Jak psát recept čili malý exkurz do mé spisovatelské dílny (a recept na kuřecí nugety k tomu)
Zapisujete si své recepty? Do zápisníku, na blog, na facebook? Pak určitě víte, že radost jiných lidí z vašeho receptu je ta nejlepší odměna, které se vám jako autorovi návodu vůbec může dostat. Zdaleka překonává honorář, pokud po nějakém toužíte nebo máte slíbený. Když se někomu podaří uvařit báječné jídlo podle vás a dá vám to vědět, je to to nejlepší ohodnocení, které si můžete přát. Toho ale nedosáhnete, pokud váš recept nebude dobře zpracovaný. Tedy pokud nevíte, jak psát recept.
Protože jsem během posledních deseti let napsala a publikovala přes tisíc receptů, ráda se s vámi podělím o systém, který při psaní používám, ukážu vám, která pravidla stojí za to respektovat a jak dobře napsaný recept funguje. Podle nich snadno poznáte, že jste narazili na neodladěný recept, který někdo psal jen proto, že dostal za úkol zaplnit volné místo. Teď si ale vezměte k ruce tužku a papír, budou se vám zakrátko hodit. Připraveni? Začínáme.
Každý psaný recept by měl mít pět částí:
- název
- úvod
- seznam surovin
- postup
- doporučení
Všechny části jsou stejně důležité a dohromady tvoří tak pevný celek, že vypuštěním kterékoli z nich se vám dílo rozpadne a málokoho přesvědčíte, aby v kuchyni následoval vaše instrukce. Projdu nyní všechny části postupně, jak jdou za sebou, a ukážu vám, co ano, co ne, a na co si dát pozor. Abyste si všechno dokázali dobře představit, použiju na příkladu recpet na kuřecí řízky. Předpokládám, že všichni máte své oblíbené a dokážete z fleku napsat postup. Pokud si teď vezmete k ruce tužku a papír a začnete si psát všechno, co vás bude postupně napadat, skončíte s parádním receptem. Na mou kuchařskou duši a na uši našeho psa.
1. Název
Už samotným názvem byste měli přesvědčit čtenáře, proč by měli chtít číst dál. Měli byste dát najevo, co čekat. Když svůj recept nazvete Kuřecí řízky, nijak je nenaladíte. Je to jen obyčejný technický popis, nic víc a nic míň. Zamyslete se teď nad tím, co dělá vaše kuřecí řízky tak neodolatelnými. Jsou mimořádně šťavnaté? Velké přes celý talíř? Mají jedinečný křupavý obal? Používáte zvláštní ochucení masa? Smažíte je výhradně pro účely výletu a balíte je mezi dva chleby? Použijte buď pěkné přídavné jméno, nebo název rozveďte dodatkem. Například:
Šťavnaté kuřecí řízky
Kuřecí řízky na výlet
Kuřecí řízky s příchutí kari
Čemu se vyhnout:
- Příbuzným a známým v názvu. Kuřecí řízky podle paní Žižkové z Tábora zajímají jen toho, kdo zná příslušnou madam.
- I geografické názvy fungují jen málokdy, tím spíš, pokud se jedná o zapadlou obec.
- Rozhodně se zdržte superlativů a všech slov začínajících na nej-. Jednak jsou všechny vaše recepty apriori ty nej, jinak byste se s nimi nepsali. A pak, jakmile přijde první čtenář, kterému se jídlo nepovede, jak by podle očekávání z názvu chtěl, a máte prudiče na krku a jen tak se z toho nevyvlíknete.
- Názvům a obratům z restauračních menu: tomatové lůžko, závitky z bio kapusty plněné organickým lososem, se zeleninou julienne a dalším rádoby odborným názvům, které z krásného jídla dělají hu-hu koktejl.
- Zdrobnělinám. Bez diskuze. Ani pokud byste psali dětské recepty. Pitíčka, kašičky, řízečky a houstičky přenechte učitelkám jeslí.
- Jazyku matek v začátečnických nesnázích (zejména slovu mňamka).
- Slovům a popisům, ze kterých není jasné, co vlastně znamenají, jako třeba řízky paní nadlesní nebo maskované kuřecí řízky.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.