Jak vařím kokosové kari

Kuře na kari a jiná indická jídla mě z nějakého důvodu poslední dobou přitahují jako magnet. Snad proto, že už jsem gulášů pár uvařila a hledám změnu, snad pouze proto, že se mi cizokrajné suroviny a koření čím dál tím víc pletou do cesty, těžko říct.

Nechci si hrát na autentickou indickou kuchyni, chraň mě svatý Vavřinec a nejbdělejší čtenáři k tomu. Nadále zastávám názor, že na indickou kuchyni je třeba stavit se v Indii, kde se na chuti jídla podepíší místní suroviny, místní koření, místní zkušené ruce a místní podmínky pro vaření.

Přestože jsem už nohu v Indickém oceánu smočila a kurz o místní kuchyni jsem tam taky absolvovala, stejně nadále vůbec nerozumím slovům jako je korma, tikka masala, garam masala, biryani nebo papadum. Jen mi pěkně znějí a ráda si je opakuju pořád dokola. Je to jako kdyby člověk při vaření pronášel tajemné čarodějnické formule a přivolával vyšší mocnosti, aby tohle jídlo zajistilo nehynoucí obdiv všech, kdo ho ochutnají.

Co to je kari

Asi by se ale slušelo vysvětlit, co se doopravdy skrývá pod slůvkem kari. Pokud myslíte, že ten sáček z regálu s kořením, který má tohle slovo napsané na obalu, tak ten to opravdu není. Jestliže už ho máte doma, možná je právě teď čas udělat mu pápá a nenechat se jím dál omezovat v rozletu. Kari je totiž cokoli dušeného, aromatického, plného zajímavých svěžích chutí a taky koření, pocházejícího hlavně z indické kuchyně. Může to být zelenina, luštěniny, ale taky maso nebo ryby.

Kari prášek pravděpodobně vzniknul někdy v 18. století, sice v Indii, ale s jasným určením pro západní civilizaci. Prý aby si kolonizující britští důstojníci mohli vařit kari i po návratu do své vlasti.

Proto jistě chápete, jak omezující by bylo skončit u jednoho sáčku s nápisem kari. Svět těchto jídel je neuvěřitelně rozmanitý, a ač se některá z nich zdají v našich podmínkách naprosto nerealizovatelná, jiná se dají i ve středoevropské kuchyni poměrně úspěšně napodobit, protože nejsou tolik náročná na exotické suroviny. Třeba moje dnešní kuře na kari, ve kterém se kokosová chuť rozplyne v průběhu přípravy a dá vzniknout něčemu novému, lepšímu, zajímavějšímu a přesto dostupnému. Kdysi jsem ho našla v knížce 660 curries od oceňovaného autora jménem Raghavan Iyer.

Moje kuře na kari

Vycházím ze tří koření, která se obvykle v kari směsích objevují: římského kmínu, koriandru a kurkumy. Klidně si to doplňte třeba ještě zeleným kardamomem nebo špetkou mleté skořice, chybu určitě neuděláte.

Dál přidávám čerstvý zázvor a česnek. Chuťový objem doháním nejen rozmixovanými arašídy nebo madlemi, ale taky kokosovým mlékem.

Kokosové mléko v jídle obzvlášť miluju. Líbí se mi, jak při delším vaření ztrácí svou kokosovou příchuť a zůstává z něj jen hebko, husto a sametovo. Můžete se spolehnout, že ho chci mít v každém kari, které uvařím, ať už je to kari kuřecí nebo třeba zeleninové.

To všechno vede k tak báječné souhře, že nelze než hvízdat nadšením. Připravte se tedy, že dnešním receptem můžete být naprosto uchváceni a že možná nadobro zlomíte vařečku nad recepty, které se sice skývají za kari koření, ale přitom vůbec nejsou dost kari. Nemůžete říct, že jsem vás nevarovala.

Obměny

Předávám vám svůj recept na kuřecí kari, ale vřele vám doporučuju sem tam vyměnit maso za jiné, vhodné na dušení, nebo klidně i za dýni, jak vidíte na fotkách.

Stačí jedna středně velká máslová dýně a kokosového kari je hned plný hrnec. Pravda, pak ho ještě doplňuju cizrnou, protože mi jinak přijde příliš hladové. K dýni se chovám úplně stejně jako k masu. Nechám ji nejdřív opéct na tuku, potom ochutím a podusím doměkka.

 
 

 
 
PS. Pokud vás indická kuchyně zajímá, vřele doporučuju sledovat blog Michaely Samant, případně si pořídit její knížku Jak chutná masala. Otevře vám svůj pohled na to, jak se věci v indické kuchyni doopravdy dělají. Třeba se i zdejší čtenářka Michaela M. podělí o své zkušenosti a nápady, jak si kuře na kari připravit ještě jinak. Je úžasné, jak rozmanitý svět vaření je, a o indické kuchyni to platí mnohonásobně.