Hříšný rýžový nákyp
Nákypy, a rýžový nákyp obzvlášť, tvoří úplně samostatnou kuchařskou disciplínu. Mají za úkol ohromit, údivem podlamovat kolena a rozezvučet hlasy stolovníků v harmonizovaném “mmmm!” To vše samozřejmě bez ohledu na to, že zpočátku tvrdili, jak jim rýžový nákyp nechutná.
Svou jemnost nákypy získávají od žloutků utřených s cukrem do pěny, nadýchanost pochází z našlehaných bílků a vláčnost jim zůstává především díky pečení v páře nebo ve vodní lázni, aby se vejce nesrazila příliš dosucha.
Jinými slovy, rýžový nákyp rozhodně není hromádka suché sladké rýže, kterou z kategorie těch největších dusivek vytáhne jen šťáva z kompotu, jíž se takové dílo bezpodmínečně musí přelévat, sic by od stolu utíkalo mnoho lidí, držících se přitom nepřítomně za hrdlo a významně kašlajících.
Ve spoustě věcí jsem ochotná se přesvědčit, že recept někoho jiného je ještě lepší, než moje nejlepší dosavadní zkušenost, zapsaná na kousku papíru, ale jakmile dojde na rýžový nákyp, budu si stát hrdě za svým. Můj rýžový nákyp dělá nadprůměrným kombinace kuchařských vědomostí šéfkuchaře hotelu Sacher a kolektivu autorů Velké domácí kuchařky v čele s Jarmilou Mandžukovou.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.