lokše

Pod označením lokše může v kuchyni vystupovat věcí víc, já mám tentokrát na mysli nasucho pečené placky z vařených brambor. Označení lokše se vyskytuje především na Slovensku, odkud proniklo v nestřežených místech přes hranice až do moravské kuchyně.

Placka je to nejobyčejnější a nejstarší pečivo, které si vůbec lze v kuchyni představit. Nechte svou mysl doputovat k prvnímu nekynutému chlebu, pečeném v popelu. Možná jste už někde zaslechli slova podpopelník nebo rozpek – tak teď už si je máte s čím spojit. Když se o několik set let později jednou za týden pekl v chalupách chleba, na kraji pece se s ním pekly i placky podplamenice, sypané mákem nebo kmínem.

A kolik druhů placek se dříve jedlo! Samožitné, otrubové, medové (tedy perníky), kukuřičné, ječné, v lepším případě pšeničné. Placky prostě dost často patřily společně s polévkami k několika málo jídlům, které si vařili lidé v chudších podhorských krajích. V dobách opravdové nouze se do nich přidávala i rozemletá kůra stromů nebo listy kopřiv.

Do dnešní doby nám zůstaly hlavně placky bramborové, asi proto, že jsou na rozdíl od mnoha ostatních velmi chutné, měkké a poddajné a stále mají své starobylé kouzlo, když se doma při pečení na suchých tálech kamen rozvoní.
Pokračovat ve čtení