Salát dakos, kterým si přivodíte léto kdykoli
Z prázdninových cest by si měl člověk přivézt aspoň jeden suvenýr na památku, že? Nevím přesně, kdy se mi to stalo, ale od jisté doby si místo levných slunečních brýlí, magnetů na lednici, tetování hennou a šatů z vlající pestrobarevné látky vozím domů recepty.
A tak jsem před třemi lety přivezla domů z Kréty salát jménem dakos. Fascinující na něm je, že dovede geniálně spoijit běžně známé a dostupné suroviny, které by mě dát dohromady nenapadlo, takže může chutnat stejně tak dobře ve sluncem zalitém místě svého původu jako uprostřed Evropy. Od té doby se s ním prsím každé léto.
Ovocné knedlíky z jednoduchého tvarohového těsta
Téma ovocné knedlíky už jsem tu jednou letmo nakousla. V podobě malých, jemných knedlíčků obalených ve strouhance a podávaných s ovocným ragú. Čili neplněných. To ale není dostatečná úcta projevená sezóně letního ovoce, takže bych to teď ráda napravila.
Na plněné ovocné knedlíky je nejsnazší jít s tvarohovým těstem. To vyžaduje jen tři suroviny, je hotové za tři minuty a pracuje se s ním v pohodě – čili nebudete muset volat antikonfliktní tým a snadno spolu najdete společnou řeč. Ani se nenadějete a budete mít nadílku ovoce zabalenou do kulatého tvarohového kožíšku.
Pro začátečnické ovocno-knedlíkové pokusy a pro situace, kdy je na večeři asi tak 30 minut času, je tenhle recept značka ideál.
Zapečená pomazánka s mrkví
Znáte klasickou pomazánku z nastrouhaného sýra, majonézy a česneku, která se vyskytuje především v silvestrovském a jiném společenském domácím občerstvení? Prima. Tak si ji představte ještě o tři stupně vylepšenou.
Zní to odvážně, vylepšovat něco, co funguje desetiletí a co zná 90 procent českých domácností. Ale jde to. Když:
- pomazánku odlehčíte nastrouhanou mrkví (první krok výš),
- namažete na pečivo a zapečete v troubě (druhý krok výš) a
- navíc zapomenete na malé jednohubky, ale prostě pomazánku natřete na běžné krajíce pečiva (třetí krok výš), dosáhnete hned několika opakování v témž týdnu a upíšete si ruku, až budete rozdávat recept.
Zeleninový vývar krok za krokem
Říkali jste si někdy, k čemu je v kuchyni potřeba zeleninový vývar, jak se vlastně správně vaří, kterou zeleninu do něj použít a na co si dát pozor? Na to všechno se vám hned pokusím odpovědět.
O vývarech se říká, že jsou nezbytným základem dobré kuchyně. Ono ne nadarmo znamená francouzské označení vývaru le fond základ či základy. Ne nadarmo se na dobrých kuchařských školách začínají praktické lekce v kuchyni přípravou vývarů. Nikoli bez příčiny se v dobrých restauracích stále dokola vaří velké hrnce vývarů.
V domácí kuchyni je situace poněkud jiná než v kuchyni restaurační, takže vývar na rozdíl od profíků nemusí být pořád po ruce. Ale je víc než fajn umět se s vývarem vypořádat a obohatit jím své vaření. Vývary – na rozdíl od vody – poskytnou chuť polévkám, omáčkám, rizotům, polentě, dochutí kuskus nebo třeba quinou. Umožní vám tu část kuchařského rozletu, kterou byste bez nich hledali výhradně pomocí bujonových kostek a polévkových koření.
Protože léto už si otírá nohy o rohožku a přináší s sebou náruč čerstvé zeleniny, je nejvyšší čas kouknout se na to, jak na zeleninový vývar a jak si ho udělat podle vlastní chuti. Znáte to: nemusí být vždycky jen maso.
Mangold a jeho parta
Mangold je půvabná letní zelenina, kterou si můžete v kuchyni užít skoro stejně jako vzrostlý špenát. Chutná podobně, má podobné uplatnění a podobná pravidla pro přípravu. Protože stonky mohou mít bílou, žlutou i červenou barvu, oči se vám díky němu snadno rozzáří ještě dlouho předtím, než ho naservírujete na talíř.
Sezóna mangoldu začíná koncem května a končí zhruba v září, ale někdy se dá sehnat i později. Čili pokud jste si ho ještě nikdy nepustili do kuchyně, teď je ten nejlepší čas začít o tom aspoň uvažovat.
Kupte si svazek listů, které jsou lesklé, pevné, syté a křehké, čili nikoli zavadlé nebo zažlouté, a zdůvodněte si to třeba tím, že mangold vzhledem k obsahu výživných látek a antioxidantů prodlužuje a upevňuje zdraví.
Grilované kuře tří různých chutí
Pojďme zahájit grilovací sezónu pokřikem: kolik chutí umíš stvořit pro grilované kuře, tolikrát jsi pánem grilu!
A jelikož je stehenní kuřecí maso vcelku levné, poměrně rychle hotové a tedy vhodné na nejrůznější experimenty, rozšířila bych tuto bojovou mantru též o dámské kuchařské publikum, které u grilu příliš často spatřeno nebývá a které raději gril pozoruje spíše z povzdálí s obavami o svůj makeup, účes a čerstvě osázené květinové truhlíky.
Milé dámy, když už si při grilovací párty stejně všechno v kuchyni poctivě vydřete, naplánujete, sepíšete, nakoupíte, nakrájíte, uvaříte, naložíte do marinády, nachystáte, prostřete, vyprosíte židle a skleničky u sousedů, uklidíte, vydrhnete, vychladíte, zamrazíte, upečete, pozvete, posekáte, vyplejete, zasadíte, zalijete, nakreslíte jmenovky, vezmete v potaz všechny vyřčené i nevyřčené dietní požadavky a speciální chutě hostů, připravíte dětský program, naladíte letní hudební playlist, promyslíte mokrou variantu pro případ deště, natrháte kytky do vázy a rozvěsíte výzdobu, nezasloužily byste si taky trochu slávy a uznání a potlesku na výsluní hned vedle grilu?
Nechci vás samozřejmě do ničeho násilím tlačit, ale… ohlasy nad grilovaným masem se počítají víc než slzy dojetí z krásných letních motivů papírových ubrousků, které právě ze stolu sebral vítr.
Do ničeho vás nenutím, pouze doporučím, abyste si na nákupní seznam napsaly pár kuřecích stehen. Zcela ideální jsou pro začátek vykostěné stehenní řízky, ale pokud si troufáte, můžete použít i něco s kostí, jako jsou paličky, špalíčky nebo celá stehna (jen se pokuste koupit velikostně stejná).
Přidám vám k nim mé doporučení, jak z nich vyrobit grilované kuře se třemi různými chutěmi najednou. Použijte ho, pouze pokud byste chtěly frajeřit nejen při organizaci domácnosti, ale též u grilu.
Zeleninové placičky, špalíčky a jiná havěť
Zeleninové placičky dovedou posloužit mnoha vyšším záměrům: umí přimět děti i dospělé, aby snědli svůj denní příděl zeleniny. Jsou vcelku dobrým a lehkým uždibovacím občerstvením k večernímu posezení u filmu. Lze si s nimi užít sezónní záplavu zeleniny. Splňují záměr mít večeři za půl hodiny na stole s minimem námahy. Zbytky se dají druhý den zabalit ke svačině. A taky bych měla dodat, že chutnají fakt dobře.
Recept na tyto pečené zeleninové placičky či špalíčky je tak univerzální, že ho budete chtít používat znovu a znovu, pokaždé s jiným druhem zeleniny. Můžete vzít zeleninu čerstvou, ale taky klidně uvařenou nebo pečenou z předchozího dne, což znamená, že reinkarnujete nechtěné (nebo dobře plánované) zbytky do úplně nového jídla.
Seznam surovin se dá napsat na malý kousek papíru: strouhanka, vajíčko, cibule, zelenina, sůl, něco na dochucení – tedy koření, bylinky, sýr, případně česnek. Prostě jaké si je uděláte, takové je budete mít.
Nejlepší na tom všem je, že pokud máte doma robota se sekacím nástavcem alias dvojitým ostřím, uděláte zeleninovou směs na placičky v něm, aniž byste si zašpinili ruce nebo ustrouhli kus nehtu.
Polenta krok za krokem
Polenta je slaná kaše z kukuřičné krupice, nedílná součást italské kuchyně, která si vás omotá kolem prstu hned, jakmile ho vystrčíte ze dveří své kuchyně. Podobně jako jezinkám v pohádce o Smolíčkovi stačil malíček, aby nebohé dítko lapily, i vám hrozí takový osud, pokud zaslechnete její hlásek o pozornost.
Nutno ovšem dodat, že zatímco v pohádce to se Smolíčkem jednu chvíli vypadalo dost bledě, vám se podobně krušné okamžiky mohou zcela vyhnout. Ani k tomu nebudete potřebovat pomoc statného jelena, stačí se držet několika velmi jednoduchých rad, jak uvařit polentu správně.
Souvislost s pohádkou je tu ještě jedna. Jezinky předcházely hrůzné zvěsti a stejné kolují taky o polentě. Možná jste zaslechli, že tu jedinou správnou polentu uvaříte pouze v měděném rendlíčku, ovšem za předpokladu, že ji budete nepřetržitě hodinu míchat dřevěnou vařečkou a navíc ještě pouze jedním směrem. Ideálně nad otevřeným ohněm. Další zvěsti vypouští přímo výrobci polenty, kteří na obalech ne vždy uvádí správný návod na její přípravu a mystifikují jak časem, tak uváděným poměrem polenty a vody.
Ráda bych proto učinila přítrž kuchařským hororům, strašení nebohých dítek nepovedeným jídlem a ukázala vám, jak si polentu užít, vychutnat a ochočit, a to hned v několika podobách. Přece nebudeme troškařit.
Pečení v troubě: 7 pravidel pro úspěšný vztah s vaší troubou
Pečení v troubě je zvláštní kuchařská kategorie bez ohledu na to, zda se připravuje slané nebo sladké jídlo. Pokud nemáte pevný vztah s vaší troubou, plný důvěry a vzájemného pochopení, hrozí domácí krize.
Máte někdy pocit, že si trouba (ta trouba!) dělá, co chce? Že si nejste jisti, které jídlo se peče dole, uprostřed nebo nahoře? Že nevíte, kdy horkovzduch ublíží a kdy pomůže? Že si nejste jistí, na co vlastně je dolní nebo horní hřání a kdy nelze jinak než zapnout gril?
Je úplně jedno, zda jste si pořídili vysněnou troubu s elektronikou a desítkami programů, nebo zda jste troubu zdědili po jejím předchozím majiteli. Pokud si s ní chcete rozumět a společně přežít v jedné domácnosti, aniž by se to zvrhlo na souboj kdo s koho, je důležité pokusit se o vzájemné pochopení.
Protože bych nerada, aby se můj článek zvrhnul na nudný slohový útvar zvaný popis, zkusila jsem ho trochu vykolejit směrem k románům pro ženy. Asi takhle.
Lesklá zrcadlová poleva na dort (neboli mirror glaze)
Zrcadlová poleva na dort určitě neušla vaší pozornosti, pokud máte svůj účet na některé obrázkové sociální síti, jako je Facebook nebo Instagram. Leskne se a blyští jako právě vypulírované zrcadlo a dá se připravit snad v každé myslitelné barvě. A pokud jste ve zdobení dortů přibližně tak (ne)zruční jako já, je tu velká šance, že i přes vrozenou nešikovnost vyrobíte krásný dort, který jakoby vypadl z cukrářské vitríny.
Zrcadlová poleva (v anglicky mluvícím světě označovaná jako mirror glaze) se dá použít v podstatě na jakýkoli druh dortu. Stačí sáhnout po vašem oblíbeném receptu na korpus, po vašem oblíbeném receptu na krém a všechno to završit přelitím polevy přes hotové dílo.
Asi už nemusím dodávat, že závěrečné nalévání polevy na dort poskytuje ještě větší uspokojení i napětí než zakrojení do hotového dortu. Pokud jste zatím jen sbírali odvahu tuhle polevu vyzkoušet, anebo vás ani nenapadlo, že se vůbec dá něco takového vyrobit doma, pak právě pro vás jsou určeny následující řádky.
Hummus a kouzla s ním
Hummus se díky velké vlně zájmu o luštěniny a vegetariánská jídla stal dostatečně populárním jídlem i v tuzemských gastronomických vodách, abych ho mohla bez nějakého velkého naparování publikovat i na těchto stránkách.
Pokud jste slovo hummus nikdy neslyšeli a nevíte, o co jde, představte si ho jako skvěle ochucenou pomazánku z rozmixované vařené cizrny. Hummus se však nemaže na chleba, ale spíš se v něm kousky pečiva typu pita chleba namáčejí, případně se v něm dají skvěle koupat kousky čerstvé zeleniny.
Kromě chuti a snadné přípravy je na hummusu obzvlášť chvályhodné, že jak pečivu, tak i zelenině při namáčení několikanásobně zvyšuje výživovou hodnotu a vcelku uspokojivě uspokojuje hlad.
Když si koupíte konzervovanou cizrnu, za pět minut nemáte v kuchyni co dělat (a za dalších pět minut nemáte co dělat ani u stolu, ale to už je ta část příběhu, o které se ve slušně vychované společnosti a na slušném blogu obvykle mlčí).
Ale jak asi tušíte, i docela obyčejná jídla se dají vylepšit nevídaným způsobem, když si o nich člověk něco zjistí a trochu upraví postup přípravy. Takže tady je pár postřehů z kuchařského života horních deseti procent lidí, kteří si vaří nejlíp.
Trhací závin s možností prudkého oslnění
Ze všech jídel na světě, která nejsou sladká, vykazuje trhací závin největší procento žádostí o recept. Tedy aspoň v mé kuchyni. Taky má v sobě zakomponovanou zvláštní pojistku proti případným zbytkům: ať upečete libovolné množství, vždycky aspoň jeden kousek chybí a někdo u stolu by si ještě rád trochu dal.
Když je na stole trhací závin, stočí se konverzace vždycky jeho směrem. Asi takhle:
„Jako to maso bylo fakt dobrý, ale můžeš mi dát recept na tvůj závin?“
Nebo takhle:
„Už nemůžu, ale vezmu si ještě kousek. Do každý ruky.“
A nakonec:
„…“
(tohle si představte jako minutu ticha při pohledu na prázdný talíř)