Strouhání do polévky: šest porcí z jednoho vajíčka
Žádný fanda české kuchyně nemůže opominout sentimentální hodnotu strouhání do polévky. Jistě bude vyzdvihovat i vliv strouhání na rozmanitost běžného kuchařského života.
To, co bylo dřív zcela běžné a co nyní zůstalo ponejvíce ve vzpomínkách na dětství, na babičku, na školní jídelnu nebo na prázdninová jídla, se v dnešní době řadí spíše do kategorie zajímavých a jednorázových kuchařských dobrodružství.
Všichni tuší, že se něco takového dá vyrobit doma, ale kdo by se do hledání téhle ztracené archy pouštěl?
Svítek do polévky
Svítek do polévky je pro mě tou nejsvátečnější volbou, pokud se mám rozhodovat, co v neděli přijde s vývarem na stůl.
Tudíž receptem na svítek definitivně zakončím měsíční seriál o vložkách do polévky. Finis coronat opus. Konec korunuje dílo. Navíc jste už beztak víc než přejedeni vývarů s rozličnými přídavky.
Jelikož nudle byly z tuhého uhněteného těsta, krupicové noky z těsta třeného, celestýnské nudle z palačinkového těsta opečeného v pánvi, přidám k tomu svítek z piškotového těsta, upečeného v troubě. Podle mě je vyvrcholením něčeho, co bych nazvala umění jednoduchého jídla. Z obyčejných surovin vznikne docela obyčejným postupem něco, co vyvolává úsměvy, přináší uspokojení, prožitky a vzpomínky.
Celestýnské a fritátové nudle
Celestýnské a fritátové nudle se v kuchařkách objevily někdy na přelomu 19. a 20. století. Obojí začínají palačinkou v pánvi a liší se jen tím, co se s opečenou palačinkou dál stane, než se dostane na talíř s polévkou.
Třeba taková Magdalena Dobromila v prvních čtyřech vydáních své Domácí kuchařky žádné palačinkové nudle do polévky nemá. Až od pátého vydání, kdy se jejího díla ujaly další autorky a začaly ho doplňovat a rozšiřovat i o své recepty, se objevily tzv. svítkové nudličky.
V jiných kuchařkách se rozkrájené palačinky v polévce nazývají omeletky, jinde omeletové nudle, až se postupně objevuje i název fritátové nudle. A myslím, že nikdo nezapomene na legendární fridátní nudle z Takové normální rodinky.
Krupicové noky, které už nadýchanější být nemohou
Krupicové noky jsou podle toho, co se píše v receptech, nesmírně jednoduché. Stačí vzít vejce, máslo, krupici, všechno smíchat na těsto, vytvarovat z něj nočky, chvíli povařit v osolené vodě nebo v polévce a můžou se hned podávat. Zdá se, že neexistuje důvod, proč by se jim člověk měl vyhýbat.
Vlastně mě napadá jediný: touha po dokonalosti. Představte si krupicové noky jako nadýchané obláčky, které jsou nejen hodny nedělní polévky, ale mohou se klidně použít i jako příloha k dušenému masu. Výše naznačeným postupem se bohužel k takovému obláčku ani nepřiblížíte.
Smícháním rozkvedlaného vajíčka, rozpuštěného másla, hrstky krupice a pár minutovým vařením žádný nadýchaný výsledek prostě nevznikne. Tím tento postup nehaním, neboť k jídlu dozajista je, jen bych ráda podotkla, že se krupicové noky dají udělat i o trochu líp a dá se jím postoupit o další krok k pověstnému babičkovskému ideálu.
Zejména pokud vám nejde o nočky maličké, ale o pořádné krupicové noky přes půl talíře, je o to důležitější, jak těsto připravíte a jak ho uvaříte, aby noky nebyly uvnitř tvrdé a tuhé.
Domácí nudle aneb hromada radosti z jednoho vajíčka
Ať se na domácí nudle podíváte z jakéhokoli úhlu pohledu, vždycky se budou tvářit jako naprostá samozřejmost:
- Samozřejmě, že se dělají doma, dokonce do zásoby. Vždyť stojí pár korun a chvilku času.
- Samozřejmě, že se nevyplatí dělat domácí, jednak jsou v obchodě levné a jednak to zabere spoustu času a postup je složitý.
Pro tu první skupinu samozřejmníků tu mám článek, který jim nic nového neřekne, protože jde o tak samozřejmou záležitost, jako nudle do polévky, a pro tu druhou skupinu tu mám ten samý článek, který jim ukáže, že domácí nudle stojí za trochu času a námahy, protože chutnají úplně jinak, než kupované. A to nemluvím o té hromadě radosti nad hromadou nudliček. Třeba se jim z toho jednou stane samozřejmost.
Játrové knedlíčky jako od babičky
Moje tchýně dělá ty nejlepší játrové knedlíčky na světě. A v tom je ten problém. I když se zuby, nehty a vařečkami držím jejího receptu, nikdy to není to samé. Hádám, že dobře znáte, jak dokáže ublížit věta: víš miláčku, ale od maminky to chutná jinak…
Zadržte slzy, protože tohle bude nakonec happyend. Hned, jak se k němu dostanu.
Játrové knedlíčky jsou něco, co zásadně dovede pozměnit ráz hovězího vývaru. Zároveň jsou játrové knedlíčky to, čemu se v odborných kruzích říká vložka do polévky.
Kromě vložek do polévky existují totiž ještě zavářky, to je zase jiná kuchařská škatulka. Obojí se liší podle toho, zda tuhle věc necháváte uvařit zvlášť a teprve potom ji přesunete do polévky, nebo zda ji do poživatelného stavu přivedete rovnou v rodící se polévce. Odděluje se to proto, že vložky do polévky by vývar zakalily, kdyby se vařily přímo v něm, případně jiným nežádoucím způsobem pozměnily jeho chuť.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.