Mléčná rýže alias rýžová kaše
Není mléčná rýže jako mléčná rýže. Některá je dobrá, některá lepší, a znám dokonce jednu, kterou považuji za dechberoucí.
Když mluvím o mléčné rýži, mám samozřejmě na mysli rýžovou kaši s mlékem.
Ať už k ní vede v kuchyni jakákoli cesta, jedním si člověk může být jist: pokaždé se to sní. Mléčná rýže poskytuje zvláštní konejšivý pocit a nikdy nezbude.
Ano, ohrožuje tajli, vyvolává rozbroje s pevnou vůlí a leckdy kazí i dobré mravy při stolování, ale co člověk nadělá? Nenadělá nic. Udělat si může pouze další dávku hříšně krémové mléčné rýže.
Hříšný rýžový nákyp
Nákypy, a rýžový nákyp obzvlášť, tvoří úplně samostatnou kuchařskou disciplínu. Mají za úkol ohromit, údivem podlamovat kolena a rozezvučet hlasy stolovníků v harmonizovaném “mmmm!” To vše samozřejmě bez ohledu na to, že zpočátku tvrdili, jak jim rýžový nákyp nechutná.
Svou jemnost nákypy získávají od žloutků utřených s cukrem do pěny, nadýchanost pochází z našlehaných bílků a vláčnost jim zůstává především díky pečení v páře nebo ve vodní lázni, aby se vejce nesrazila příliš dosucha.
Jinými slovy, rýžový nákyp rozhodně není hromádka suché sladké rýže, kterou z kategorie těch největších dusivek vytáhne jen šťáva z kompotu, jíž se takové dílo bezpodmínečně musí přelévat, sic by od stolu utíkalo mnoho lidí, držících se přitom nepřítomně za hrdlo a významně kašlajících.
Ve spoustě věcí jsem ochotná se přesvědčit, že recept někoho jiného je ještě lepší, než moje nejlepší dosavadní zkušenost, zapsaná na kousku papíru, ale jakmile dojde na rýžový nákyp, budu si stát hrdě za svým. Můj rýžový nákyp dělá nadprůměrným kombinace kuchařských vědomostí šéfkuchaře hotelu Sacher a kolektivu autorů Velké domácí kuchařky v čele s Jarmilou Mandžukovou.
Chia semínka – jak je používat a nezneužívat
Chia semínka jsou superpotravina, do které se celý svět zamiloval kolem roku 2013. Kdyby se dávala nějaká ocenění za nejprodávanější produkt zdravé výživy, zřejmě by se tehdy stala jasným vítězem.
Nejde přitom o žádnou novinku. Chia semínka (vyslovujte čia) se neobjevila z ničeho nic, jde o semena prastaré rostliny zvané šalvěj hispánská, kterou najdete růst v oblasti Střední Ameriky, zejména Mexika. Jako jednu z hlavních potravin ji používali i Mayové, Inkové a Aztékové, ale k tomu se ještě dostanu.
Současná populace vyznávající zdravou výživu našla v chia semínkách zalíbení ze dvou důvodů: obsah vlákniny, bílkovin, vápníku, antioxidantů a omega-3 nenasycených mastných kyselin je v těchto drobných, nevinně se tvářících tygrovaných semínkách zcela impozantní. Něco podobného se v přírodě málokdy vidí.
Ale to ještě není celé kouzlo. Nejlepší na chia semínkách je, že do sebe dokáží vstřebat zhruba desetkrát tolik tekutiny, co samy váží. Nabobtnají a vytvoří přitom hmotu gelové konzistence.
Díky tomu, že nemají skoro žádnou vlastní chuť, se dají přidat v podstatě do čehokoli, co potřebuje zahustit a kde není na škodu i změna konzistence – semínka totiž ucítíte v ústech a občas si nějaké křupnete mezi zuby. Podávat párátko k takovému pokrmu je, jak jistě chápete, nezbytné, ale to nic neubírá na kráse všem těm kouzlům, která se se semínky dají v kuchyni dělat.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.