Jak jsem pekla cvibak
Nějak se to stalo a já jsem stála před úkolem napsat recept na pravý staročeský cvibak. Pokud to nevíte, cvibak, cvibok nebo dokonce cviboch jsou všechno sudetské názvy pro dvakrát pečené suchary, které jsou pěkně tvrdé, křehké a hlavně trvanlivé.
Poprvé jsem tohle divně znějící slovo zahlédla v půvabné sbírce tradičních receptů zvané Regionální kuchařka od mé autorské kolegyně Petry Pospěchové. Petra se v národopisných zdrojích náramně vyzná a je tak pro mě nekonečný zdroj inspirace. Cvibak jsem nikdy předtím neslyšela ani neviděla, a tak se mi zasekl v hlavě ve škatulce “jednou si o tom určitě zjistím něco víc.“
Pak jsem se zavázala slibem, že recept na cvibak zařadím do svého pravidelného seriálu v magazínu ČD pro Vás, který zdarma svým cestujícícm rozdávají České dráhy. Letos tam probíráme regionální recepty a tohle byla volba pro sudetoněmecký okraj Čech.
Tím se recept přesunul ze škatulky “jednou vyzkoušet” do mnohem menší, zato neodbytnější škatulky “okamžitě vyzkoušet.” Jenomže k vyzkoušení je, jak známo, potřeba aspoň nějaký přibližný návod.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.