Strouhání do polévky: šest porcí z jednoho vajíčka
Žádný fanda české kuchyně nemůže opominout sentimentální hodnotu strouhání do polévky. Jistě bude vyzdvihovat i vliv strouhání na rozmanitost běžného kuchařského života.
To, co bylo dřív zcela běžné a co nyní zůstalo ponejvíce ve vzpomínkách na dětství, na babičku, na školní jídelnu nebo na prázdninová jídla, se v dnešní době řadí spíše do kategorie zajímavých a jednorázových kuchařských dobrodružství.
Všichni tuší, že se něco takového dá vyrobit doma, ale kdo by se do hledání téhle ztracené archy pouštěl?
Svítek do polévky
Svítek do polévky je pro mě tou nejsvátečnější volbou, pokud se mám rozhodovat, co v neděli přijde s vývarem na stůl.
Tudíž receptem na svítek definitivně zakončím měsíční seriál o vložkách do polévky. Finis coronat opus. Konec korunuje dílo. Navíc jste už beztak víc než přejedeni vývarů s rozličnými přídavky.
Jelikož nudle byly z tuhého uhněteného těsta, krupicové noky z těsta třeného, celestýnské nudle z palačinkového těsta opečeného v pánvi, přidám k tomu svítek z piškotového těsta, upečeného v troubě. Podle mě je vyvrcholením něčeho, co bych nazvala umění jednoduchého jídla. Z obyčejných surovin vznikne docela obyčejným postupem něco, co vyvolává úsměvy, přináší uspokojení, prožitky a vzpomínky.
Celestýnské a fritátové nudle
Celestýnské a fritátové nudle se v kuchařkách objevily někdy na přelomu 19. a 20. století. Obojí začínají palačinkou v pánvi a liší se jen tím, co se s opečenou palačinkou dál stane, než se dostane na talíř s polévkou.
Třeba taková Magdalena Dobromila v prvních čtyřech vydáních své Domácí kuchařky žádné palačinkové nudle do polévky nemá. Až od pátého vydání, kdy se jejího díla ujaly další autorky a začaly ho doplňovat a rozšiřovat i o své recepty, se objevily tzv. svítkové nudličky.
V jiných kuchařkách se rozkrájené palačinky v polévce nazývají omeletky, jinde omeletové nudle, až se postupně objevuje i název fritátové nudle. A myslím, že nikdo nezapomene na legendární fridátní nudle z Takové normální rodinky.
Krupicové noky, které už nadýchanější být nemohou
Krupicové noky jsou podle toho, co se píše v receptech, nesmírně jednoduché. Stačí vzít vejce, máslo, krupici, všechno smíchat na těsto, vytvarovat z něj nočky, chvíli povařit v osolené vodě nebo v polévce a můžou se hned podávat. Zdá se, že neexistuje důvod, proč by se jim člověk měl vyhýbat.
Vlastně mě napadá jediný: touha po dokonalosti. Představte si krupicové noky jako nadýchané obláčky, které jsou nejen hodny nedělní polévky, ale mohou se klidně použít i jako příloha k dušenému masu. Výše naznačeným postupem se bohužel k takovému obláčku ani nepřiblížíte.
Smícháním rozkvedlaného vajíčka, rozpuštěného másla, hrstky krupice a pár minutovým vařením žádný nadýchaný výsledek prostě nevznikne. Tím tento postup nehaním, neboť k jídlu dozajista je, jen bych ráda podotkla, že se krupicové noky dají udělat i o trochu líp a dá se jím postoupit o další krok k pověstnému babičkovskému ideálu.
Zejména pokud vám nejde o nočky maličké, ale o pořádné krupicové noky přes půl talíře, je o to důležitější, jak těsto připravíte a jak ho uvaříte, aby noky nebyly uvnitř tvrdé a tuhé.
Kaspressknödel nejen do polívky
Kaspressknödel je placatý sýrový knedlík původem z alpské kuchyně, který vám dnes představím, protože prostě musím. Vezmu vás na výlet do mého milovaného Rakouska a ukážu vám něco velmi užitečného pro moji i vaši kuchyni.
Vůbec po vás nebudu chtít exotické suroviny, naopak se vás pokusím inspirovat, jak si jedním zahraničním nápadem snadno ozvláštnit domácí vaření pomocí pár surovin a v každé roční době.
Každý rok trávím v Rakousku několik týdnů na horách. V zimě i v létě, Alpy mě magneticky přitahují svým majestátem, pohostinností, upřímností a hlavně nekomplikovanou kuchyní. Díky tomu tam pokaždé dobrovolně sním několik kilo velmi zvláštních, placatých knedlíků se sýrem, podávaných v horkém hovězím vývaru. Tolik, kolik mi pásek na kalhotách dovolí. Cestuju mezi horskými chatami všeho druhu a hledám ten nejlepší. Pravda, taky hledám nejlepší svařák, nejlepší hruškovici, nejlepší jablečný štrúdl s vanilkovou omáčkou, nejlepší Schiwasser (malinovou šťávu s citronem, lyžařský nápoj číslo 1), nejlepší chleba se špekem a s křenem, nejlepší maliny v malinovici a nejlepší kynutý knedlík s povidly, ale to sem teď vůbec nepatří a mohlo by se to tu pěkně zvrhnout.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.