Čokoládové vafle s láskou
Na čokoládové vafle jsem si dělala zálusk už dlouho. Úplně jsem jejich chuť cítila na jazyku, hořká vůně kakaa se mi drala do nosu a jejich nadýchaná měkkost spojená s povrchovou křupavostí všech drobných prohlubní mě nenechávala na pochybách, jak jsou neodolatelné. Chybělo mi k tomu jediné: recept.
Žádný recept na čokoládové vafle, který by konejšivě chutnal po čokoládě, hořce voněl po kakau a vedl k vaflím uvnitř měkkým a na povrchu křupavým, jsem jaksi neměla po ruce a nedařilo se mi na něj ani natrefit.
Vzpomínala jsem na své úplně první experimenty s vaflovacími nástavci našeho tehdejšího domácího sendvičovače, dej mu sběrný dvůr věčnou slávu. Moc dobře vím, že vaflovač snese všechno. (Stejně tak skoro všechno snesou i výměnné vaflovací desky v přístroji na zapékání sendvičů.)
Čokoládové bábovičky a jednoduchá čokoládová poleva
Čokoládové bábovičky jsem chtěla zkusit už od té doby, co jsem si na ně pořídila formu. Jenomže vždycky se našlo něco důležitějšího, co dostalo v troubě přednost. Až teď, když jsem hledala něco pěkného na oslavu šestiletého výročí E-mailového klubu Kuchařky pro dceru, konečně přišly na svět.
Peču sladké nejvýš jednou týdně a i tak mám pocit, že to je až moc. Sladké pečení vnímám jenom jako nástavbu nad vařením běžného jídla, protože základem je se nejdřív hodnotně najíst, zatímco dezert je nepovinný přídavek. Ale teď je třeba slavit šestileté výročí, i když je to uprostřed týdne, takže vám láskyplně nabídnu tyhle čokoládové bábovičky i s naprosto snadnou čokoládovou polevou, kterou neváhám použít třeba i na velikonočního beránka. Budete se smát, jak je to s ní jednoduché.
Brownies: recept na čokoládový moučník pro hříšné duše
Historie brownies se začala psát v Americe před sto lety a za tu dobu se tenhle čokoládový moučník stačil napevno uhnízdit v americké povaze. Vysvětlení je naprosto jednoduché: všechno, co obsahuje hodně čokolády, je hříšné a svůdné a návykové a snadno nakažlivé.
Tak trochu si myslím, že se na popularitě brownies dost zasloužili i tehdejší výrobci čokolády, protože to pro ně byl jeden z prvních čokoládových moučníků, do kterého přišla rozpuštěná čokoláda, nikoli práškové kakao. A takový recept je pochopitelně třeba podporovat, protože se pak prodá mnohem víc čokolády.
Ráda bych za sebe dodala, že mě to těší a že by bez něj nebylo moje vaření kompletní. Brownies už se staly nedílnou součástí mé kuchyně a kdo znáte moji Vánoční kuchařku pro dceru, tak víte, že kousky tohoto dezertu ochotně schovávám do dospěláckého adventního kalendáře.
Kdyby se mě někdo nějakým nedopatřením zeptal, v jaké podobě mám čokoládu nejradši, nebudu muset dlouho přemýšlet o odpovědi. Samozřejmě se vždycky hodí mít po ruce nějakou mimořádně úžasnou bonboniéru. Láska prochází žaludkem za všech okolností, ale opentlené a s kyticí růží poblíž jí to tam klouže trochu líp.
Pak bych pokračovala pečenou čokoládou, kterou už ode mě znáte, Sacher dortem, který jsem tu taky vychválila, a do třetice je mojí pekařskou čokoládovou láskou tohle dnešní brownies.
Příprava brownies
Než v kastrůlku rozpustíte první tabulku čokolády, měli byste vědět, že existují dva druhy brownies. Vlhké a vláčné a temně čokoládové, a pak suché a jakoby dortové. Rozdíl mezi nimi je hlavně v množství mouky a v poměru ostatních surovin. A protože receptů na dorty a čokoládové řezy se v našich končinách pohybuje dost, budu dnes psát o těch prvních, vláčných a šťavnatých.
Na brownies je hříšné už jen to, jak snadno se připravují. Vlastně se jedná o pokušení, sotva na ně pomyslíte, protože k realizaci toho opravdu moc nepotřebujete — ani co do surovin, ani co se času nebo práce týká.
Čokoládové rande, na které se nezapomíná
Nadějného šéfkuchaře Richarda jsem potkala v roce 2009 na Bratislavském food festu. Snažil se mě tam okouzlit dezertem se záhadným názvem pečená čokoláda.
Nutno říct, že past to byla dokonalá. Udička nahozena, Florentýna se zasekla. Padla žádost o recept a proběhlo první kuchařské rande s názornou ukázkou vaření. Protože jsem zadaná a nechci zavdávat žádným nedorozuměním, přizvala jsem si k tomu zvědavé garde (vzpomínáš, Danielo?).
Kde je teď Richardovi konec, to vůbec netuším. Zmizel z facebooku a ani strýček google si neporadil s úkolem ho najít. Asi k tomu má důvod, a tak ani nebudu uvádět celé Richardovo jméno. Zůstaly mi po něm tři báječné čokoládové recepty (to abych tu pečenou čokoládu něčím prostřídala), spousta rad do kuchařského života a hlavně chuť pečené čokolády na jazyku.
Když mě své recepty učil, spotřeboval u toho přes kilo čokolády a po pravdě, vůbec netuším, kam se tak rychle mohla ztratit.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.