Vaječná omeleta, která zachraňuje kde co a kde koho

Vaječná omeleta je u nás doma jídlo první i poslední záchrany.

První záchrany proto, že ji máme společně s ostatními snadnými vaječnými jídly jako pohotovostní řešení pro rychlý hlad. Jako jedno z prvních jídel jsem ji naučila děti: Přijdu domů, do večeře daleko, otvírám lednici, vyndávám vejce, vytahuju pánev a něco si v mžiku připravím. Může to být vaječná omeleta, ale klidně taky míchaná vajíčka, volská oka nebo hemenex.

Myslím, že kombinace vajíčka + pánev se k větším dětem skvěle hodí, protože je snadno uvede a vtáhne do tajů samostatného vaření. Je to rychlé, je to přímočaré, je toho jen jedna porce, nenadělá se u toho moc nádobí a nehrozí tu příliš mnoho zranění nebo katastrof. Navíc je pro ně úchvatné pozorovat v přímém přenosu, jak se pod jejich rukama mění vejce ve skořápce v opravdové jídlo.

A dál si taky myslím, že i my dospěláci se rádi necháme zlákat na vaječné jídlo, zejména když je dobře připravené. Obliba fotek na Instagramu na téma rozteklé vejce na kousku chleba budiž mi důkazem.

Následuje tedy snadný třístupňový návod na třívaječnou omeletu, za kterou budete pochváleni nejméně třikrát, protože splňuje všechna (čili tři) myslitelná měřítka dokonalosti: nadýchanost, šťavnatost a úhlednost.

Vaječná omeleta ve třech krocích

Pakliže se shodneme na tom, že dokonalost vaječné omelety se pozná právě podle nadýchanosti, šťavnatosti a úhlednosti na talíři, pak se pojďme v každém kroku přípravy postarat postupně o každé z nich.

Krok 1: Nadýchanost

Předpokládejme, že jste si metličkou v misce rozmíchali tři vyklepnutá vajíčka, špetku soli a lžíci studené vody.

Nyní rozehřejte pánev – tentokrát nepřilnavou – na středním žáru plotýnky. Žádné zběsilé teplo, klidně dělejte omeletu pomaleji, dokud si nebudete jisti, že ji máte v malíku a můžete si dovolit trochu zrychlit.

Do teplé pánve vhoďte kousek másla, co by se vešel na polévkovou lžíci, a nechte ho úplně rozpustit.

Ovšem ještě před tím, než máslo začne pěnit, do něj vlijte připravená vejce. Nezahřívejte máslo víc, jinak začne hnědnout, následkem čehož budete mít omeletu barevně nedokonalou.

Kdybyste teď nechali vejce pouze zatuhnout, dostanete hutnou tenkou vaječnou placku. V prvním kroku proto máte za úkol vajíčka promíchávat a uvolňovat ode dna. Budou se tak tvořit vaječné hrudky, které docílí struktury a objemu.

Míchejte pomalu, s rozvahou, nikam nespěchejte. Přestaňte přesně ve chvíli, kdy se vzniklé mezery mezi odškrábnutými vejci už přestávají zpátky zalévat řídkou tekutou vaječnou hmotou, protože ta postupně dochází a je jí méně a méně.

Krok 2: Šťavnatost

Za šťavnatost a vláčnost omelety můžete vděčit zbytečně neprodlužované tepelné úpravě.

Jinými slovy, musíte včas přestat vajíčka zahřívat, jinak se vysuší a hotová omeleta se bude lámat a trhat.

Před chvílí jsme opustili vejce ve chvíli, kdy se v pánvi z velké části srazila a kdy zbývají poslední třaslavě mokré ostrůvky vaječné hmoty. Obracečkou vše uhlaďte do roviny, zarovnejte, uplácejte, jak je libo, a hlavně zlumte už tak mírný žár plotýnky na polovinu stávajícího výkonu. Pokud jste jeli na půl plynu, tak teď pokračujte jen na čtvrtinu.

A čekejte. Půl minuny, minutu, dvě minuty – záleží na tom, jak byla pánev rozehřátá a jaký žár plotýnka doopravdy vydává. Vydržte nezasahovat a nic nedělat až do chvíle, kdy povrch omelety přestane být mokrý. Vajíčka zmatní, zatuhnou, začnou na nich být zřetelné drobné bublinky uvězněné uvnitř. Což je přesně ta chvíle, kdy máte hotovo a můžete pánev odstavit.

Vypadá to asi takhle:

Krok 3: Úhlednost

Přinejmenším byste se měli pokusit podávat omeletu aspoň přeloženou napůl. Anebo na třetiny, pokud si troufnete. Ale ze všeho nejkrásnější je srolovat ji ještě v pánvi a pak ji vyklopením přesunout na talíř.

• Pokud jste postupovali správně, omeleta nemá vespod ani kousíček opečené barvy, naopak se skví ve své žluté kráse.
• Pokud jste postupovali správně, vaječná omeleta se vám při stáčení netrhá a nepraská, protože jí stále ještě zůstala pružnost a tvárnost.
• A pokud jste postupovali správně, máte teď na talíři jeden z největších zázraků, který se dá v kuchyni připravit.

K hezkému výsledku vám pomůže, když budete na body za umělecký dojem myslet už při počátečním prošlehávání vajec se solí a s vodou. Míchejte metličkou tak dlouho, dokud nebude ve směsi patrný ani kousek žloutku nebo bílku. Obvykle to bývá asi tak o deset pohybů ruky víc, než člověka baví.

Vaječná omeleta jako jídlo poslední záchrany

Na začátku jsem se zmínila, že vaječná omeleta funguje i jako jídlo poslední záchrany.

Měla jsem tím na mysli záchranu surovin z lednice, které už těžko budou hledat nějaké pořádné využití a kterým by jinak hrozila zkáza a následná likvidace. Obvykle to jsou načaté, napůl spotřebované věci, dál taky zelenina v prvním stádiu zavadnutí, která už pozítří může být nejedlá, anebo zbytky ze včerejška. To všechno se dá šikovně propašovat buď přímo do omelety, anebo k ní na talíř v podobě přílohového salátku.

Myslete na to, až budete příště otvírat lednici a hledat odpověď na otázku, co bude dnes k večeři, aby to bylo rychlé, snadné, zdravé a moc to nestálo. Vaječná omeleta to všechno splňuje a ještě vám ušetří peníze hned dvakrát: nemusíte kupovat žádné nové suroviny a nepřijdete o peníze, které byste jinak vyhodili do odpadkového koše v podobě prošlých surovin.

Pokud teď máte chvilku, odpovězte mi prosím v komentářích na pár otázek týkajících se zbytků jídla. Nemusíte na všechny, vymyslela jsem si jich moc najednou, vím 🙂 Anebo klidně přidejte své další postřehy. (Ne)vyhazování jídla je důležité téma a do budoucna bude ještě důležitější:

1. Pokud už se stane, že něco musíte vyhodit, které potraviny to nejčastěji bývají?
2. Dokážete říct, proč se stalo, že je vyhazujete?
3. Tušíte, co by vám pomohlo, abyste jídlo nemuseli vyhazovat?
4. Jaká je vaše oblíbená finta na záchranu potravin v posledním tažení?