Best of 2015
Drazí mí milovaní čtenáři!
Rok se s rokem sešel, přichází čas bilancování. Třeba na téma, kolik lidí přede mnou už tuhle frázi vypustilo z úst. Anebo raději o tom, co se povedlo, co se povedlo míň a co se při troše snahy dožene v příštím roce.
Často mi píšete, že jste náhodou objevili stránky Kuchařky pro dceru a že je v kuse čtete už tři dny. Že se nemůžete odpoutat, protože stále nacházíte nové a nové poklady.
A tak si říkám, že by vám třeba ušetřilo čas (který se letos už opravdu krátí), kdybych ty největší perly roku 2015 všechny pěkně shrnula do jednoho článku. Ukážu vám, co patří mezi deset nejlepších a nejčtenějších.
Chlebíčky a jednohubky: 10 rad na krásné zdobení
Chlebíčky a jednohubky si mě stejně našly, i když jsem se jim snažila uniknout.
Po několika pokusech strávit silvestrovský večer ve stylu italském, řeckém a španělském mi konečně došlo, že není nad dobrý, poctivý, český obložený chlebíček. Vlastně raději nad pořádný chlebíčkový talíř, doplněný pár jednohubkami, salámovým a sýrovým talířem a dobrou společností přátel.
Jenomže ať jsem dělala, co jsem dělala, moje chlebíčky a jednohubky vždycky vypadaly, jako by je vyrábělo dítě. Na rozdíl od krasavců z lahůdkářství vypadaly poněkud placatě, chudě a nenápaditě. Naštěstí jsem se vždycky mohla na nějaké dítě v dohledu vymluvit (a stále ještě můžu), ale letos už je mi to poněkud trapné. Nehledě na to, že děti už mají pádné argumenty na svou obranu a znají pravdu, celou pravdu a nic než pravdu, kterou neváhají komukoli vyzradit. A to už přestává být legrace. I na Silvestra.
Vinná klobása: spařená, pečená a rychle snězená
Když se řekne vinná klobása, hned mi prolítnou hlavou tři myšlenky:
1. Kde ji letos na Vánoce budu kupovat?
2. Budou mým nebožátkům nenajedeným stačit dvě kila?
3. Popraská při pečení?
Až do svých zhruba 30 let jsem v podstatě nevěděla, že něco jako vinná klobása existuje. Celý svět ji přede mnou tajil jako vřeteno kolovrátku před Šípkovou Růženkou. Ale i ta se jednou nechala nachytat zlou babiznou, která na sebe vzala podobu líbezné stařenky.
K vyzkoušení vinné klobásy mě přemluvil můj drahý muž, když na sebe vzal podobu líbezného mladíka s balíčkem z řeznictví v ruce. Ten mladík byl samozřejmě jen dočasný převlek a já jsem se u vinné klobásy zasekla na příštích sto let.
Nutno dodat, že pro mě do té doby neexistoval ani bramborový salát se šunkou. Začala jsem proto s obojím pomalu, po půl kile od každého. Pochopitelně se to ukázalo jako velmi špatný nápad. Co jiného jsem taky mohla čekat? Půl kila bylo zatraceně málo.
Jak na bramborový salát: recept do kuchařských začátků
Základní vánoční zaklínadlo na bramborový salát by se dalo letecky popsat asi takhle: včas nakup brambory varného typu A (čili salátové), den předem je vyndej ze sklepa a uvař je tak akorát. Přidej vařenou zeleninu, vajíčka, sterilované okurky, zálivku (nebo libovolnou kombinaci téhož), možná i šunku, tak akorát promíchej a nech do druhého dne odležet. Odháněj nedočkavé ochutnavače a dokud se nepřiblíží ta správná chvíle, tak se zásadně k míse odpočívajícího salátu nepřibližuj se lžící v ruce.
To však není jediný předvánoční rituál. Touhle roční dobou dělají lidé ještě další zvláštní věci. Tak například si dávají do pokoje uříznutý stromeček, věší na něj hromady ozdob a signalizační světelná zařízení, aby do něj nenarazili, až se budou v noci potmě štrachat vlastním bytem. Pak k němu navíc ještě vzhlížejí s posvátnou úctou a snaží se jeho pomocí přivolat tajnou návštěvu malého dítěte s tak velkou hromadou dárků v náručí, že je nutné věřit v nadpřirozeno, protože i přes pokrok ve fyzikálním výzkumu se zatím nepodařilo vysvětlit, jak je možné, že jezulátko zůstane nerozmáčknuto.
Při čekání si lidé krátí dlouhou chvíli louskáním oříšků, pečením drobného obřadního pečiva nejroztodivnějších tvarů, chutí, velikostí a neuvěřitelných počtů, vzdycháním, jak jsou uběhaní, uštvaní, naštvaní, unavení a přejedení, a neustálým povídáním o vánočním bramborovém salátu.
Kupodivu už i děti mají na Ježíška vysoké požadavky, totiž aby jim přinesl jeden nebo více dárků, které se jinak nevejdou do rodinného rozpočtu nebo by si je ani při trošce dobré vůle vůbec nezasloužily. Rodiče se zase snaží, aby tyhle Vánoce už konečně byly ty perfektní, pohodové, milé a klidné, prostě jak se píše na pohlednicích, hlavně ale ne takové, jako loni, předloni nebo při prvním pokusu.
Každopádně bramborový salát hraje v téhle vizi dokonalých Vánoc jednu z hlavních rolí, tak vám o něm dnes něco povím. Ukážu vám, co je pro něj důležité a jak to zařídit, aby se vám povedl.
Test: Jaká jste kuchařka?
Vstupujete do své kuchyně s úsměvem na rtech, nebo se musíte dlouho přemlouvat, abyste vůbec otevřeli její dveře?
Vaříte večeře s láskou, nebo je přenecháváte nepříteli (a jejich přípravu taky)?
Zavrhli jste jednou pro vždy myšlenku, že se naučíte uvařit svíčkovou, nebo vám nedělá problémy vyzkoušet něco nového?
A hlavně – přemýšleli jste někdy o tom, proč na tom s vařením jste tak, jak jste?
Těmito otázkami začínal osobnostní test, který jsem v dobách svého spisovatelského batolecího věku připravila jako doprovodný tiskový materiál pro novináře k tehdy právě vycházející Kuchařce pro dceru.
Dodnes se vzpomínkou na tenhle kus textu bavím.
Dodnes ho mám uložený a ráda se k němu vracím.
Když jsem přemýšlela, čím vám dnes udělám radost, tak mě napadl právě on. Je to takový malý předvánoční dárek pro vás, něco pro pobavení, něco pro zasmání, něco, k čemu si můžete uvařit svařák s tím sirupem z předminulého článku a na chvíli se zastavit v předvánočním shonu.
Vaječný koňak, který musí uzrát
Když dojde na vaječný koňak (a že na něj s příchodem Vánoc zaručeně dojde!), nedám dopustit na domácí výrobu. To, co se v obchodech skrývá pod podobným názvem, mi připadá jako výsměch českým hospodyňkám. Copak tu směs chemie, barviv a divného alkoholu opravdu chce někdo pít?
Ukážu vám, jak na vaječný koňak s kapkou fištronu. Pardon, vlastně se špetkou muškátového oříšku.
Postup je primitivní, suroviny též. Nic se nevaří, žádná zázračná surovina se nepřidává. Je to celé jednodušší, než si pro něj zajít do obchodu. Přesto má tenhle recept na vaječný koňak kouzlo, které se stává jen jednou do roka v období čekání na Vánoce.
Óda na vaječný koňak
Tento recept jsem potkala už před osmi lety a řeknu vám, že lepší opravdu neznám.
Do základu musíte vzít pár syrových žloutků, trochu smetany ke šlehání, trochu cukru a pochopitelně alkohol. To všechno jen krátce promícháte a zavřete do sterilní lahve. Když vydržíte tři týdny neupíjet, stane se zázrak.
Nejen, že se vajíčka ani smetana nezkazí. Rozležením se v něm cosi přihodí a chuť jednotlivých ingrediencí se spojí do jedné, finální, jedinečné a nezapomenutelné. Likér zhoustne, zežloutne, dospěje.
Čím déle ho vydržíte v lednici skladovat, byť klidně už načatý, tím lepší chuť i konzistence bude. Naposledy jsem to vydržela tři roky a řeknu vám, že lepší vaječný koňak jsem v životě nepila. Byl tak hebký, tak svůdný, tak hustý a okouzlující, že pouhá malá štamprle původně zamýšlená jen na ochutnání zpečetila celý jeho osud během jediného večera.
Svařák, punč a glögi – domácí horké nápoje pro tuto zimu
Domácí svařák se začíná pít právě… teď!
Přichází čas přesně na to, abychom si předvánoční atmosféru vpustili domů, do duší i do kuchyně, užili si ji dosytosti každý den a přitom se zbytečně nestresovali, že jsme nestihli tohleto, támhleto a že v předvečer 24. prosince nemáme pro babičku důstojný balící papír bez dovádějících postaviček.
S příchodem Nového roku na Vánoce totiž rychle zapomeneme, zabalíme je do krabic a vykročíme vstříc novým předsevzetím. Odhodíme hrnek se svařákem, s punčem i s grogem a začneme pít zelený ječmen nebo něco podobně zdravého. Takže jistě chápete, jak je důležité, abychom si do hrnečku rychle něco uvařili, neboť v tuhle chvíli nám na to už zbývá jen asi tak 40 dní.
Domácí svařák
Kdysi jsem někde napsala, že každý rok zahajuju adventní přípravy tím, že si vyrobím sirup na svařené víno. Ano, sirup. Domácí, z karamelu, směsi čtyř druhů koření a kůry z citrusů.
Dobré svařené víno se totiž nesmí vařit, může jen lehce zpěnit, načež je hotové. To je ale v přímém rozporu s požadavkem, aby se v něm dostatečně vyluhovala chuť koření a dalších přísad. Dá se to vyřešit jen dvěma způsoby. Buď si koupit nějaký zázračný sáček s instantní svařákovou příchutí, nebo koření povařit a vyluhovat zvlášť. Pro vás, čtenáře tohoto webu, připadá samozřejmě v úvahu jen ta druhá možnost.
Pečená kachna — pomalu upečená a přesto křupavá
Pečená kachna nebo husa nás na talíři doprovází hlavně ve druhé polovině roku, a v listopadu a prosinci obzvlášť. Zejména na Martina a na Štěpána se dost vykrmených opeřenců ocitne na pekáči a je vydáno na pospas společnému hodování.
Jenomže s čerty a s kachnou nejsou žerty.
Proč? Připomenu fakt, který tu zmiňuju zas a znovu. Každé zvíře má dva druhy masa, jeden minutkový a jeden vhodný na pomalejší a delší úpravu.
Minutkové maso potřebuje jen krátké propečení, aby zůstalo měkké a šťavnaté. Ten druhý typ masa potřebuje delší a pomalejší měknutí, aby vůbec začalo být měkké a šťavnaté.
Platí, že čím větší zvíře, tím větší rozdíl ve vlastnostech obou druhů mas. U kachny už je tento rozdíl znát dost.
Kachní prsa jsou minutková, kachní stehna potřebují delší přípravu. Když celou kachnu najednou zavřete do trouby a tohle předem nevíte, můžete si snadno vyrobit pečínku, která už je na jednom konci vysušená jako piliny a na druhém konci se ještě nedá pořádně rozkousat.
Foodstyling na doma
Foodstyling je umění udělat jídlo na talíři pěkné. Pokud se říká, že jíme i očima, tak přesně o to tu jde.
Budu vám dnes vyprávět o tom, jak si udělat estetično na talíři v domácích podmínkách, každý den při večerním kalupu i během víkendového hodování, bez nějaké velké vědy, bez desítek let praxe v restaurační kuchyni a bez nároků na přílišnou zručnost.
Co to je foodstyling
Pokud už jste někdy zkoušeli najít nějaké rady o tom, jak pěkně upravit a naaranžovat jídlo na talíř, asi jste byli zklamaní, protože dostupné foodstylingové poučky jsou buď příliš profesionální, nebo příliš fotograficky zaměřené, nebo vyžadují speciální náčiní a nejedlé suroviny.
Třeba jste se už dozvěděli, že pečené kuře vypadá nejlíp, když ho upečete jen asi tak z poloviny a pak mu trochu opálíte kůži dozlatova, aby získala barvu. Pak se kůže nescvrkne, maso se neodtáhne od konců kostí, ale bude pěkně naducané a šťavnaté. Prostě rada, která se do domácích podmínek moc nehodí, protože v první řadě jde o jídlo k jídlu, ne na billboard nebo do časopisu.
Nebo jste si třeba všimli, že když profi kuchař nalévá na talíř omáčku, není u toho jedno, jak drží lžíci, protože jiný úchop vede k jinému aranžmá omáčky.
Domácí kuchaři a kuchařky jsou nadále ponecháni na pospas tomu, co kde na internetu pěkného zahlídnou, tak si říkám, že je možná čas pro pár základních pravidel, která vám můžou usnadnit váš kuchařsko-estetický život.
To, co vám teď předám, jsem si kdysi vytvořila sama pro sebe. Nemá to žádné vědecké opodstatnění, ani to nevychází z žádného výzkumu. Jsou to však pravidla, která podle mě dávají víc než dobrý smysl, protože jsou snadno použitelná, pochopitelná a nestaví vaření na hlavu. Nechávají jídlo, aby bylo opravdu k jídlu.
Sekaná pečeně vyladěná k dokonalosti
Když se řekne sekaná pečeně, rozhodně vám doporučuju, abyste si její přípravu spojili s víkendem. I když je ze zdánlivě poddajného mletého masa, má v názvu slovo pečeně a to vždycky zavání nedělním obědem.
Pokud se do sekané pečeně pustíte, měli byste mít na paměti aspoň dva kvalitativní požadavky. Jako každá pečeně, i tahle by měla být nehorázně šťavnatá, nikoli suchá nebo dokonce drobivá. A jako každý dobrý výrobek z mletého masa, neměla by při pečení popraskat nebo jinak nekontrolovaně měnit tvar.
Věřte mi, že když jen smícháte suroviny potřebné na sekanou, stane se přesný opak toho, co jsem popisovala. Ač se to nezdá, i v mletém masu je pěkná věda. Naštěstí ne zas taková, abyste zahodili pekáč do kouta a utekli vyplakat se na rameno kamarádce nebo skočili pro sekanou do obchodu.
Vepřové v mrkvi, o jakém se vám bude zdát
Na jedné straně tu máme popelku školních jídelen, která jedním výdejním oknem odejde ven, aby se zase druhým vrátila dovnitř, na druhé straně jídlo, za které se vám může dostat zasloužených ovací ve stoje.
Obě dvě jídla ovšem vychází ze stejných surovin a stejných poměrů. To první je dělané z povinnosti, to druhé s láskou a šarmem a s vědomím jedné malé kuchařské finty.
O pátém vydání Kuchařky pro dceru
Víte, jak se říká, že změna je život? Tak právě jednu takovou zásadní změnu momentálně zažívá moje první kniha, Kuchařka pro dceru.
S knihami je to jako s dětmi. Nejdřív je musíte počít, donosit, porodit, opatrovat a teprve potom sledovat první samostatné krůčky. Nakonec se stane, že si potomek začne žít svůj vlastní život, a v některých ojednělých případech dokonce můžete uvažovat nad tím, že s ním už nechcete mít nic společného.
Tohle bude příběh jedné takové knihy.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
