řeckém a španělském mi konečně došlo, že není nad dobrý, poctivý, český obložený chlebíček. Vlastně raději nad pořádný chlebíčkový talíř, doplněný pár jednohubkami, salámovým a sýrovým talířem a dobrou společností přátel.
Jenomže ať jsem dělala, co jsem dělala, moje chlebíčky a jednohubky vždycky vypadaly, jako by je vyrábělo dítě. Na rozdíl od krasavců z lahůdkářství vypadaly poněkud placatě, chudě a nenápaditě. Naštěstí jsem se vždycky mohla na nějaké dítě v dohledu vymluvit (a stále ještě můžu), ale letos už je mi to poněkud trapné. Nehledě na to, že děti už mají pádné argumenty na svou obranu a znají pravdu, celou pravdu a nic než pravdu, kterou neváhají komukoli vyzradit. A to už přestává být legrace. I na Silvestra.
Vinná klobása: spařená, pečená a rychle snězená
Když se řekne vinná klobása, hned mi prolítnou hlavou tři myšlenky:
1. Kde ji letos na Vánoce budu kupovat?
2. Budou mým nebožátkům nenajedeným stačit dvě kila?
3. Popraská při pečení?
Až do svých zhruba 30 let jsem v podstatě nevěděla, že něco jako vinná klobása existuje. Celý svět ji přede mnou tajil jako vřeteno kolovrátku před Šípkovou Růženkou. Ale i ta se jednou nechala nachytat zlou babiznou, která na sebe vzala podobu líbezné stařenky.
K vyzkoušení vinné klobásy mě přemluvil můj drahý muž, když na sebe vzal podobu líbezného mladíka s balíčkem z řeznictví v ruce. Ten mladík byl samozřejmě jen dočasný převlek a já jsem se u vinné klobásy zasekla na příštích sto let.
Nutno dodat, že pro mě do té doby neexistoval ani bramborový salát se šunkou. Začala jsem proto s obojím pomalu, po půl kile od každého. Pochopitelně se to ukázalo jako velmi špatný nápad. Co jiného jsem taky mohla čekat? Půl kila bylo zatraceně málo.
Jak na bramborový salát: recept do kuchařských začátků
Základní vánoční zaklínadlo na bramborový salát by se dalo letecky popsat asi takhle: včas nakup brambory varného typu A (čili salátové), den předem je vyndej ze sklepa a uvař je tak akorát. Přidej vařenou zeleninu, vajíčka, sterilované okurky, zálivku (nebo libovolnou kombinaci téhož), možná i šunku, tak akorát promíchej a nech do druhého dne odležet. Odháněj nedočkavé ochutnavače a dokud se nepřiblíží ta správná chvíle, tak se zásadně k míse odpočívajícího salátu nepřibližuj se lžící v ruce.
To však není jediný předvánoční rituál. Touhle roční dobou dělají lidé ještě další zvláštní věci. Tak například si dávají do pokoje uříznutý stromeček, věší na něj hromady ozdob a signalizační světelná zařízení, aby do něj nenarazili, až se budou v noci potmě štrachat vlastním bytem. Pak k němu navíc ještě vzhlížejí s posvátnou úctou a snaží se jeho pomocí přivolat tajnou návštěvu malého dítěte s tak velkou hromadou dárků v náručí, že je nutné věřit v nadpřirozeno, protože i přes pokrok ve fyzikálním výzkumu se zatím nepodařilo vysvětlit, jak je možné, že jezulátko zůstane nerozmáčknuto.
Při čekání si lidé krátí dlouhou chvíli louskáním oříšků, pečením drobného obřadního pečiva nejroztodivnějších tvarů, chutí, velikostí a neuvěřitelných počtů, vzdycháním, jak jsou uběhaní, uštvaní, naštvaní, unavení a přejedení, a neustálým povídáním o vánočním bramborovém salátu.
Kupodivu už i děti mají na Ježíška vysoké požadavky, totiž aby jim přinesl jeden nebo více dárků, které se jinak nevejdou do rodinného rozpočtu nebo by si je ani při trošce dobré vůle vůbec nezasloužily. Rodiče se zase snaží, aby tyhle Vánoce už konečně byly ty perfektní, pohodové, milé a klidné, prostě jak se píše na pohlednicích, hlavně ale ne takové, jako loni, předloni nebo při prvním pokusu.
Každopádně bramborový salát hraje v téhle vizi dokonalých Vánoc jednu z hlavních rolí, tak vám o něm dnes něco povím. Ukážu vám, co je pro něj důležité a jak to zařídit, aby se vám povedl.
Vaječný koňak, který musí uzrát
Když dojde na vaječný koňak (a že na něj s příchodem Vánoc zaručeně dojde!), nedám dopustit na domácí výrobu. To, co se v obchodech skrývá pod podobným názvem, mi připadá jako výsměch českým hospodyňkám. Copak tu směs chemie, barviv a divného alkoholu opravdu chce někdo pít?
Ukážu vám, jak na vaječný koňak s kapkou fištronu. Pardon, vlastně se špetkou muškátového oříšku.
Postup je primitivní, suroviny též. Nic se nevaří, žádná zázračná surovina se nepřidává. Je to celé jednodušší, než si pro něj zajít do obchodu. Přesto má tenhle recept na vaječný koňak kouzlo, které se stává jen jednou do roka v období čekání na Vánoce.
Óda na vaječný koňak
Tento recept jsem potkala už před osmi lety a řeknu vám, že lepší opravdu neznám.
Do základu musíte vzít pár syrových žloutků, trochu smetany ke šlehání, trochu cukru a pochopitelně alkohol. To všechno jen krátce promícháte a zavřete do sterilní lahve. Když vydržíte tři týdny neupíjet, stane se zázrak.
Nejen, že se vajíčka ani smetana nezkazí. Rozležením se v něm cosi přihodí a chuť jednotlivých ingrediencí se spojí do jedné, finální, jedinečné a nezapomenutelné. Likér zhoustne, zežloutne, dospěje.
Čím déle ho vydržíte v lednici skladovat, byť klidně už načatý, tím lepší chuť i konzistence bude. Naposledy jsem to vydržela tři roky a řeknu vám, že lepší vaječný koňak jsem v životě nepila. Byl tak hebký, tak svůdný, tak hustý a okouzlující, že pouhá malá štamprle původně zamýšlená jen na ochutnání zpečetila celý jeho osud během jediného večera.
Svařák, punč a glögi – domácí horké nápoje pro tuto zimu
Domácí svařák se začíná pít právě… teď!
Přichází čas přesně na to, abychom si předvánoční atmosféru vpustili domů, do duší i do kuchyně, užili si ji dosytosti každý den a přitom se zbytečně nestresovali, že jsme nestihli tohleto, támhleto a že v předvečer 24. prosince nemáme pro babičku důstojný balící papír bez dovádějících postaviček.
S příchodem Nového roku na Vánoce totiž rychle zapomeneme, zabalíme je do krabic a vykročíme vstříc novým předsevzetím. Odhodíme hrnek se svařákem, s punčem i s grogem a začneme pít zelený ječmen nebo něco podobně zdravého. Takže jistě chápete, jak je důležité, abychom si do hrnečku rychle něco uvařili, neboť v tuhle chvíli nám na to už zbývá jen asi tak 40 dní.
Domácí svařák
Kdysi jsem někde napsala, že každý rok zahajuju adventní přípravy tím, že si vyrobím sirup na svařené víno. Ano, sirup. Domácí, z karamelu, směsi čtyř druhů koření a kůry z citrusů.
Dobré svařené víno se totiž nesmí vařit, může jen lehce zpěnit, načež je hotové. To je ale v přímém rozporu s požadavkem, aby se v něm dostatečně vyluhovala chuť koření a dalších přísad. Dá se to vyřešit jen dvěma způsoby. Buď si koupit nějaký zázračný sáček s instantní svařákovou příchutí, nebo koření povařit a vyluhovat zvlášť. Pro vás, čtenáře tohoto webu, připadá samozřejmě v úvahu jen ta druhá možnost.
Novoroční předsevzetí s čočkou a uzeným
Možná si dáváte do nového roku novoroční předsevzetí. Já tedy rozhodně ano.
Mám ráda pořádek a jasno ve věcech. Takže se mi líbí, když mám do dalšího roku nějaký pořádný cíl.
V mém případě to není jen jeden cíl. Dávám si v půlnoční nerozvážnosti vždy čtyři novoroční předsevzetí, která předtím po celý silvestrovský den pečlivě zvažuju a tříbím.
Čtyři předsevzetí proto, že se vždycky snažím aspoň dvě z nich splnit. Ta nesplněná pak buď přenechám do dalšího roku, nebo je opustím úplně, protože mezitím ztratila svůj smysl.
Dvě splněná předsevzetí za rok a se taky počítají, že.
Moje novoroční předsevzetí
Jsou to většinou tak osobní věci, že se s nimi nechci nikomu svěřovat; jenomže pak mě ani nemá kdo pošťuchovat dopředu a kontrolovat, když se zapomenu.
Takže si je píšu na papír. Každé z těch čtyř novoročních předsevzetí pečlivě vysvětlím a popíšu, abych i za rok věděla, proč jsem chtěla, co jsem chtěla. Funguju takhle už víc než deset let.
Novoročním předsevzetím vděčím za to, že jsem vůbec vydala svou první knihu. Pravda, splnila jsem to až na třetí pokus, protože jsem dlouho sbírala odvahu rukopis někomu nabídnout, ale dopadlo to.
Taky jsem díky novoročním předsevzetím přestala dávat si takové nesplnitelné cíle, že třeba zhubnu o pět poporodních přebytečných kilo nebo se kvůli letní dovolené naučím italsky. Když se předsevzetí zakládá na síle vůle, tak to na mě nefunguje. Kdykoli musím něco vydržet, tak to dřív nebo později s velkou chutí nevydržím.
Naopak si libuju ve slibech, které mě nutí něco dělat. Takové sliby jsou dost akční a spolehlivě mě přinutí opustit dosavadní zóny komfortu. To se vždycky bere jako výhra.
Pro rok 2015 vám dvě předsevzetí prozradím. Píšu pro vás tak ráda, jako byste byli mí nejbližší. A tak mě můžete všichni vespolek kontrolovat, jak si s nimi postupně stojím.
Jak se plete vánočka (videonávod přiložen)
V tyto dny to v kuchyních začne vonět vánočkami. A tak mi dovolte, abych vám jednu naservírovala se vším všudy: tedy dobrý recept, důležité rady a taky video, jak se plete vánočka.
Dnešní článek jsem připravila nejen pro ty, kdo se cítí trochu nejistě při přípravě těsta na vánočku, kdo tápou při výběru surovin, a kdo potřebují instruktáž při zaplétání z osmi pramenů. Těm zkušenějším a zvědavějším jsem přidala spoustu dalších rad, takže tu máte úplného vánočkového průvodce.
No a konečně jsem trochu naložila i sobě. Video jak uplést vánočku je moje vůbec první zveřejněné kuchařské video. Nebudu vám nic nalhávat, zapotila jsem se víc než vánočka v troubě. Byla jsem sama sobě režisérem, kameramanem, střihačem, hercem i zvukařem. Buďte proto prosím shovívaví, spoustu věcí se teprve musím naučit. Když už nic jiného, aspoň vzniknul materiál, na který budu v důchodu s úsměvem a se slovy „co jsem si to tehdy proboha myslela?“ vzpomínat.
Všechno o vánočce
Dlouho jsem si myslela, že dokonalá vánočka stojí a padá na dokonalém receptu. Že je nesmírně důležité, kolik do ní přidáte másla a vajíček a jak moc nešetříte mandlemi a rozinkami. A že se takový dokonalý recept dá najít v sešitku po něčí babičce, jen je potřeba hledat dostatečně dlouho.
Naštěstí se člověk učí celý život, takže má šanci některá svá stanoviska přehodnotit.
A tak i já jsem v průběhu let zjistila, že mnohem důležitější než všechny tajné přísady je porozumění pro suroviny a pro vznikající těsto.
Vánoční rybí polévka pro začátečníky a nesmělé
Pokud se vás zmocňují pochyby, jak se vaří ta správná tradiční vánoční rybí polévka, přemýšlíte, kde vzít recept a jak to všechno stihnete, už nemusíte. Ukážu vám vánoční rybí polévku pro začátečníky, krok za krokem, a ještě k tomu tak, abyste si ji mohli doladit přesně podle svých představ a uvařit z takové ryby, jaká vám chutná.
Ta pravá, tradiční, vánoční rybí polévka by totiž měla být přesně podle vaší chuti. Nikoli podle toho, co je v kuchařkách. A já vám tu svobodu dnes dám pomocí následujících rad a postupů.
S vánoční rybí polévkou začněte včas.
Opravdu včas.
K tomu jedna důležitá organizační poznámka. Neznám rybí polévku, při jejíž přípravě byste nepoužili a nezašpinili polovinu kuchyňského inventáře. Pro tu vánoční to platí samozřejmě taky. Když vařím rybí vývar a z něj pak ještě polévku, zaplním celou myčku.
Jenomže do ambiciozních a napjatých plánů na Štědrý večer se mi jedna myčka navíc vůbec nehodí. Potřebuji to mít za sebou o pár dní dřív a – jako své malé kuchařské tajemství – uložit jako polotovar k ledu čili do mrazáku.
A na základě takového předpokladu jsem upravila popis přípravy rybí polévky tak, abyste o Štědrém dni mohli myslet taky na něco jiného než na vaření jídla a mytí nádobí.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
