Čtenářka týdne: Petra Oringle Řehová
„Každý se pro něco narodí. Já se narodila pro pastelky. Jenom jsem si to dlouho bála přiznat.
Od malička mi pořád někdo tvrdil, že nemám žádný talent a že bych měla dělat něco pořádného. Tak jsem se rozhodla studovat učitelinu a pět let jsem také učila. Neskromně musím říci, že mi to šlo. Byla jsem fakt dobrá úča. Jenže jsem začala chřadnout a trápit se.
Po nocích jsem tvořila a třásla se na každé prázdniny, abych mohla zase něco patlat. Učení je práce náročná a vyžaduje plné nasazení, takže nápady přicházely méně a méně. Ruce bez nápadů z hlavy po papíru tancovat neumí. A já neumím být bez rukou tančících po papíru… Takže se mi úplně rozstonala duše.
Z čirého pudu sebezáchovy jsem proto učinila nejodvážnější rozhodnutí svého života a plně se oddala své vášni. Nabízím obrazy na míru, svatební oznámení a dekorace, přáníčka ručně vyráběná i tištěná, loga a celkový vizuální firemní design, ilustrace, plakáty, diplomy, pracovní listy, pozvánky, a spousty dalších věcí. Pokreslit a pomalovat se dá vlastně všechno.
Mému království www.oringle.cz vévodí motto: „Nejkrásnější pohled na svět je z hrotu pastelky.“ Zbožňuju cokoliv, co „smrdí“ papírem a pastelkami. Těší mě dělat lidem radost skrze tvorbu.
Od té doby jsem to zase já. Veselá, šťastná, a neustále upatlaná od barev. Není to snadná cesta, ale rozhodně je to ta nejkrásnější cesta, kterou znám.“
Recept od Petry: vánoční slovácká kyselica
Mám ráda saláty. Teplé i studené. A potom jídla, která se vážou k různým událostem. Miluju totiž folklor, tradice a rituály. Kdybych měla celý rok jíst jen chleba s máslem, jsou jídla, která se udělat musí! Jako třeba mikulášské perníčky, vánoční kyselica nebo tatarák na výročí svatby.
Vánoční slovácká kyselica, to je naše rodinné stříbro. Takto u nás voní i chutnají Vánoce. Také ji většinou vaříváme jenom během těchto svátků, aby se „neojedla“, a nebo pak výjimečně ku příležitosti velmi speciálních událostí.
Když se řekne kyselica, většina lidí si vybaví valašskou oranžovou verzi s klobásou či uzeným. Ta naše je ale slovácká, bezmasá, se sušenými hříbky. Vždycky si představuji, jak ji o svátcích jedl děda se svými rodiči a pěti sourozenci, jak se modlili v malé chaloupce plné lásky a jak se pak společně vydali do bánovského kostela, kde se v jesličkách právě narodil dřevěný Ježíšek.
Polévku jsem se naučila vařit od maminky, maminka od své maminky, a tak dále, a tak dále.
Suroviny:
500 g malých bílých fazolí
sklenice kysaného zelí (čím lepší zelí, tím lepší polévka)
hrst sušených hříbků (jak velká hrst bude, záleží na tom, jak moc máte houby rádi či neradi)
1 větší mrkev
1 menší celer
2 petržele
2 bobkové listy
5 kuliček nového koření
5 kuliček černého celého pepře
kelímek 12 procentní smetany
1 vejce
1 lžička cukru
ocet
sůl
pepř
Postup:
- Jděte na podzim do lesa, nasbírejte koš plný hřibů a nasušte je. Zní to šíleně, ale už tady začíná ta správná příprava polévky. (Ve zlatožlutém lese při sběru hub se těším na Vánoce, o Vánocích pak vzpomínám na zlatavý les babího léta.) Pragmatici mohou zajít do obchodu a koupit si směs sušených lesních hub.
- Pokud nechcete začínat s „vařením“ tři měsíce předem v lese, nemusíte. Den před samotným vařením ale na polévku už budete muset myslet chtě nechtě. Fazolky proberte, vyberte nečistoty a kamínky, a přes noc je naložte do studené vody. Voda by měla aspoň na palec přesahovat fazole.
- Druhý den je dobré začít s vařením už ráno. Všechny chutě v polévce se propojí a k večeři bude tak akorát uleželá.
- Sušené houby naložte aspoň na hodinu do studené vody, aby nabobtnaly. Vytáhněte z lednice smetanu, aby zteplala.
- Fazole slijte, a zalijte je aspoň třemi litry čerstvé studené vody. Použijte nejméně šestilitrový hrnec. Očistěte si mrkev, celer i petržel a dejte je do hrnce k fazolím. Stejně tak udělejte i s kořením. Vše vařte, dokud nebudou fazole úplně měkké. V žádném případě nesolte! Fazole by nezměkly.
- Kysané zelí pokrájejte na menší kousky a dejte ho vařit do druhého hrnce i se šťávou. Přikryjte pokličkou a duste na mírném plameni. Kontrolujte, aby se nepřichytlo, občas promíchejte.
- Z hrnce s fazolemi vyberte koření a kořenovou zeleninu. K fazolím přidejte zelí i se šťávou. Stejně tak nabobtnalé houby i s vodou. Promíchejte, aby se fazole, zelí i houby spojily, a nechte společně pět minut povařit. Poté dle chuti dosolte, dopepřete, přidejte lžičku cukru. Pokud bylo zelí málo kyselé, může dochutit lžící octa.
- V horké polévce rozkvedlejte vejce a zalijte ji smetanou. Povařte ji na mírném plameni ještě další čtvrthodinku, nezapomeňte míchat ode dna, aby se nepřipálila.
- Gratuluji, právě jste uvařili pořádný kotel polévky! My ji na Štědrý den obědváme, zveme na ni sousedy a přátele a večer si dáme také misku. Manžel polévce přezdívá „prdlavá“. Účinky fazolí a zelí bývají neúprosné, ovšem ne pro ty, kteří jsou zvyklí tyhle pochutiny baštit po celý rok.
- Polévka je nejlepší s kynutým knedlíkem, ale dá se jíst i samotná či s chlebem.
Kromě jejího autorského webu oringle.cz najdete Petru také na Facebooku: U Oringle. Nechte se inspirovat.
Petro gratuluji k tak razantnímu rozhodnutí.
Bylo potřeba jistě dost odvahy a věřím, že se to vyplatilo. Věřím na osud. Na správné vedení a načasování… na touhu něco tvořit. Je krásné potkávat lidičky, kteří jdou za svým snem. Jsou tak nějak jiní… rozzáření, krásní. To proto, že dělají to, co je baví a dělají to moc rádi. Také je to o tom, jak důvěřujeme vesmíru. O odvaze dát se vést po cestě, která nám byla předurčena.
Mě osobně jsi moc potěšila „kyselicou.“ Miluji recepty s příběhem. Ten tvůj je plný lásky a vzpomínek. Zdůrazňuje naše kořeny a úctu k pokolením, která už odešla… však v našich vzpomínkách a srdcích mají své nezastupitelné místo.
Děkuji za hezký příběh a vyznání. Přeji hodně štěstí do života a radost z tvorby.
S láskou Libuše
Milá Libuše, moc děkuju za tak krásnou zpětnou vazbu! Jsem vděčná za pochvalu ohledně odvahy. Byla to opravdu snad nejtěžší zkouška, jakou jsem prošla… Asi že jsem nestála proti institucím nebo protivníkům, ale musela jsem si to srovnat sama v sobě…;-). Hledání kořenů, rituálů a tradic, na tom mi velmi záleží…;-). Ještě jednou děkuju moc! P.
Ahoj Petro,
nadá mě to abych nereagovala.
Kdyby mě to někdo dal přečíst bez jména tak to je moje snacha.
Taky úča /ted na mateřské /,tvořivá 1 za čtrnáct dní vede kroužek na ruční práce.
Hodně dobrých nápadů,polévka je skvělá ,díky Jarmila V.
Jarmilo, tak snad i snacha najde tu svou správnou cestu. Na mateřské si člověk ledasco srovná v hlavě… Učení je krásná práce, třeba je to pro ni to pravé ořechové, proč by ne…;-). Jsem ráda, že polévka chutná! Díky moc! P.
:-) Pozdravy snaše!
mně maminka jako malé dělávala valaškou kyselicu – ale vůbec to není zelňačka, nebo polévka s klobásou…. valašská kyselica, jak ji dělávali moji příbuzní ze Zašové, což je samé centrum Valašska, je taková bílá hustá omáčka s natvrdo vařeným vejcem :-) Valašsko byl vždycky chudý kraj :-)
tato kyselica podle receptu vypadá moc dobře a je spojená s hezkým příběhem :-)) díky
Aha, já mám valašskou kyselicu spojenou s výšlapy po Hostýnských horách nebo i Beskydech, kde si ji dáváme na oběd, a obsahuje kysané zelí, klobásu, slaninu a brambory… Ale proč by ne, co rodina, to polévka…:-). Naše kyselica je opravdu výborná, určitě zkuste…;-). Děkuju. P.
No vidíš, možná ta kyselica není zas tak špatný nápad na článek :-)
Milá Petro, krásné webovky a krásná kuchyň se super živou ozdobou. Mám nyní opět také tvořivé období – pletení a díky Florentýně i zpět vaření. Kyselica bude o víkendu, díky za tip.
Přeji slunečné dny Šárka
Milá Šárko, pochvalu za webovky s vděčností přijímám, kuchyně a prcek bohužel nejsou moji… Tonda je syn kamarádky a kuchyně je z víkendu v jedné úžasné roubence na Hukvaldech… Doufám, že chutnala! Mějte se moc krásně. P.
pěkný,inspirativní….také ráda tvořím vše možné…hlavně ted ,kdy začíná být brzy tma….a vaření je též můj koníček,jak se mě něco líbí,tak zkouším…a kyselicu určitě vyzkouším….díky a přeji hodně nových nápadů
Hani, tak co, chutnala?:-) A tvoření zdar…;-) Mějte se moc krásně, a ať se daří! P.
Paní sleduji na instagramu už dlouho,má moc hezkou tvorbu a přírodní.Zdravím Irena.