Kynuté ovocné knedlíky na celý rok
Moc dobře vím, že mi tady na blogu ovocné kynuté knedlíky dlouhé roky chyběly. Ale už nebudou. Trubte na poplach, neboť droždí se možná znovu stane nedostatkovým artiklem. Začala sezóna ovoce, které tomuto receptu náramně svědčí.
Moc bych si přála, abyste po přečtení tohoto postupu ztratili všechny zbývající obavy z kynutého knedlíkového těsta. Žádná věda to není. Ale zase bych nerada, abyste už při čtení úvodu brali míru na knedlíky (rozumějte – zívali), takže půjdu rovnou k věci.
Tedy, nejprve jsem samozřejmě zašla k Lázničkům, kde dělají nejlepší knedlíky, abych se na nejlepší postup vyptala přímo u zdroje.
Kynuté ovocné knedlíky jsou typické tím, že mají poměrně velkou vrstvu nadýchaného těsta a tedy mohou vzbuzovat pocit, že vzdor vaší kuchařské snaze obsahují málo ovoce. Nenechte se tím zaskočit a ovoce klidně přidejte na talíř ještě i v jiné podobě, třeba jako studenou omáčku.
Jak na kynutý houskový knedlík, abyste ho zvládli napoprvé a na jedničku
Pokud to s českou kuchyní a se svým kuchařským vlastenectvím myslíte vážně, jednou musí zákonitě přijít den, kdy se rozhodnete pokořit kynutý houskový knedlík.
Je zvláštní, že něco s tak prostým složením dovede vyvolat tak bouřlivé emoce – a to všemi směry. Kynutý houskový knedlík láme srdce silných mužů, z křehkých bezbranných žen dělá neporazitelné superhrdinky, ze zlotřilých dětí vyrobí u stolu andílkovsky roztomilé beránky. Rozhádané příbuzenstvo na chvíli zapomene na předmět sporu a mezigenerační neshody se zmenší nejmíň o padesát let.
Jediná možná reakce, přicházející v úvahu, je maminko, tatínku, lásko, babičko, dědečku, drahá vnučko, drahý vnuku, tetičko, sestřičko, bratře, to se ti povedlo.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.