Cuketa není strašidlo aneb recepty, jak jí zdárně čelit
Recepty, ve kterých kraluje cuketa, dělím na dva druhy. Na takové, kde jde autorovi o kamufláž nejvyššího stupně, a na ty, které se nebojí cuketu veřejně přiznat.
Co se týká propašování cukety do jídel, kde by ji nikdo nečekal, tedy do buchet, bábovek, knedlíků a bramboráků, nemohu příliš sloužit. Mám ráda, když je strávníkům jasné, jak se věci mají a co je na talíři čeká. Stejně jako by mě nepotěšilo, kdyby můj muž svou krásnou a chytrou kolegyni přede mnou vydával za nemohoucího neškodného staříka, ani já se ve vztahu k němu nesnažím o žádné podlosti na talíři.
V tomto článku tedy najdete cuketu v podobě, která je zřejmá na první pohled a na první ochutnání. Ale přísahám, velmi jsem se snažila, aby cuketa vynikla, splnila své poslání a dala strávníkům poznat nepoznané. To vše s tajným cílem zajistit pro vás veřejnou chválu a následnou debatu, že cuketa vlastně není zas tak špatná.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.